Domů     Madonka v koruně stromu mě zachránila
Madonka v koruně stromu mě zachránila
2 minuty čtení

Ten osamocený dub tu stál po staletí a naši předkové sem kdysi umístili sošku madonky s děťátkem. Věřila jsem, že mě na cestě domů chrání.

Jako malé se mi zdával často sen o tom, jak utíkám před různými divokými zvířaty, nejčastěji před divočákem, liškou či jelenem. Utíkala jsem v tom snu vždycky jako šílená a ukryla se ve vykotlaném stromě.

Byl to dub, poničený bleskem, v otvoru těsně pod korunou byla umístěná malá soška panny Marie s děťátkem. Vždycky jsem na dub hleděla s velkým obdivem a věřila, že mě chrání.

Kdosi zavolal

Maminka mě varovala, abych raději chodila po hlavní cestě, že se na pěšině můžou vyskytovat nebezpečná zvířata z lesa, ale já jsem na její slova nedala. Cesta po pěšině byla totiž mnohem kratší a chodili po ní i jiní.

Teprve až ve chvíli, kdy došlo k přemnožení divočáků, se začali mít lidé více na pozoru a pěšině se raději vyhýbali.

Léto se chýlilo ke svému konci, začal nový školní rok a já se vracela svou obvyklou zkratkou domů, když tu jsem měla dojem, že na mě kdosi zavolal.

Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Jen starý dub s Madonkou. Tak jsem šla dál. O vteřinu později se přede mnou rozhrnulo roští a z něho se vypotácela vzteklá liška. Byla jsem jako paralyzovaná.

Kdyby na mě ten hlas nezavolal a já se nezastavila, srazila bych se přímo s ní. Přestože mě to vylekalo, dál jsem si po pěšině zkracovala cestu. O měsíc později jsem opět kráčela zkratkou ze školy, blížila se k místu z mého děsivé snu, když tu – zase ten hlas!

Tentokráte jsem slyšela jasně, jak zavolal: „Utíkej!“ Ani jsem se nerozhlédla, proč má běžet, a vyrazila s brašnou na zádech, co mi síly stačily, k dubu. Skočila jsem do něho. Vzápětí dorazil jelen a zarazil své paroží zprudka do kmene stromu.

Úkryt v dubu

Třásla jsem se napěchovaná ve vykotlaném dubu, soška Panny Marie nade mnou. Kdybych neposlechla ten hlas, nejspíš bych skončila nabraná na parohy.

Jakmile byl jelen z dohledu a žádné nebezpečí už nehrozilo, vylezla jsem z úkrytu a upalovala domů. O všem jsem pověděla mamince a od té doby jsem lesní cestičkou už nikdy sama nešla.

Jana (69), Sokolov

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.