Po osmi společných letech štěstí a dvou dětech dostalo naše manželství jednu velikou trhlinu. Pomalu, ale jistě ho zabíjel stereotyp a nuda.

Z kanceláře jsem chodila většinou rovnou domů. Když už se zdálo, že si na ten kolotoč denních povinností a stereotyp zvyknu, udeřil blesk z čistého nebe. Do práce nastoupil nový kolega. Jmenoval se Petr. Byl šarmantní, okouzlující, pozorný, byla s ním legrace.

Dámská část pracovního kolektivu po něm šílela. Ta mužská ho naopak nemohla vystát. Zdálo se, že ze všech žen v celém pracovním kolektivu si vybral právě mě. Lichotilo mi to. A když mě pozval na večeři, moje nálada i ego dosáhly nebeských výšin.

City mě ovládaly

Manželovi jsem řekla, že jdu na večeři s kamarádkou. Během večeře se Petr choval dvorně, sváděl mě pohledem, letmo se mě dotýkal, ale zachoval se jako pravý gentleman. Zaplatil večeři a galantně mi nabídl doprovod domů. Odmítla jsem.

Cestou domů jsem se vznášela na růžovém obláčku, marně mi rozum domlouval a připomínal, že mám přece rodinu.

Na obláčku lásky

Ráno jsem v pracovní poště našla od Petra e-mail. Slovy básníků mi v něm vyznával lásku. Chtěl mě znovu vidět. Co nejdřív. Pracovním dnem jsem proplula v naprosté euforii. Červenala jsem se ještě cestou domů. Měla jsem pocit, že je mi opět sladkých „náct“. S Petrem jsme si začali psát smsky a e-maily.

Volali jsme si a tajně jsme se sházeli. Jestli moje nová láska něco opravdu uměla, tak hýřit velkými slovy. Vytvářel pro nás dokonalý svět, kde se prolínala minulost i přítomnost.

Jednou jsem byla královnou Kleopatrou a on mým tajným milencem, jindy zase oblíbenou manželkou prvního čínského císaře.

Probuzená vášeň

Zatímco jsme společně prožívali velké romance a procházeli snad všemi historickým epochami, doma se v koši kupilo nevyžehlené prádlo, děti se dožadovaly pozornosti a manžel teplé večeře.

Najednou mi všechny ty povinnosti, které jsem dříve dělala, připadaly nudné, neskutečně přízemní a vůbec se nehodily k mému novému já.

Petrovy zprávy ve mně probouzely vášeň téměř zapomenutou. Díky komplimentům, kterými mě Petr denně zahrnoval, jsem se cítila krásná a žádoucí. Jenže jsem měla pocit, že on je ten jediný, který to vidí a dokáže ocenit. Začala jsem se měnit k obrazu jeho. Nejprve jsem změnila účes, poté šatník.

Manžel si samozřejmě nemohl nevšimnout mojí proměny. Tu a tam utrousil pochvalnou poznámku, když mě viděl v kostýmku a v lodičkách. Samozřejmě jeho kompliment, byť upřímně myšlený, se nemohl rovnat pochvalným ódám, kterými mě zahrnul Petr.

Společný víkend

S Petrem jsme plánovali báječný víkend v horském hotýlku v Krkonoších. Naplánovali jsme ho na dobu, kdy mělo probíhat firemní školení. V den „D“ jsem zavolala šéfové a omluvila se.

„Děti jsou nemocné, neseženu narychlo hlídání, přišlo to přes noc,“ omlouvala jsem se zkroušeně do telefonu.

Nekonečná hodina čekání

Plná očekávání jsem nasedla do auta a vydala se po dálnici směr Krkonoše. Rezervaci v hotelu Petr zajistil. Malovala jsem si v zářivých barvách, jak mě netrpělivě bude čekat, obejme a políbí, sotva vystoupím z auta.

Sotva jsem zaparkovala u hotelu, pečlivě plánovaná idyla začala dostávat trhliny. Jeho auto jsem na parkovišti nenašla.

Rozladilo mě to, ale zatím jsem se neznepokojovala. Procházela jsem se okolo hotýlku, vdechovala čerstvý horský vzduch. Po hodině čekání jsem přece jen sáhla po telefonu. Řekl, že nastaly nečekané komplikace, je na cestě a všechno mi vysvětlí.

Další komplikace

Řekla jsem si, že ho překvapím – zatím se ubytuji, vybalím, obléknu si nové svůdné prádélko. Ale překvapení čekalo na mě. Hned na recepci.

„Ano, rezervaci na toto jméno jsme tu měli, ale pán, který pokoj objednával, zatím nezaplatil, nicméně pokoj je stále volný.“ „To musí být určitě omyl, jsem si jistá, že přítel rezervaci platil.“

Recepční ke mně otočila monitor počítače. Rezervováno, zatím nezaplaceno. Omluvně jsem se usmála a poodešla stranou, abych mohla Petrovi zavolat. Petr se omluvil, prý měl nějaké potíže s platební kartou, ale už by to mělo být v pořádku.

Jestli můžu, mám zatím rezervaci zaplatit, za necelou hodinku je u mě a všechno mi vynahradí.

Pak přišlo rozčarování

Ubytovala jsem se v útulném pokojíčku. Osprchovala jsem se, převlékla se do černé krajky a načechrala polštáře. Slabá hodinka se nakonec protáhla na tři hodiny čekání.

Místo vřelého objetí a vášnivého polibku jsem se dočkala mrzutého zabručení a kousavé poznámky, jestli takhle hodlám jít do hotelové restaurace.

Spolkla jsem slzy a špatnou náladu přikládala dlouhé cestě a nečekaným komplikacím. Oblékla jsem se a sešli jsme na večeři. Po pár soustech a doušcích vína se trochu uvolnil.

Poslední noc

Z pár doušků vína byla nakonec celá láhev, pak druhá. Měla jsem o společné noci jiné představy, a tak jsem ho přesvědčila, aby nechal přinést účet. Bohužel přišla na řadu stará známá potížistka. Jeho kreditní karta – platbu nebylo možno provést. Účet samozřejmě nemohl zůstat nezaplacený, tak jsem útratu zaplatila já.

Společná noc měla k mým vysněným představám hodně daleko. Zírala jsem do stropu a přemýšlela, co tu vlastně dělám. Nad ránem jsem potichu vstala, zabalila si věci, zavřela za sebou dveře, nasedla do auta a vydala se domů.

Manžel je poklad

S klidným srdcem jsem za sebou nechala spícího a nic netušícího Petra. Jeho milostné umění bylo vlastně jen zdařilá literární práce.

Když jsem odstranila pozlátko, narazila jsem na obyčejnou hlínu a díky tomu mi došlo, co se manžela týče, že se pod všemi těmi nánosy všednosti a starostí skrývá opravdový poklad.

Jitka V. (56), Česká Lípa