Když jsem si svého muže Mirka z velké lásky brala, mělo mě pár věcí varovat. Ale já byla zaslepená, ostatně jako každý zamilovaný člověk.
Moje kamarádky si asi po straně ťukaly na čelo, protože Mirek byl vyhlášený svůdník. Ostatně, má to asi v genech – stejný byl i jeho otec a děda. Tehdy mi ale bylo sladkých dvacet a ani mě nenapadlo, že existuje reálné riziko, že půjde v jejich stopách.
Byla jsem prý ta pravá
S Mirkem jsme dokonce o eskapádách jeho otce párkrát otevřeně mluvili, vždycky při tom říkal, že nechápe, jak to jeho matce mohl dělat.
A v prvních letech našeho vztahu se také hodně snažil, aby nebyl jako on, aby nepodlehl každé jen trochu zajímavé „sukni“, která prošla kolem něj.
A tak jsem si myslela, že otec je pro Mirka spíš odstrašující případ. Jistě, věděla jsem, že přede mnou měl více známostí, nijak to přede mnou netajil, ale vysvětloval to tím, že šlo o přirozené hledání té pravé, což jsem pro něj jedině já.
Přiznávám, hřálo mě to u srdce. Jenže vše se začalo měnit, když se před třiceti lety narodila naše dcera Ilonka.
Konec idylky
Najednou jsem už nemohla věnovat Mirkovi tolik pozornosti, vše se točilo hlavně kolem miminka. Na první nevěru – snad byla opravdu první – jsem přišla, když byl Ilonce necelý rok. Mirek ani nezapíral, ale moc se omlouval a sliboval, že šlo jen o neškodný úlet.
Já cítila bolest, zklamání, beznaděj a smutek, jenže starost o dítě a rodinu mě zcela pohlcovala, a tak jsme mu uvěřila a ani mě nenapadlo, že bych od něj snad měla odejít. Mirek se opravdu snažil, tehdy ještě míval v tomto směru nějaké svědomí.
Jenže to byl teprve začátek. Podobná situace se během let našeho manželství odehrála ještě mnohokrát.
Slečny a paní přicházely a odcházely, já ale přesto zůstávala. Pokud se Mirkovi zrovna nezapalovala lýtka, bylo to s ním hezké.
V ostatních věcech jsme si totiž skvěle rozuměli, měli jsme společné zájmy, bavilo nás trávit čas s naší dcerou, cestovat, sportovat a spousta dalších věcí.
Možná se mi tak Mirek vždy snažil i vynahradit to trápení, protože se ukázalo, že ke spokojenému životu potřebuje víc než rodinu. Jedna žena mu prostě nestačila. Strašně jsem se trápila, mnohokrát jsem přemýšlela i o rozvodu.
Obvykle jsem se ale od Mirka nechala přesvědčit, že jeho nová objevená známost už je „ta poslední“.
Pravda je, že se mi každý svůj další poklesek snažil královsky vynahradit. Vždycky, když mi bylo nejhůř, zašla jsem za svou matkou a té jsem se svěřila – ne vždycky a úplně se vším, ale docela mi to pomáhalo.
Před dcerou jsem se vždycky snažila nedávat nic najevo. A po letech jsem si na tenhle stav tak nějak zvykla.
Asi už jsem vyplakala všechny slzy. Život utíkal, dcera dospěla, vdala se a odstěhovala se a já zůstala s přelétavým Mirkem sama. Myslela jsem si, že se náš život konečně zklidní, když Manžel oslavil padesátku.
Jeli jsme tehdy na romantický zájezd, který koupil, a tam mi dokonce poděkoval, že jsem s ním po celá ta léta vydržela.
A tvrdil, že už s tím skoncoval, není už nejmladší a těší se, jak si budeme užívat dalšího společného života, co všechno teď budeme moct podnikat… Možná tomu i sám věřil – a já mu bůhví pokolikáté uvěřila také.
Nastal zlom
Tenhle náš „nový život“ trval asi půl roku. Pak se nám do manželství opět připletla další „nešťastně vdaná“ paní. Když jsem na to přišla, najednou jako by se ve mně něco zlomilo. Jednoduše jsem to přijala skutečnost, že se můj muž nikdy nezmění. A musím říct, že se mi i ulevilo.
Mohla jsem se sice rozvést, finančně bych to už zvládla, ale já se přesto rozhodla s ním zůstat. Donutila jsem ho k upřímnému rozhovoru a navrhla, že můžeme žít dál spolu, ale každý po svém, a on nakonec souhlasil. Od té doby spolu žijeme jako dobří přátelé.
Mirek si nikdy domů žádné ženy nevodí, jen já už se ho na nic neptám a nezajímám se o jeho avantýry.
Nechápou mě
Vím, že manželovi takový model vyhovuje, a ani já s tím už nemám problém. Už mi nemusí lhát, nic zbytečně nerozebíráme. Problém s tím však má moje matka a také naše dcera, které některé věci prozradila.
Ilona má svého tátu pochopitelně ráda, ale nemůže pochopit, jak můžu s jejím otcem po tom všem dál žít.
Navíc ho jednu s takovou boční známostí viděla ve městě. Dcera i má matka chtějí, abych dala Mirkovi nůž na krk – buď já, nebo jeho milenky. Nebo abych se rovnou rozvedla.
Mně je to hrozně nepříjemné, ale už jsem se jednou rozhodla, že ze svého manželství odejít nechci a ani žádná ultimáta Mirkovi dávat nebudu.
Stejně se nezmění a já už se s tím dávno smířila. Náš život je teď vlastně mnohem spokojenější. Nebýt výčitek mé dcery a maminky, mohla bych teď konečně žít vyrovnaně a docela v pohodě. Jenže mi to asi není souzeno.
Jen jsem se po letech zbavila jedné zátěže, na scéně se objevila druhá. Mirkovi jsem zatím nic neřekla, ale asi to budeme muset probrat. Mohla bych mu snad alespoň navrhnout, aby své známosti lépe tajil. Snad to pomůže.
Irena (55), Praha
