Trvalo mi to, než jsem se nakonec odhodlala a dotáhla náš rozvod do finále. Dnes toho ale ani v nejmenším nelituji.

Dvakrát jsme se s mým manželem rozešli a zase dali dohromady. Vždycky jsme přitom věřili, že tentokrát už to bude napořád. Poprvé, když nám bylo třicet.

Manžel si začal avantýru s mladou kolegyní a já v tu chvíli z celé situace neviděla jiné východisko než rozvod.

Jenže ještě než došlo k prvnímu stání, už jsme byli zase spolu. Manžel mě odprosil na kolenou a já jsem ho k radosti své i našich dětí vzala na milost. Druhý rozchod nastal o deset let později, vše se tehdy opakovalo jako přes kopírák.

Manželova avantýra, mnou podaná žádost o rozvod, jeho omluvy a doprošování a nakonec má slabá vůle. Začali jsme spolu zase žít, manželstvím bych ale náš třetí pokus o návrat nenazývala.

Buď šťastná!

Spíše než manželský pár jsme byli dva spolubydlící se společným příjmením, kteří ale svoje životy vedou každý po svém. I naše, v té době již dospělé, děti, neviděly v celé té taškařici smysl.

„Buď konečně šťastná, mami,“ řekla mi dcera a podala mi vizitku na svého známého právníka, který by nás konečně jednou provždy rozvedl.

A tak jsem potřetí podávala žádost o rozvod. Tentokrát už to bude definitivní, rozhodla jsem se napevno.

„Zůstat sama ale nechci, a proto jsem tady,“ končím obvyklou větou svou kuriózní manželskou historii, kterou jsem za poslední měsíc vyprávěla mužům, s nimiž jsem se potkala díky seznamce.

Najít si partnera přes inzerát v časopise mi poradila kamarádka Jitka, která díky tomu už rok žila ve spokojeném vztahu s jistým Frantou.

Četl mi myšlenky

Takových Frantů ale zřejmě moc po světě neběhá, prolétlo mi hlavou, když jsem se podívala na nápadníka sedícího naproti mně.

Stárnoucí seladon ve flanelové košili, který mě dle výrazu ve tváři přestal poslouchat už před půl hodinou a může oči nechat na mladé, okaté servírce.

„Zase to nevyšlo?“ zeptá se mě vrchní, když u něj o hodinu později platím tři kávy a panáka na kuráž. Můj doprovod totiž, jak jinak, zaplatil, jen za sebe, rozloučil se a zmizel. „Zase,“ odvětím mu otráveně a on na mě vrhne ten svůj milý úsměv.

Proč mi na inzerát nikdy neodepíše někdo takový, jako je tenhle vrchní, pomyslím si a on, jako by mi četl myšlenky, mě ještě ten večer pozve do divadla… O pár týdnů později už s tímhle šarmantním gentlemanem slavím svůj rozvod. Rozvedená, znovu zamilovaná a šťastná, taková jsem právě teď já.

Božena (56), Jičínsko