Domů     Moje štěstí bylo trpělivé, vydrželo čekat
Moje štěstí bylo trpělivé, vydrželo čekat
7 minut čtení

Kdo říká, že láska je jen záležitostí mladých? Já jsem poznala, že zamilovat se můžete v jakémkoli věku. Potkala jsem šarmantního gentlemana a dočista jsem ztratila hlavu.

Je rozvod moje životní prohra a můj život tím končí? Tak to jsem si přiznat nechtěla. Přesně tak totiž lamentovala moje maminka, když jsem jí oznamovala, že mé manželství je po třiceti letech u konce. „Přece se v padesáti nerozvedeš.

Ty ses úplně zbláznila,“ lomila rukama a nezapomněla mi připomenout, že v naší rodině se nikdy nikdo nerozváděl.

Tak jsem tedy byla první, mohla jsem si gratulovat. Půl století jsem oslavila už jako rozvedená ženská, sama v našem domě, kde jsem ještě před pár lety nadávala, že není k hnutí. Stačilo, aby se naše tři dcery provdaly a rázem se mi celý dům zdál tak velký.

Teď ještě tím spíš, že zmizel manželův klavír, všechny jeho věci a v neposlední řadě i on.

Nebudu se litovat

Po padesátce se rozhodl dokázat si, že ještě nepatří do starého železa. Našel si o téměř polovinu mladší slečnu a rovnou se k ní nastěhoval.Celá situace nebyla pěkná, ale já jsem odmítala dál se litovat.

Navíc jsem měla velký důvod k radosti, narodil se mi první vnouček Davídek a já jsem se okamžitě stala nejstarostlivější babičkou.

Dcera se zetěm se navíc rozhodli nastěhovat zpět k nám domů i s malým miminkem. V domě bylo tedy zase veselo a já jsem hlídala, uspávala, vařila a do toho stále chodila do práce. Čas ubíhal a Davídek rostl jako z vody.

Do pár let k němu přibyla ještě sestřička a i ostatní mé dcery se staly maminkami. Byla jsem tedy zasloužilá babička a tu roli jsem si velmi užívala. A užívat si roli dědy, zničehonic chtěl i můj bývalý manžel.

Byť se o rodinu dlouho nezajímal, najednou se mohl přetrhnout, aby s námi trávil čas.

Věděla jsem, že to nebude jen tak, a když se mi doneslo, že začal bydlet v nedaleké garsonce, hned jsem si domyslela, odkud vítr fouká. Moje mladá náhradnice si přeci jen uvědomila, že život s postarším chlapíkem nebude nic pro ni a byl konec velké lásky.

Zasloužil si to!

„Má, co si zasloužil,“ vyřkla nahlas má nejstarší dcera to, co jsme si doma všichni mysleli, ale nikdo se neodvážil to vyslovit. Od doby, co jsme se rozvedli, uplynulo pět let a já jsem nechtěla být nepřející.

Bylo mi ho svým způsobem líto, souhlasila jsem tedy s tím, že s námi oslaví Davídkovy šesté narozeniny.

Na naší zahradě se sešla celá naše početná rodina, mé tři dcery s manžely, jejich celkem čtyři děti, má stará maminka, já, i můj bývalý manžel. Nevídaná sešlost.

Když Davídek rozbalil poslední dárek, můj exmanžel si odkašlal, vstal a začal se slavnostním projevem, který nikdo nečekal. Byla to přehlídka sebemrskačství.

Omlouval se za poslední roky, kdy rodinu zanedbával a sypal si popel na hlavu. Celé mi to přišlo až směšné, ovšem jen do doby, než svou řeč zakončil slovy:

„Tak věřím, že se k sobě s maminkou vrátíme a budeme zase rodina jako dřív.“ Stál tam jako mistr světa, zatímco my jsme na něj koukali s otevřenou pusou.

Opravdu si myslí, že se ke mně po tom všem může jen tak vrátit, jako by se nic nestalo? To tedy ani náhodou! Vstala jsem a beze slova odešla. Přála jsem si do něčeho bouchnout (ideálně do něj), a vybít ze sebe tu zlost. Procházela jsem se ulicemi snad hodinu, dokud jsem se trošku neuklidnila.

Připravená, jak svého exmanžela pošlu jednou provždy k šípku jsem pak, zamířila k domovu. Před naší brankou v tu chvíli zastavilo auto a z něj vystoupil elegantně vyhlížející muž zhruba mého věku. Na sobě měl modré sako a v ruce držel obálku. „Přejete si?“ zeptala jsem se ho, těsně předtím než zazvonil na zvonek.

