Domů     Dlouhý čas jsme si jen psali
Dlouhý čas jsme si jen psali
5 minut čtení

Když jsem začínala chodit s Michalem, byla jsem přesvědčená o tom, že se na mě konečně usmálo štěstí a já poznala toho pravého.

Bylo mi teprve osmnáct let. Bydlela jsem se starší sestrou Katkou a mámou v třípokojovém bytě v Praze a měla jsem docela pohodový život. Za pár měsíců mě čekala maturita. Těsně před zkouškami jsem v jedné restauraci potkala Michala.

Zalíbil se mi na první pohled. Celý večer jsem po něm stydlivě pokukovala. Nakonec jsme si vyměnili telefonní čísla a týden nato jsme šli na první rande.

Zamilovala jsem se

Choval se jako pravý gentleman. Přidržel mi dveře, do podniku vstoupil jako první a pomohl mi z kabátu. Byla jsem ohromená a o to víc, když mě doprovodil až domů a před odchodem mě zničehonic políbil.

Začali jsme spolu chodit, a když se sestra s mámou odstěhovaly, sbalil si věci a zazvonil u mě.

Udělal si ze mě obyčejnou služku

Asi po měsíci společného soužití jsem začínala registrovat první negativní znamení. Byl výbušný a vyletěl kvůli kdejaké maličkosti, také už mi nelichotil tolik jako dřív a stále více času trávil s kamarády v hospodě. Ale já byla pořád slepá.

Namlouvala jsem si, že je to všechno kvůli stresu z práce. Pak jsem otěhotněla.

Těšila jsem se na období klidu, kdy si budeme oba užívat mé těhotenství, ale Michala to změnilo úplně opačným směrem. Jeho výbušnost přešla v agresi, už nebyl milý a něžný, ale místo toho mě začal psychicky týrat.

Nadával mi za každý neumytý hrnek, víkendy proležel na gauči, zatímco já vařila, uklízela a posluhovala mu.

Sbalila jsem si kufry a odešla

Porod jsem měla těžký. Trval celou noc a ztratila jsem spoustu krve. Oporou mi byla maminka a sestra, ne však Michal. Byl bůhvíkde a telefon nezvedal. Přihnal se druhý den s kyticí růží, aby se na mě a čerstvě narozenou Aničku podíval.

V tu chvíli jsem ho nepoznávala. Po tvářích se mu koulely slzy.

Tím však nejspíš svou celoživotní zásobu něhy a lásky vyčerpal. Od té doby to bylo jen horší. Mě urážel téměř pořád, zatímco malé si ani nevšiml. Když byly Aničce čtyři roky, sbalila jsem jí hračky a odešla od něho ke své mámě.

Sama s dcerkou

Týden stál pod mými okny a křičel, plakal, prosil, nadával, kopal. Zkusil snad všechno, jen aby nás dostal domů. Já ale zůstala neoblomná. Po pár týdnech tahanic jsem konečně Michala donutila, aby opustil náš byt.

Tím se naše cesty rozdělily a já zůstala žít jenom s Aničkou. Musím přiznat, že mi to hodně usnadňovala. Od narození byla totiž hodná, veselá a na malé dítě dostatečně samostatná.

Urputná sestra

Někdy v té době jsem zašla se sestrou na kávu a ta se mi mezi řečí zmínila o sociální síti Facebook. Pořád mě tlačila, abych si zařídila svůj vlastní profil. „Prosím tě, a k čemu mi bude?“ „Náhodou je to dobrý. Uděláš si svůj profil a pak si můžeš psát, s kým chceš.“

Ozval se kamarád ze školky

Začala jsem nad tím přemýšlet, až se mi ten nápad nakonec zalíbil.

Po pár dnech mi přišlo několik žádostí o přátelství, a když jsem kontrolovala, od koho ty vzkazy vlastně jsou, narazila jsem na Tomáše – kamaráda ze školky, jehož největší zábavou bylo tahat mě za vlasy.

Přidala jsem si ho do svého seznamu přátel a začali jsme si spolu psát. Jako první přišla řeč na to, co zrovna děláme, a já se dozvěděla, že už šest let žije v Anglii, kde je nadmíru spokojený.

Dělily nás stovky kilometrů

Psali jsme si den co den a já se po dlouhé době začínala cítit uvolněně a spokojeně. Po pár týdnech jsme k písmenkům přikládali také fotky a asi za dva měsíce si začali telefonovat.

Přestože jsme spolu na dálku trávili snad každou volnou vteřinu, pořád jsme si měli co říct.

Dělily nás stovky kilometrů, ale já tak nějak cítila, že to nevadí, protože pořád existuje šance, abychom se spolu sešli a mohli žít. Po půl roce jsem však tak optimistická už nebyla. Dokud nepřišel den, který mi obrátil život zcela nečekaně naruby.

Odpoledne v parku

Bylo chvíli před Vánocemi a Tomáš mi zničehonic oznámil, že se rozhodl přijet navštívit rodinu do Prahy. Nezapomněl dodat, že bychom se mohli vidět. Skákala jsem nadšením. Týden nato zvonil u mých dveří. Vzali jsme Aničku a šli se projít do zasněženého parku.

Když jsme se zastavili na pískovišti, aby si Anička mohla chvíli hrát, sedli jsme si na lavičku a dívali se na sebe.

Pak si mě něžně přitáhl a políbil. Cítila jsem se sama sebou a věděla, že to je ten pravý, na kterého čekám už tolik let. Doprovodil nás domů a druhý den přišel zase. Strávili jsme spolu skoro celý ten týden a já se jen děsila dne, kdy mi zase odjede.

Společná budoucnost?

Když se Tomáš vrátil do Anglie, nic se na naší komunikaci nezměnilo. Byla jsem zamilovaná až po uši.

Po třech měsících jsem za ním na týden odletěla, za další měsíc navštívil v Čechách on mě a v tu dobu jsme začali mluvit o společné budoucnosti, na kterou jsme se oba moc těšili. O necelý rok později se definitivně vrátil do Čech a nastěhoval se k nám.

Jsme šťastná rodina

Jeho začátky zpátky doma nebyly úplně jednoduché. Snažil se sehnat práci, ale o tu byla zrovna nouze. Často jsem ho vídala sklíčeného.

Za pár měsíců však místo sehnal a my začali fungovat jako normální rodina, která se o necelé dva roky rozšířila o dalšího člena – syna Viktora.

Simona K. (48), Praha

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud