Ta holka se mi vůbec nelíbila. Pro svého syna jsem si představovala jinou nevěstu. A tak jsem se stala tou nejhorší tchyní na světě.

Krátce po svatbě, když byl synovi rok, odešel manžel za jinou. Dlouhonohou, nosila minisukně a neuměla nic – jen to, jak odlákat ženatého muže od rodiny. Nezbylo mi, než se se situa-

cí smířit. Z Matěje vyrostl krásný muž, který vystudoval vysokou školu.

Na promoci jsem byla tou nejšťastnější matkou na světě. Pak se ale stalo to, čeho jsem se bála: Představil mi svou přítelkyni. Zamrazilo mě. Plavé vlasy, dlouhé nohy, minisukně. Koho mi to jen připomínalo?

Prodavačku ne!

Ukázalo se, že pracuje jako prodavačka. Tak můj syn, inženýr, si vybral prodavačku? Vymlouvala jsem mu tu holku, kdykoli to šlo. Prosila jsem. Přemlouvala. „A tys, mami, nepočítala s tím, že se jednou ožením?“ říkal syn vždycky. „Ale samozřejmě, že počítala!“ úpěla jsem.

„Myslela jsem si, že si vezmeš někoho jiného než prodavačku.“ Svatbě s blonďatou Pavlínou jsem nedokázala zabránit. A tak jsem poznala i její rodinu. Tatínek se na svatbě opil, maminka byla oblečená jako od cirkusu, bratr vyprávěl trapné vtipy. Všichni byli pod mou úroveň.

Byla bych lepší?

Byla jsem ráda, že se nastěhovali do mého domku. Brzy se narodila vnučka. Byla nádherná! Nic by mi ke štěstí nechybělo, nebýt snachy. Ztrpčovala jsem jí život, jak to šlo. Když uvařila, nechutnalo mi to.

Když žehlila košile, bylo to nedbale. O malou se nestarala dobře! Občas chodila večer pryč za kamarádkami. Hučela jsem do syna, aby jí nedával tolik volnosti. Ať zamezí jejímu vyzývavému oblékání a líčení. Upozornil mě, že mi do toho nic není.

Tak jsem poslala synovi anonymní dopis, kde stálo, že je mu manželka nevěrná. Mnula jsem si ruce, když jsem slyšela doma tu hádku. Do té doby se nikdy nepohádali. Vnučka přiběhla do mého pokoje se slzami v očích.

Ozvalo se svědomí

I když nejsem věřící, šla jsem se kát do kostela. Co když Pavlína odejde i s vnučkou? Scény neustávaly. Zaťukala jsem po jednom dramatu na dveře nenáviděné snachy a přinesla jí kávu a koláč. Byla překvapená. Řekla jsem jí, že po každé bouřce se vyčasí.

Viděla jsem, jak je dojatá. Změnila jsem své chování.

I mého syna to tak překvapilo, že úplně zapomněl na hádku. Poděkovala jsem bohu za to, že moje přání vyslyšel. Hrůza, že by nás Pavlína opustila i s Kristýnkou, mi otevřela oči. Hádky ustaly a bylo zase dobře. Dnes mám vedle Kristýnky ještě dva nádherné vnuky a už nejsem ta hrozná tchyně.

Táňa (62), Děčín