Domů     Pochopila jsem, že lidem je lepší věřit
Pochopila jsem, že lidem je lepší věřit
2 minuty čtení

Vnučka Barborka za mnou chodila ráda. Moc mi pomáhala. Já se ale nechala zaslepit negativním myšlením svého okolí a zachovala se k ní ošklivě.

Myslím, že k tomu, co se mi stalo, hodně přispěla skutečnost, že jsem dlouho bydlela a žila sama. Člověk, který je starý a sám, je nakloněný tomu být nedůvěřivý a podezřívavý.

Dlouho jsem byla soběstačná, ale nedávno se po jedné úporné nemoci, kterou jsem prodělala, moje zdraví výrazně zhoršilo.

Vnučka Barborka tehdy řekla, že za mnou bude denně chodit. Studovala nedaleko střední školu, měla to ke mně jen tři ulice. Vše poté fungovalo ideálně, nemohla jsem si stěžovat.

Záviděli mi?

Moji radost mi kazili ale lidé v okolí. Stará Blažková, co bydlela naproti mně, a devadesátiletý plukovník z vedlejšího vchodu. Za každým počinem vnučky viděli zištnost.

Nevěřila jsem těm pomluvám, až se jednou stalo něco, co mě přesvědčilo, že měli pravdu… Z mého nočního stolku se ztratilo pět tisíc.

Jediný, kdo se pohyboval po celém bytě, byla Barbora. Okamžitě jsem jí zavolala, že mi peníze ukradla. Vnučka dělala překvapenou a její matka mi řekla, že jsem sklerotická a kdoví, kam jsem ty peníze dala.

Smutné odhalení

Když jsem za půl roku slavila svoje narozeniny, přijela pouze druhá část rodiny. Na Barboře a jejich rodičích nenechali nit suchou. Vždyť jim prý ta zlodějina kouká z očí.

Byla to náhoda, že si jeden z vnuků prohlížel z nudy časopisy, které jsem měla pohozené na peřiňáku. A najednou – z jednoho vypadly peníze.

Vnuk bankovky posbíral, bylo to přesně pět tisíc. Vložila jsem je zřejmě omylem mezi stránky časopisu, který jsem právě četla: „Pro dobrotu, na žebrotu!“ ušklíbl se vnuk a ostatní seděli zaraženě kolem stolu.

Možná se i trochu styděli za to, jak o Barborce a jejích rodičích mluvili. Vnučce jsem se omluvila. Do smrti mi bude líto, že jsem byla tak nespravedlivá k člověku, který byl ochotný mi nezištně pomáhat.

Božena (77), Písek

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.