Některá místa mají svoji temnou historii, která přetrvává i po letech. V opuštěném sousedním domě strašil tajemný stín psa.

Před sedmi lety jsme s manželem Zdeňkem koupili rodinný domek v jedné středočeské vesnici. Už jsme měli dost života v Praze a potřebovali jsme na stáří trochu klidu. Toho jsme si ale na vesnici příliš neužili. Za několik dní jsme zjistili, že ve vedlejším domě straší.

Mlhavé světlo na zahradě

Sousední dům nebyl pravidelně obývaný. Jeho majitelé ho využívali jen jako rekreační objekt, takže jsme je vlastně ani neviděli. Na první pohled vypadal opuštěně. Nikdo se o stavení příliš nestaral.

Věděla jsem, že tam nikdo není, tím víc mě jednoho večera překvapilo, když se v altánu uprostřed vedlejší zahrady objevilo matné světlo. A vzápětí jsem se vyděsila ještě víc, protože k altánu mířil stín velkého psa.

Manžel se vydal na průzkum

Šla jsem blíž k oknu, abych přišla záhadě na kloub. A záhada to skutečně byla – žádné zvíře jsem totiž nikde neviděla, byl to opravdu jen stín, který začal tiše, ale žalostně výt. Zavolala jsem manžela, který sledoval televizi.

Na rozdíl ode mě měl víc odvahy a vydal se ven. Chvilku poté, co vyšel, však světlo v altánu pohaslo a stín psa zmizel.

Obavy se vytratily

Takhle se to postupně opakovalo několik večerů, vždy nepravidelně. Naše počáteční obavy se postupně vytrácely a s manželem jsme to brali spíš jako zajímavé divadlo. Nikomu jsme o tom ale neříkali, mysleli jsme si, že by nám stejně nikdo takovou věc nevěřil.

Historka z padesátých let

Manžel se o strašidelném dění ve vedlejším domě zmínil pouze jednomu staršímu místnímu pánovi při večerním klábosení u piva v hospodě. A dozvěděl se od něho zajímavou věc. V tom domě údajně kdysi bydlel osamělý muž, který měl velkého vlčáka. Jednoho dne vlčák zmizel, už ho nikdo nikdy nenašel.

Muž se kvůli tomu trápil, obviňoval prý lidi z vesnice, že ho o psa připravili. Utápěl se smutkem a depresemi a ty ho jednoho dne přivedly až k sebevraždě. V altánu ho našli oběšeného.

Podle slov místního starousedlíka k tomu ale došlo už před více než sedmdesáti lety.

Budeme připraveni

Pověsti o strašidle se prý už objevily předtím. Pokaždé to trvalo jen nějakou chvíli, prý během určitých výročí těch událostí. Bylo pravdou, že dění ve vedlejším altánu po necelých dvou týdnech náhle přestalo.

S manželem jsme v domě zůstali, žijeme tu už skoro osm let a zatím se to neopakovalo. Ale pokud ještě někdy uslyším tiché vytí a spatřím za tmy v sousední zahradě, jak svítí matné světlo, budu už vědět, kdo a proč tam straší.

Marcela O. (64), střední Čechy