Vím, jak důležitou roli v rodině hraje otec. Zejména pro dceru. Pokud není, je to nenahraditelná ztráta.

Vnučka přináší konev s vodou. Nalije ji do vázy a urovná v ní čerstvé květiny. Přitom stále něco povídá. Co bylo ve škole, co zase vyvedl Marek, ten kluk, co se jí tak líbí. Ale vlastně si jí moc nevšímá. Neříká to mně, ale mluví na svého otce, který je tu pohřbený.

Nikdy neodejde dříve, než mu převypráví pro ni nejdůležitější události za celý předešlý týden. Svého otce nesmírně milovala a takto se, podle psycholožky, snaží vyrovnat s jeho ztrátou. Chodím sem s ní každý týden. A trpělivě čekám, až mému synovi všechno vypoví.

Skvělý a hodný můj jediný syn

Mám dvě dcery, ale trvalo dalších deset let, než jsme si s manželem „pořídili“ kluka. Oba jsme si moc přáli mít vedle holčiček ještě kluka jako buka. Okamžitě se proto z našeho benjamínka stal rodinný mazel. Martínek toho ale nijak nezneužíval.

Byl to moc hodný a chytrý klouček. A zůstal jím, i když dospěl. Navíc se z něj stal zodpovědný milující manžel.

Tatínkova holčička

Když se mu narodila dcera, mohl se můj syn zbláznit radostí a štěstím. Od té chvíle se Anička stala středobodem jeho života. Věnoval se jí opravdu maximálně každou volnou chvilku a vnučka ho naprosto zbožňovala.

Co řekl táta, to platilo. Měli spolu vážně krásný vztah. A můj syn si pro Aničku udělal vždy čas. Když Anička něco potřebovala, šla stranou práce, odpočinek i zábava. Přednost měla dcerka. I ten osudový den.

Na besídku nedojeli

Ten den foukal hrozný vítr a za okny řádila chumelenice. Naše vnučka měla ve škole vánoční besídku. U té ovšem její táta nesměl chybět. Že nemohla máma, která musela být v práci, nebylo tak hrozné, ale kdyby nejel ani táta… Nasedli tedy do auta a vyjeli.

Cestou spadl na auto strom. Na přední sedadla, kde zabil mého syna. Vnučka, která seděla vzadu, o vlásek unikla. Musela ale ve voze sedět, dokud ji po dost dlouhé době nevyprostili ven. Na ten otřesný zážitek asi nikdy nezapomene.

Věra S. (52), Přerov