Pomoci v nouzi se můžeme dočkat i od bytostí, které jsou z jiného světa. Když jsem se ztratila, pomohl mi cestu najít duch.

Stalo se to před třemi lety v zimě. Přihodilo se mi něco opravdu divného a záhadného, co jsem si dlouhou dobu nedokázala rozumem vysvětlit.

Návštěva u kamarádky

Vydala jsem se přes půl republiky za kamarádkou do jednoho menšího města v jižních Čechách. Domluvily jsme se, že přespím u ní, abych nemusela platit za hotel nebo penzion. Nevybrala jsem si však zrovna vhodnou dobu, protože u nich doma vládlo velké napětí.

S manželem zrovna řešili nějaké neshody, takže jsem se nakonec stejně musela odebrat do hotelu.

Ztratila jsem se

Už v den příjezdu bylo u nich doma dusno. Protože jsem nechtěla u kamarádky být déle, než bylo nutné, šla jsem se ještě projít po městě. Byl chmurný podzim, takže v tom počasí byly ulice skoro prázdné.

Já jsem přemýšlela o tom, jak to asi kamarádka s manželem vyřeší, a nedívala jsem se kolem, takže jsem po chvíli zabloudila.

Byla jsem zoufalá a bezradná

Chodila jsem úzkými uličkami staré čtvrti a nikde nebyl nikdo, koho bych se mohla zeptat na cestu. Začala jsem trochu panikařit, protože jsem netušila, jak se dostanu zpátky k hotelu ani ke kamarádce. Byla mi také čím dál tím větší zima.

Mobil jsem samozřejmě nechala u kamarádky, takže jsem nemohla ani nikomu zavolat. Přemýšlela jsem, co si počnu, když se najednou přede mnou na ulici objevila nějaká postava.

Vydala jsem se za ním

Viděla jsem, že je to muž, ale věk jsem nedokázala odhadnout, tvář měl zakrytou kabátem. Tiše mě vyzval, abych ho následovala, že mi ukáže cestu. Moc dlouho jsem o tom nepřemýšlela a šla jsem za ním. Zanedlouho jsem se ocitla na náměstí, odkud už jsem směr k hotelu znala.

Ani jsem tomu tajemnému neznámému nestačila poděkovat a on zmizel. Marně jsem se rozhlížela kolem. Nakonec jsem vstoupila do hotelu, kde jsem se pak na recepci dala do řeči s paní, která tam měla službu. Vyprávěla jsem jí o svém podivném zážitku. To, co mi odpověděla, mě zarazilo.

Pomohl mi přízrak?

Recepční mi totiž sdělila, že jsem asi potkala tajemného ducha, kterému tu pamětníci říkají Tulák. Kdysi dávno prý během kruté zimy umrzl na ulici. Od té doby se jeho přízrak občas objeví a pomůže těm, kteří se ocitli v nouzi.

Když si vybavuji, jak podivně ten muž vypadal, jsem dodnes přesvědčená o tom, že mě z bludiště těch uliček opravdu vyvedl onen duch.

Hanka L. (56), Morava