Domů     Utíká před námi ke své matce!
Utíká před námi ke své matce!
4 minuty čtení

Můj muž byl vždy spíš tichý introvert. To, co ale předvádí v posledních měsících, je už extrém. Přemýšlím, že by mi bylo lépe samotné.

Můj Bohouš nikdy nepatřil k bavičům společnosti. Vždy byl spíš uzavřený, a mně se to na něm líbilo. Poslední dva roky se ale hodně změnil. Kdykoliv se v našem vztahu vyskytne nějaká neshoda, po pár větách přestane komunikovat, urazí se a mlčí.

Měla jsem různé muže

Často vydrží mlčet i mnoho dní. Dokonce se dostal i na vyšší úroveň. Mizí a já o něm dlouhé dny nic nevím. Když jsme se brali, oba jsme už za sebou pár vztahů měli. Mohu tak tvrdit, že jsem nějaké ty zkušenosti s muži měla.

Nepatřím mez konfliktní typy, nerada se hádám, snažím se vždy najít rozumné řešení, kompromis.

Pochopitelně zažila jsem i bouřlivé hádky, s jedním bývalým přítelem jsme nebyli daleko od toho, aby u nás létalo nádobí. On byl hodně výbušný, plný energie, emocí. Ovšem dokázali jsme si to vyříkat, usmířit se, nejčastěji v posteli, a jít dál.

Další můj ex se zase hodně nerad hádal, nebo spíš dohadoval, vždycky ustoupil, jen aby měl klid.

A to i za cenu, že bylo po mém a jemu to vadilo, nikdy to ale nedal na sobě znát. Nejdřív jsem byla ráda, ale po čase mi to začalo vadit, že se ani trochu nesnaží prosadit svůj názor, přesvědčit mě o tom, že i on může mít pravdu. Byl to slaboch.

Vše vypadalo idylicky

Když jsem v pětatřiceti letech potkala Bohouše, jednak mi už bily na poplach biologické hodiny a pak jsem měla pocit, že je to ten pravý. Od začátku byl milý, pozorný, byl sečtělý a dalo se s ním mluvit o všem. Žil se svou matkou, která byla v invalidním důchodu, a on se o ni staral.

Když jsme se vzali, pořídili jsme si byt na hypotéku a narodil se nám syn Matěj. Problémy začaly, až když se jeho matce přitížilo. „Miluško, nechci dát mámu do eldéenky, budu u ní teď asi muset být víc,“ začal opatrně. Jeho matku jsem totiž viděla všehovšudy tak třikrát.

Nesedly jsme si ani jedna. Je to zapšklá ženská, co se tváří jako kakabus. Mluvila se mnou jen na půl pusy, prostě mi dávala najevo, že se jí nelíbím. „Nic si z toho nedělej. To není o tobě.

Její nemoci jí brání být šťastnou, a navíc jsi mě jí odvedla,“ usmíval se chápavě Bohouš.

Přestávali jsme si rozumět

Jenže jsme pomalu, ale jistě začínali žít každý zvlášť. Zpočátku jsme se vždy zvládli nějak rozumně domluvit. Ovšem v posledních měsících začíná naše komunikace váznout.

Nemám problém o věcech diskutovat, vyříkat si argumenty, změnit svůj názor, nebo si naopak stát za svým.

Ale můj klidný a tichý Bohouš v určité chvíli začne křičet, přeskakuje mu hlas, plácá páté přes deváté, nakonec zmlkne a přestane mluvit. Když se to stalo poprvé, bylo to zrovna ve chvíli, kdy jsme si plánovali víkendový výlet.

Nikam jsme nakonec nejeli, Bohouš celý víkend mlčel nebo jen zíral před sebe, nebo si pustil televizi. „Proboha, to se mnou nemůžeš mluvit?“ ptala jsem se nešťastně a on mě ignoroval. Od té doby se podobná situace několikrát opakovala.

Ovšem doba, po kterou je uražený a nekomunikuje, se začala prodlužovat a v poslední době si zvykl, že odejde k matce a nedá o sobě vědět. Syn je v pubertě a nechápe, co se děje, a tak si utíká do svého světa. Začínám se bát, aby se nechytil nějaké partičky. S mým mužem ale není vůbec žádná řeč.

Chtěla bych mu rozumět

Napřed mizel na odpoledne, pak na noc, později na několik dní, a naposledy dokonce téměř na dva týdny. Mobil mi nezvedá, na zprávy nereaguje. Matěj se párkrát pokusil jít za ním k babičce, ale moc slavně ta návštěva nedopadla. „Je to tam jako v mauzoleu, mami,“ řekl mi naposledy smutně.

Přitom vím, jak má tátu rád! Bohouš se pak vždy ozve jakoby nic. „Můžeš mi, prosím, vysvětlit, proč nám tohle děláš? Proč nás necháváš samotné a nemluvíš?“ ptám se. On jen mávne rukou: „Prostě to tak mám.

Neřeš to!“ Já ale chci svému muži rozumět a takto podivné soužití už dlouho nevydržím…

Neignoruje jen mě, ale i našeho syna, který ho v tomto věku obzvláště potřebuje. A já vůbec nevím, co mám dělat. Je snad tohle konec mého manželství? Ještě to nějaký čas snad vydržím. Váhám ale, zda to má vůbec cenu.

Míla T. (54), Havlíčkův Brod

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může