Kde se vzala – tu se vzala, vynořila se za deště z malé uličky a mlela na mě španělsky. Odbyla jsem ji. Ona si ale moje odmítnutí nenechala líbit.

S dcerou Veronikou jsme se loni vydaly na dovolenou do Španělska. Chtěly jsme si odpočinout a užít si pár dní jen jedna druhou. Jely jsme autem, na vlastní pěst, o šestiletého Honzíka se postarala druhá babička. Zajímaly nás hlavně památky.

Vysněné muzeum

Tak jsme si jednou mezi dvěma přesuny udělaly zastávku i v městečku Girona. Než se přesuneme do Barcelony, kde jsme samozřejmě toužily vidět slavnou katedrálu, chtěly jsme navštívit muzeum Salvatora Dalího. Dalího muzeum bylo úžasné. Procházely jsme se s dcerou uličkami Girony, blížila se bouřka.

Z jedné uličky náhle vystoupila stará žena. Měla na sobě dlouhé, potrhané šaty. Považovala jsem ji za žebračku, což vzápětí potvrdila tím, že natáhla ruku. Sípavým hlasem mi začala cosi vykládat. Samozřejmě jsem jí nerozuměla, protože jsem neuměla španělsky.

Dcera jí chtěla dát nějaké drobné, ale já ji vzala za ruku a od ženy ji odtáhla. V tu chvíli se to stalo. Stařeně vyšlehly z očí blesky, namířila na mě prst a něco zvolala. Leknutím jsem málem upadla.

S dcerou jsme se daly na útěk, v autě mi pak řekla, že mě ta žena určitě proklela. Že jsme jí měly něco dát.

Pomsta je sladká

Doma jsem na babu úplně zapomněla. Krátce po návratu jsem spěchala ráno do práce, když se mi noha svezla po schůdku tramvaje a já se rozplácla jak široká, tak dlouhá na zastávce.

Jak se mi zatmělo před očima, naskočila mi jako na televizní obrazovce tvář té staré Španělky, jak se škodolibě šklebí.

Noha byla zlomená nadvakrát a já musela na operaci. Ta se moc nepovedla, dodnes mám následky. I když jsem zranění sváděla na svoji nešikovnost, v duchu jsem si říkala, jestli přece jen nešlo o pomstu té staré čarodějnice.

Zlomenou nohou trable bohužel neskončily, čekaly na mne ještě další útrapy. Všechno se mi rozbíjelo.

Nejdřív televize, pak lednička, pračka, auto. V práci jsem dostala výpověď. Od té doby snad nebyl den, aby mne nepotkala nějaká katastrofa. Jsem snad opravdu prokletá a nevím, jak se toho zbavit.

Všechny ty rádoby čarodějky, které jsem už navštívila, jsou buď podvodnice, nebo jsou na tu starou katalánskou babu z Girony krátké.

Věra (57), Ostrava