Domů     Nevěru jsem manželovi odpustila
Nevěru jsem manželovi odpustila
5 minut čtení

V manželství jsem byla dlouhá léta spokojená, pro rodinu a manžela jsem byla ochotná udělat snad cokoli. Mělo to tak být napořád, jenže to jsem ještě netušila, co mě potká.

Musím říct, že manželství s Láďou mě od začátku zcela naplňovalo a cítila jsem se šťastná.

Když dostal pracovní nabídku do vzdáleného města, po které vždycky toužil, ani chvilku jsem neváhala a nevadilo mi, že se odstěhujeme z místa, kde jsme prožili mládí, měla jsem tu přátele a vlastně i své kořeny.

Připadalo mi důležitější být mu oporou, a tak jsme opustili náš hezký byt i přátele a přestěhovali se i s naším pětiletým synem Radkem daleko od rodného hnízda.

Šťastný život

Bydleli jsme v docela hezkém bytě a časem jsem si to místo zamilovala. Manžel byl v nové práci dost vytížený a často pobýval mimo domov, ale já si i tady naštěstí našla nové přátele.

Nic jsem mu nevyčítala, bylo přece jasné, že chce pro mě i pro Radka jen to nejlepší.

Když už byl byt zařízený a Radek šel do školy, nastoupila jsem do nedalekého obchodu na půl úvazku, abych měla stále dost času na rodinu.

Pokaždé, když se Láďa vrátil domů, bylo to pro mě jako malý svátek, uvařila jsem mu něco dobrého a povídali jsme si dlouho do noci, o víkendech jsme chodili s Radkem na výlety nebo do zoo, bylo nám krásně.

Uběhlo pár spokojených let, až jednoho dne, když byl Láďa zase na služební cestě a Radek na prázdninách u babičky, jsem měla volno a chtěla jsem ho využít k úklidu a praní.

Láďa se měl ten večer vrátit, tak jsem chtěla mít všechno hotové, abychom si mohli v klidu vychutnat páteční večer.

Když jsem chystala prádlo, našla jsem v kapse Láďových kalhot složený papírek, tak jsem ho vyndala a položila na skříňku, že ho pak vyhodím s případnými ostatními věcmi, které najdu zapomenuté po kapsách.

Poklidila jsem byt a než pračka doprala, měla jsem ještě chvilku pro sebe.

Jaká Helenka?

Papírek a jeden papírový kapesník z koupelnové skříňky jsem se chystala vyhodit do koše, ale pak mě napadlo, jestli to nebude třeba něco důležitého, tak jsem ho rozložila a podívala se na něj. Bylo na něm napsáno nějaké telefonní číslo a jméno Helenka.

Žádnou Helenu jsem neznala, ani Láďa o nikom s tímto jménem nemluvil, proto jsem začala přemýšlet, kdo to asi je a proč si to manžel poznamenal. Začalo mi to vrtat hlavou. Proč Helenka, a ne Helena? A proč tam není i příjmení?

Pak jsem si řekla, že nebudu dělat žádné ukvapené závěry, prostě na to číslo zkusím zavolat a uvidím.

Po vytočení se mi ozval příjemný ženský hlas. Rychle jsem se vymluvila na omyl a telefon položila. Myslela jsem, že se třeba dovolám do nějaké firmy, že půjde o kolegyni, ale tohle bylo evidentně soukromé číslo.

Hrozná zrada

Celé odpoledne jsem ještě doufala, že jde jen o nějakou běžnou věc, třeba že Láďa chtěl od té ženy něco koupit na inzerát, napadaly mě nejrůznější i nesmyslné teorie. Když se večer manžel vrátil, podala jsem mu zmuchlaný papírek a žádala vysvětlení. Nejdřív se snažil chabě zapírat, nakonec ale přece jen přiznal barvu.

Už několik měsíců se s tou Helenou scházel. Zatímco on se bavil, já trávila večery sama u televize, přesvědčená, že můj miláček tvrdě pracuje.

Bez přemýšlení jsem mu řekla, že v tom případě už si nemáme co říct a já od něj odcházím a ať si klidně dál s tou ženou užívá. Sypal si popel na hlavu a prosil, ať neodcházím, že mě miluje…

Beze slova jsem si odešla sbalit nejnutnější věci a ještě ten večer jsem odjela k rodičům, kde byl i Radek. Celou noc jsme pak proplakala a druhý den jsem zavolala do práce, že mi není dobře, a vzala si volno. Nějakou dobu se Láďa vůbec neozval.

Mezitím jsem přemýšlela. Mám se rozvést? Mám tak připravit Radka o jinak skvělého tátu? A co bude se mnou? Jak čas běžel, urovnala jsem si myšlenky.

Uklouznout asi může každý, ale přece se tím nemůže vymazat všechno to hezké, co mezi námi dosud bylo… Ale nevěděla jsem, co mám dělat.

Pomohla mi moje máma, která mě celou dobu přesvědčovala, abych Láďovi dala ještě šanci. Že pokud budu příliš tvrdohlavá, mohla bych ho tím nadobro ztratit, a to za to nestojí. Klopýtnout přece může každý, ale nemusí to hned znamenat, že to tak bude napořád. ¨

Prý už je nejspíš i takhle vytrestaný dost. Ale pokud by se něco takového mělo někdy opakovat, pak ať se klidně rozvedu. Hodně dlouho jsem o jejích slovech přemýšlela a uvědomila si, že má vlastně pravdu.

Dokázala jsem to

O Láďu jsem pořád stála. Rozhodla jsem se mu tu šanci poskytnout. Ale jak? Přece za ním hned nepoběžím? Nakonec to vyřešil Láďa sám. Přijel za mnou s nádhernou kyticí a prosbou, abych se vrátila.

Prý ten svůj románek okamžitě ukončil, moc se omlouval, jaký byl hlupák, a sliboval, že se něco takového už nikdy nestane. Dívala jsem se na něj a hlavou mi běžely vzpomínky na všechno krásné, co jsme spolu prožili. Jeho zrada mě pořád moc bolela, ale už jsem to dokázala překonat.

Nakonec jsme si v slzách padli do náruče a hned druhý den si mě odvezl zpátky do našeho bytu. Dodnes jsme stále spolu. K Radkovi pak přibyla ještě Romanka, děti už jsou dospělé a já jsem šťastná, že jsem mu tenkrát dokázala odpustit.

Marcela (55), Plzeň

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika