Jako dítě jsem často mívala pocit, že v místnosti nejsem sama. Tyto moje obavy žily jen v říši představ, pak ale přišel skutečný šok.
Stalo se to, když mi bylo šestnáct let. Naši se rozvedli a já jsem se s mámou přestěhovala do severních Čech. Našly jsme si dvě místnosti v dřevěném domku na kraji města.
Z pokoje, kuchyňky i nábytku dýchala zatuchlina, ale když jsme zatopily v kamnech, bylo útulno. A hlavně – byly jsme konečně samy, otcovo násilí zůstalo daleko.
Zapomenutý hrneček
Zvědavě jsem prošmejdila starou kredenc a umyla pár věcí, které tu ležely pod vrstvou prachu. Našla jsem hrníček s obrázkem malého kluka. „Kdo to asi byl?“ napadlo mě. Večer jsme zalezly do ledové, manželské postele. Máma, vyčerpaná stěhováním, během chvilky už spala.
Zavřela jsem oči, ale ne a ne zabrat. Dům vrzal, praskal a stíny mi naháněly strach. Stulila jsem se k mámě. Sálalo z ní teplo a její pravidelné oddechování mě ukolébalo do sladké říše snů. Ale ne na dlouho…
Ošklivý sen
Probudilo mě řinčení skla a supění, jako bych se ocitla uprostřed nějaké rvačky. Těsně nade mnou prosvištěl talíř. Leknutím jsem se uhodila o dřevěnou pelest postele a přetáhla si deku přes hlavu. Po těle mi naskočila husí kůže.
„To byl ale hnusný sen,“ oklepala jsem se po chvíli a opatrně vystrčila hlavu ven.
Krčila jsem se na samém krajíčku veliké postele a maminka spala na druhém konci. V pokoji byla zima a ticho jako v hrobě. Uprostřed mezi námi ležela žena v bílé košili potřísněné krví. Nemohla jsem se hrůzou pohnout. Nevím, jak dlouho jsem na ni bez dechu zírala.
Pak zakokrhal kohout a ta děsivá bytost byla rázem fuč. Vyděšená a nevyspalá jsem to ráno vyprávěla mamce. „Evo, nechtěla jsem tě strašit,“ vzdychla maminka, „pojď se mnou!“ Vytáhla mě z domu ven a zaklepala u vedlejšího domu.
Stará vražda
„Tak už jste tady?“ vydechla sousedka. „Vy jste věděla, že přijdeme?“ zeptala jsem se. „Jste už šestí nájemníci, do týdne vzali všichni nohy na ramena.“ „Straší tam,“ vyhrkla jsem. Paní pokývala hlavou a pozvala nás dál. „Stalo se tam neštěstí. Žárlivost a rum je vražedná kombinace.
Paní Zdenička byla krásná ženská, její muž ji hlídal jako ostříž. Čekali první dítě a Ruda se naparoval jako kohout. Chlapi ho v hospodě škádlili. Utahovali si z něho, jestli se kluk bude podobat víc pošťákovi nebo masnáři. Opilý Ruda se vrátil domů.
Vařil se v něm vztek a v pominutí smyslů zastřelil manželku a pak sebe. Našli je ležet v manželské posteli.“
Za minulostí jsme udělali tečku
„A co ten hrníček s obrázkem kluka?“ zeptala jsem se. Sousedka odpověděla, že byl do Zdeničky zamilovaný, dostala ho pro štěstí, když otěhotněla. Ještě ten den jsme se sousedy vynesli tu postel na dvorek, rozštípali ji a spálili. Od té doby se už v malém domku žádní duchové neukázali.
Eva S. (54), Litoměřice
