Když jsem se zamilovala do Honzy, o deset let mladšího muže, ani mě nenapadlo, jak nejistá budoucnost mě čeká. Brala jsem to jako flirt, který ale přerostl v lásku.
Fakt, že mám o tolik let mladšího chlapa, mě vůbec netrápil. Naopak, bylo to moc fajn. Nejenže jsem si ještě s nikým tak nerozuměla, ale ženská prostě vedle mladšího chlapa mládne, a navíc si užívá i v posteli.
Rozhodla jsem se správně?
Pokud ovšem taková nezávazná známost přeroste v něco hlubšího, přináší to s sebou i řadu problémů. Když jsme se rozhodli, že bez sebe nemůžeme být, začali jsme pracovat na miminku. Měla jsem už nejvyšší čas, bylo mi třiačtyřicet.
S tím, že to nepůjde hned, jsme počítali, ale skoro po dvou letech už bylo jasné, že něco není v pořádku. A tak jsme absolvovali vyšetření, jehož výsledek nás oba zaskočil: „Vy jste úplně v pořádku, milostivá,“ pravil laškovně lékař.
„Zato tady spermie vašeho partnera jsou líné, takže nemůže mít děti!“ Byla to tedy pro Honzu velká sprcha. Dlouhé večery jsme pak rozebírali, co dál. A rozhodli jsme se pro umělé oplodnění, což bylo pro nás oba velmi vyčerpávající.
A ani po dvou náročných pokusech se mi otěhotnět nepodařilo. Začali jsme uvažovat o adopci.
Mámě se to nelíbilo
Pak mě ale nahlodala moje máma, která do mě stále hučela, že bych to dítě měla mít s někým jiným. Třeba jako nezávazný flirt. Když jsem se jí před třemi roky svěřila, že chodím s mladším mužem, byla na rozpacích:
„Víš, Terko, vím, že to je tvůj život, ale ty nemáš už čas, pokud chceš dítě, a co když on ještě nebude chtít?“
Díky tomu, že Honza o dítěti začal sám, se má starostlivá maminka uklidnila. Ovšem po anabázi s umělým oplodněním začala mít opět pochybnosti, jestli je Honza pro mě ten pravý.
Co nás čeká?
Když jsem pak po večerech o tom přemýšlela, došlo mi, že má možná pravdu. Zkrátka jsem se musela sama sebe ptát, jestli opravdu Honzu miluji natolik, že mu obětuji i možnost mít vlastní dítě.
Kdyby mu bylo tolik co mně, tak bych asi své úvahy dále nerozebírala a byla rozhodnuta s ním zůstat.
Ale pravda je taková, že on je přece ještě dost mladý a může se stát, že za pět let potká nějakou mladší. Vždyť může ještě změnit svůj pohled na ženy a na vztahy. Navíc, já už mladší nebudu. Kromě toho si teď Honza vzpomněl, že by si chtěl udělat dálkově vysokou školu.
On už sice několik let pracuje, ale uvědomuje si, že mu chybějící vzdělání brání v kariérním postupu. „Terezko, rozhodl jsem se, že abys na mě byla pyšná, začnu dálkově studovat, abych tě v budoucnu dobře zabezpečil,“ plánoval.
Budu mu stačit i za pár let?
Zpočátku jsem byla pro, ale pak jsem zase večer přemýšlela a došlo mi, že on má ta nejlepší léta před sebou, navíc teď bude studovat, seznámí se s mladými holkami, pozná jiný svět než ten můj, tedy ten „dospělácký“.
On totiž nikdy nic pořádně nezažil. Pracovat začal okamžitě po střední škole. Nikdy necestoval, nic nepodnikal, ani nemá moc přátel, se kterými by chodil na pivo nebo jezdil na koncerty. Co když si teď tohle vše bude chtít vynahradit?
Bude chodit na srazy svých spolužáků a dojde mu, že s nějakou mladší holkou by mohl ještě spousty věcí podniknout?
Tak moc jsem se trápila, až jsem mu to jednou řekla a on se začal smát: „Miláčku, dálkově přece nestudují žádní mladí lidé, ale ti, co už mají něco za sebou a co už dávno pracují a mají svá léta!“ Jenže to mě moc neuklidnilo.
Začíná se mi vzdalovat
Také se mi začalo zdát, že se mi mění před očima. Možná jsem ho jen moc pozorovala, ale přijde mi, že si chce přece jen ještě užít, než se nám podaří založit rodinu. Stále totiž doufá, že to dítě mít budeme.
Ale nedávno přišel s tím, že by chtěl s jedním svým kamarádem ze střední vyrazit někam do Norska. „Vždy jsem si to přál, ale nikdy jsem k sobě nesehnal parťáka.
A teď chce Láďa jet na ryby a procestovat celý jih,“ sdělil mi radostně, aniž by čekal, že by mi to třeba mohlo vadit.
A já ho opravdu omezovat nechci. „A mě s sebou nevezmeš?“ vyhrkla jsem, a on jen odvětil s úsměvem, že nejde o žádný wellness pobyt, ale čistě chlapskou záležitost. Takže takhle mě vidí? Ženskou, co už si může zajet maximálně na nějaký ten wellness pobyt?
Co když to je znamení?
Nevím, ale možná i on je unaven našimi marnými pokusy a třeba si potřebuje vše srovnat v hlavě. Asi není snadné zjistit, že nikdy nebude mít vlastní dítě. Na druhou stranu já nemohu čekat. Mám poslední šanci otěhotnět.
Mám se s někým spustit a zůstat s Honzou, nebo se čestně rozejít a doufat, že rychle někoho seženu? Možnost, že spolu adoptujeme dítě, on nás za pět let opustí a já zůstanu sama s cizím dítětem, mě děsí. Nevím, co dělat, a čas letí jako splašený!
Tereza T. (57), Liberec
