Mrtví předci sledují naše osudy a mohou ovlivňovat naše rozhodnutí. Před problémovým mužem mě varoval zemřelý otec!

Možná nevěříte na nadpřirozené zásahy do života. Mohou nás naši milovaní po své smrti z onoho světa skutečně chránit a varovat, když se řítíme do nebezpečí? Myslíte si, že to není možné?

Také bych asi měla podobný názor, kdyby se mi v mládí nestalo něco zvláštního, co se vymyká běžnému lidskému chápání. Když jsem skončila střední školu, dál už jsem studovat nechtěla, tak jsem si musela najít práci. A to mě zavedlo do jedné malé vesnice v Orlických horách.

Život na vlastních nohou

Byla jsem mladá, plná elánu a chuti postavit se na vlastní nohy, a tak ulehčit život své mámě, která se sama starala ještě o moje další dva sourozence.

Uvítala jsem proto pozvání mládeže z tamější obce, zapojit se do místního kulturního života vesnice v ochotnickém souboru.

O práci po večerech nebyla nouze a plná veselí a radosti jsem někdy ani nevěděla, jak vlastně utekl týden. Tehdy jsem odjížděla na víkend domů, k matce, abych jí kromě jiného také trochu

vypomohla.

Pohledný mladý řidič

Jednou jsem cestovala autobusem a všimla jsem si, že místo starého, vždy usměvavého řidiče jede jiný, mladý a velmi atraktivní muž. Hned na první pohled se mi zalíbil a upoutal moji pozornost.

Od té doby jsem častěji začala počítat dny, kdy pojedu domů, ale hlavně jsem byla zvědavá na to, zda pojede ten nový řidič.

Zdálo se mi totiž, že mezi námi přeskočila ona pověstná jiskra hned během prvního setkání. A nemýlila jsem se. Sympatie byly skutečně oboustranné, a tak velice rychle následovaly i schůzky mimo autobus. Rozvíjela se láska, ta nejkrásnější, jaká může být mezi dvěma mladými lidmi.

Nabádala mě k opatrnosti

Stalo se, že jednoho dne, kdy jsem přijela domů – to už bylo po několika měsících našeho chození – mě máma přivítala s hněvem. Vyčítala mi moji známost. Nelíbil se jí hlavně kvůli povolání, chtěla pro mě někoho „lepšího“. A dozvěděla se, že pochází z problémové rodiny.

Bránila jsem se – říkala jsem, že dnes už se na to nikdo nedívá jako dřív a že se mi Kamil líbí. Že je hodný a máme se rádi. Když jsem se rozbrečela, matka si postěžovala, jaký měla ona těžký život s nemocným manželem a že nechce, abych skončila podobně.

Kamil se prý velice často dívá na dno skleničky. Nevěřila jsem tomu, vždyť by mu to nedovolilo ani jeho povolání.

Nevěděla jsem, co si počít

Z matčiny reakce jsem byla hodně nešťastná. Měla jsem ji ráda a vděčila jsem jí za hodně, protože jsem otce ztratila v pouhých osmi letech. Zemřel na rakovinu žaludku a před smrtí se hodně trápil.

Máma nám všem třem dětem s velkým odříkáním pomohla vystudovat a já jsem neměla v úmyslu dělat něco, co by ji mohlo ranit. Zároveň jsem se však nechtěla vzdát ani své lásky.

Naše láska pokračovala

Matčino naléhání na ukončení mého vztahu s Kamilem se týden za týdnem stupňovalo, tak jsem jí nakonec přislíbila, že udělám, co si přeje. Ona radostí a já smutkem, ale plakaly jsme obě dvě. O tomto slibu jsem pak řekla i Kamilovi.

Utěšoval mě, že si s mojí mámou promluví, že se všechno nějak urovná. Udělal to a naše láska naopak ještě nabrala na síle. Jednoho večera, když jsem byla s Kamilem na procházce, jsem najednou zaslechla, jak někdo zřetelně zavolal moje jméno. Jako by mi tím dával výstrahu.

Poznala jsem otcův hlas

Oba jsme zůstali v němém úžasu a rozhlíželi jsme se kolem sebe. Nikoho jsme ovšem neviděli. Všude vládlo ticho a tma. Ještě stále mi v uších znělo to mé vyslovené jméno. Náhle jsem si uvědomila, že ten hlas poznávám.

Bylo to neuvěřitelné, ale nemohla jsem se splést. Byl to hlas mého nebohého otce!

Pouhá náhoda?

Nebyla jsem věřící, ale tohle mnou pořádně otřáslo už i proto, že se mi vynořila mámina slova o otci, jak mě velmi miloval a jak by jistě nebyl rád, kdyby se dožil toho, že jsem si špatně vybrala.

Dlouho mi to nedalo spát, s Kamilem jsem se rozejít nechtěla, ale nakonec to život vyřešil za mě.

Musela jsem změnit zaměstnání, a tak jsem odešla do jiného města. Bylo to těžké – Kamil totiž dlouhou dobu naléhal, abychom náš vztah neukončovali. Já jsem však byla přesvědčená, že jsem se rozhodla správně.

Dobře jsem udělala

Uběhlo několik měsíců a já jsem se doslechla, že Kamil se skutečně často rád napil, a že kvůli tomu dokonce musel odejít ze zaměstnání. Alkohol se pak později stal i příčinou jeho předčasné smrti. Časem jsem si našla jinou lásku.

S manželem Alešem jsme vychovali dva syny a žijeme spolu šťastně už přes třicet let.

Stále na mě dohlíží

Občas si ale kladu otázku, jak by se odvíjel můj život, nebýt toho otcova hlasu. Dnes už vím, že mě varoval v pravý čas, protože život vedle alkoholika by byl strašný. Ten hlas jsem už od té doby nikdy neslyšela.

Zato jsem mnohokrát v životě měla pocit, že mě vede čísi ruka nebo vnitřní hlas, který mi vždy dobře poradil.

Marika D. (65), severní Čechy