Dcera a zeť všechno Matyášovi dovolí! Z vnuka se stává rozmazlený a nesnesitelný kluk. Vidím, jak pomalu přerůstá rodičům přes hlavu.

Náš Maty si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Já byla zásadně proti. Rodiče Matyášovi totiž neuměli říct NE!

Nakonec je samozřejmě přesvědčil a k letošním Vánocům mu koupili štěňátko. Je roztomilé a živé, pořád pobíhá a něco okusuje. Problém je v tom, že Matyho přestal po pár dnech zajímat. Skoro si s ním nehraje.

Když jsem se ho ptala proč, tak prý že ho píchají Lumpíkovy zoubky a pořád ho kouše. Vysvětlovala jsem mu, že je to ještě štěně a že mu nechce ublížit, ale jenom tak trochu zlobí.  Ale nepomohlo to.

Upletli bič!

A tak nakonec s pejskem chodím na procházky já. Všichni jsou totiž hrozně zaneprázdění! Myslím si, že bychom měli vnuka k plnění slíbených povinností donutit, mladí se ale bojí, že ho tím traumatizujeme, že se pak bude psů bát. J

á jsem ochotná se o pejska starat, docela mi přirostl k srdci. Jde tu ale o to neudělat chybu ve výchově. Proto jsem se rozhodla navštívit psycholožku. Potvrdila mi, že je dobré na požadavcích trvat.

U utírání loužiček štěně přece neškrábe, řekla jasně. Doporučila taky, abychom pozorně sledovali, jak moc Lumpík vnuka kouše. Možná má štěně opravdu pořádný stisk. Jenže mě pejsek taky okusuje, a nic hrozného to není.

Vychovávám oba dva

Tak jsem se stala v důchodu vychovatelkou, které se snaží najít cestu těch dvou k sobě – Matyáše a Lumpíka. Je to náročné, ale abych byla spravedlivá, ten, kdo je snaživější a dělá větší pokroky, je pes.

Vnukovi se prostě nechce uklízet po zvířeti louže a snaží se svým povinnostem vyhnout. Já jsem se ale rozhodla být důsledná, pejska si Maty vyškemral, tak ho rozhodně do žádného útulku nebo jiným lidem dávat nebudeme.

Jitka (67), Znojmo