Podíval se na mě a krásně se pousmál. Představil se jako ředitel základní školy, kam má náš Davídek zanedlouho nastoupit do první třídy.

Ukázalo se, že má dcera je zmatkař po mně a něco špatně vyplnila v dokumentech k zápisu, domluvila se tedy s ředitelem, že jí je škola doručí k opravě.

Bydlí nedaleko

„Bydlím tu nedaleko, tak jsem si řekl, že vám to dovezu osobně,“ vysvětloval mi mile a poté nasedl zpět do auta a odjel. Tak šarmantního muže jsem dlouho nepotkala, říkala jsem si. A náhle jsem byla naprosto klidná. Bývalému manželovi jsem upřímně sdělila, že můj návrat k němu opravdu nehrozí.

„To radši zůstanu sama!“ řekla jsem mu, i když jsem sama sobě musela připustit, že např. pan ředitel, Jindřich, jak jsem si jeho jméno přečetla na obálce, ten by se mi opravdu líbil. S tím tak zestárnout… Přešlo léto, nastal podzim a můj vnouček nastoupil do první třídy.

Čas od času jsem ho do školy vodila já, a někdy jsem měla to štěstí a potkala jsem na chodbě či před školou i pana ředitele. Nikdy mě nezapomněl pozdravit a mile se usmát, a každé takové setkání mi rázem zlepšilo den. Asi za půl roku mě ale jedna taková cesta do školy vyděsila k smrti.

Byl to běžný pracovní den, ráno jsem vnuka dovedla do školy a poté jsem rychle běžela do práce. Asi okolo poledne mi volala vyděšená dcera s tím, že Davídek ve škole prý spadl z prolézačky.

„Mami prosím tě, jeď do školy, já tam z práce budu až za hodinu,“ prosila mě až hystericky.

Velká boule

Když jsem doběhla do školy, našla jsem uplakaného vnoučka sedět ve sborovně. Na hlavě si držel mokrý hadr a bylo znát, že bude mít asi pořádnou bouli. Objala jsem ho a snad vystrašenější než on jsem se slyšela, jak říkám, že musíme k doktorovi. „Já vás tam odvezu,“ ozval se za mnou povědomý hlas pana ředitele, Jindřicha.

Naložil nás s Davídkem do auta a uháněl s námi do nemocnice. Byl tak ledově klidný, že jsem se vedle něj začala pomalu uklidňovat i já. A vnouček? Ten se uculoval hned, jakmile jsme vyrazili od školy.

Možná to bylo tím, že ho ta hlava přece jen zase tolik nebolela, možná ale i tím, že mu Jindřich celou cestu humorně vyprávěl o svých vlastních úrazech v dětství.

Před nemocnicí už na nás čekala má dcera, které jsem cestou volala. Poděkovala panu řediteli, chytla Davídka za ruku a zmizela s ním v čekárně dětského lékaře.

„Myslím, že potřebujete kávu,“ řekl mi Jindřich s tím svým milým úsměvem ve tváři a já jsem uznala, že má pravdu.

Káva a jeho společnost, to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Hodina a půl s ním v kavárně utekla jako voda, a kdyby nás poté dcera s vnoučkem nevyzvedla, seděli bychom tam jistě dál. Z Davídkova hrůzně vypadajícího zranění byla nakonec jen jedna nepatrná boule.

To je rande?

Ale ještě něco víc nám jeho pád z prolézačky přinesl. „Mami, ty randíš s ředitelem?“ ptala se mě vykuleně dcera, když jsem nasedala k ní do auta. „Ale co tě nemá,“ odpověděla jsem jí, i když jsem dobře věděla, že co není, může být. A moc jsem si to přála.

Pozval mě na dobročinný ples, na který jsem se už moc těšila. Netančila jsem roky.

Protančili jsme celý večer a začali jsme se pravidelně vídat.

Oba jsme byli svobodní, nemuseli jsme se nikomu zpovídat a rodině jsem se tak přiznala až po určité době, že skutečně už nějaký ten pátek, jak říká má dcera, „randím s ředitelem“, a je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Všichni byli v šoku.

I můj bývalý muž konečně pochopil, že ve srovnání s Jindřichem nemá sebemenší šanci, a tak uznal, že návrat nás dvou k sobě nikdy nepřipadne v úvahu. Přeji mu, aby jednou také našel takovou spřízněnou duši, jakou jsem objevila já v mém panu řediteli.

Určitě se mu to jednou podaří. Všechno je totiž možné a nezáleží na tom, jak staří jsme.

Milada (60), Liberecko

Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i