Zahrávat si s temnými silami znamená koledovat si o neřešitelný problém! Duše mé nevlastní sestry se zmocnil starodávný démon!

Moje nevlastní mladší sestra Kateřina byla celý život podivná a uzavřená bytost. Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset let, otec se pak znovu oženil a měl dvě děti – dceru a syna.

Dlouho jsme k sobě hledaly cestu

Kateřina byla první z nich. Protože matka s otcem spolu moc nevycházeli, tak jsem nevlastní sourozence příliš nevídala. Jen občas na nějaký víkend jsem k tátovi jela, ale bylo to velice málo a nepravidelně. S Kateřinou jsem se proto více sblížila, až když jsme obě byly dospělé.

Magie ji velmi přitahovala

Věděla jsem, že nevlastní sestra to nemá kvůli své povaze jednoduché. Příliš nevycházela s lidmi a vypadalo to, že nemá zájem ani o citové vztahy. Byla hodně introvertní a žila vysloveně sama pro sebe.

Z našich občasných setkání jsem věděla, že ji hodně zajímají věci mezi nebem a zemí.

Nešlo ale o žádné duchovní záležitosti, spíš o temné a nebezpečné věci. Věděla jsem, že by bylo marné se s ní o tom přít nebo jí to vymlouvat, takže jsem jen trochu zneklidněně poslouchala její řeči o magii a o různých pokusech.

Její hlas byl náhle plný nenávisti

Tak to šlo dlouhá léta a já jsem si na to zvykla. Až jednou se stala věc, která mě opravdu příšerně vylekala. Navštívila jsem Kateřinu u ní doma. Poslouchala jsem, co mi povídá, když se na mě najednou upřeně podívala. Tvářila se, jako by mě v životě neviděla.

Ten pohled byl zlý a nenávistný. Tvář se nevlastní sestře celá zkřivila a potom promluvila, ale úplně jiným hlasem, hrozně hrubým a strašidelným. Říkala něco v cizí, neznámé řeči, která zněla jako z nějakých starodávných dob. Pak se ke mně začala přibližovat.

Šel z ní strach

Nejprve jsem celá ztuhla. Byla jsem strachy celá ochromená. Po chvilce jsem se ale přece jenom vzpamatovala, vstala jsem a dala se na ústup. Už jsem byla skoro u dveří, když se nevlastní sestra vrátila do normálního stavu.

Vrátila jsem se zpátky do obýváku a posadila se na pohovku. Chtěla jsem okamžitě vědět, co se stalo.

Vstoupil do ní démon?

Moje nevlastní sestra chvíli jen mlčela. Potom mi začala pomalu vysvětlovat, že dělala nějaký pokus se vzýváním starodávného démona. Něco se ale pokazilo. Byla to její chyba, protože na chvíli vykročila z ochranného kruhu.

Démon, kterého vyvolala, na ni zaútočil. Ztratila pak prý vědomí a od chvíle, kdy se probrala, má pocit, že toho démona má v sobě.

Chtěla si pomoci jiným rituálem

Kdyby mi to bývala řekla jen tak, bez toho, co jsem chvilku předtím viděla, vysmála bych se jí, že si vymýšlí. Zeptala jsem se Kateřiny, co s tím chce dělat. Odpověděla mi, že musí najít jiný rituál, kterým se démona v sobě zbaví.

Nejradši bych jí bývala poradila, aby vyhledala nějakou odbornou pomoc, jenže jsem svoji nevlastní sestru znala už natolik dobře, abych věděla, že je to zbytečné.

Popřála jsem jí tedy jen hodně štěstí a se smíšenými pocity jsem odešla domů. Docela se mi ulevilo, když jsem za sebou konečně zavřela domovní dveře a ocitla jsem se venku na ulici.

Když jsem šla domů, říkala jsem si, že se za Kateřinou asi nebudu chtít hned tak podívat.

Měla jsem o ni obavy

Přesto jsem od toho dopoledne, kdy se mi Kateřina tak proměnila před očima, na ni musela stále myslet. Výraz její tváře se mi nedařilo vymazat z paměti. Měla jsem o ni strach, ale na druhou stranu jsem měla i obavy za ní zajít.

Ona sama mi zavolala asi za dva týdny. Její hlas zněl rozhodně a žádala mě o něco, co se mi moc nelíbilo. Plánovala uskutečnit ten rituál s vymítáním démona a přála si, abych se druhý den přišla podívat, jestli je v pořádku.

Po celém těle mi běhal mráz

Opravdu se mi to nezamlouvalo, takže mě musela hodně dlouho přemlouvat, než jsem nakonec slíbila, že se na ni přijedu podívat.

Následující den jsem k ní jela se staženým žaludkem, a když jsem pak zvonila u jejích dveří, běhal mi mráz po zádech a srdce mi bušilo jako zvon.

Měla nepřítomný a ledový pohled

Už v okamžiku, kdy mi Kateřina otevřela a já se podívala do jejích očí, mi bylo jasné, že se rituál nepovedl. Opět jsem viděla ten pronikavý, ledový a zlý pohled.

Nevlastní sestra mě zvala dál, ale já se vymluvila, že spěchám a že jsem se jen přišla podívat, jestli je v pořádku. Nechtěla jsem být znovu v její přítomnosti, být s ní zavřená v jednom bytě.

Bojím se, jak to celé skončí

Od této mé návštěvy uplynulo devět měsíců. Jedinou komunikací mezi mnou a nevlastní sestrou bylo pár textových zpráv na mobilu, takže vím, že žije. Bojím se ale, že ta cizí síla je pořád v její duši.

Možná jednou nakonec skončí v blázinci nebo se stane ještě něco horšího, protože o pomoc z naší strany vůbec nestojí.

Milena B. (50), České Budějovice