Domů     Mé první novoroční předsevzetí v životě
Mé první novoroční předsevzetí v životě
3 minuty čtení

Celé město se veselilo, vítalo nový rok, ale mně do skoku nebylo. Připadala jsem si osamělá. A to mě přimělo vzpomínat.

Byla jsem na světě sama. Teď už ano. Koukala jsem se z balkonu, jak rachejtle s ohlušujícím rámusem rozsvěcejí oblohu, kouřila asi pětadvacátou cigaretu a cítila hořký smutek.

Ale ano, mohla jsem slavit poslední den roku s lidmi z domu anebo s přáteli z dětství, ale nechtělo se mi předstírat veselí, když jsem cítila jen nekonečnou beznaděj. Starý rok se nepovedl. Na jeho začátku jsem se rozvedla a v listopadu umřela máma.

Co bude dál? Nechtělo se mi na to myslet. Nikdo blízký mi už nezbyl. A pak jsem si znovu, asi posté, vzpomněla na tetu. Obloha vybuchovala, dům se skoro chvěl. Lidé řvali ochraptělými hrdly: „Ať žije nový rok!“ a já byla duchem jinde.

Mám tetu, máminu mladší sestru. Nikdy jsem ji neviděla, znám ji jen z fotografií. Naši o ní nemluvili. Ale když jsem se zeptala, odpověď jsem dostala. Teta mámu od jisté doby zuřivě nenáviděla.

Kůl v plotě

To ona totiž chodila s tátou jako první. A máma jí ho odloudila. Myslím, že takové věci se někdy stávají a měly by se odpouštět, ale teta neodpustila. Nikdy nás nenavštívila, ani pohled nenapsala. Přitom mámě to nebylo fuk, vím, že se o smír snažila, ale marně.

Byla jsem přesvědčená, že teta přijde alespoň na pohřeb, a žasla jsem, když jsem ji tam neviděla. Taková to byla nenávist. Musela mít tátu hodně ráda, protože se pak už nikdy nevdala. Je jako kůl v plotě – stejně jako já. Ale nezná mě a zjevně o mě nestojí.

Rozechvěla mě zima. Zamáčkla jsem cigaretu a utekla do tepla.

Zavřela jsem televizi, v níž duněla další z mnoha nesnesitelných estrád, a ponořila se do myšlenek. Novoročním předsevzetím jsem se odjakživa vysmívala, ale teď si jedno dám. Vyhledám svoji tetu, jedinou blízkou bytost ve vesmíru. Přinejhorším mě vyhodí. Za pokus to stojí.

Šedivá neděle

A neodkládala jsem to. Vybrala jsem si pro tuto příležitost zachmuřenou lednovou neděli. Z okénka vlaku jsem pozorovala šedivou oblohu, lesy pocukrované sněhem a hejna havranů na polích i v korunách stromů.

Teta bydlela v maličké vesničce, nebyl tu ani obchod, ani hospoda, jen kaplička, autobusová zastávka a rybník plný hladových kachen. Zahradní branka nebyla zamčená, a tak jsem se dostala až k vzorně udržovanému domku.

Zabušila jsem na dveře. Otevřela starší paní a tázavě si mě prohlížela. Pak vydechla: „Nejsi ty…“ Kývla jsem a vletěla jí do náruče. Obě jsme se rozplakaly. „Stydím se,“ naříkala. „Hrozně se stydím. Měla jsem…“ Zarazila jsem ji.

„Na tom už teď nezáleží, teto, to už je teď jedno. Hlavní je, že jsme spolu.“

Jarmila (53), Vsetín

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.