Domů     Člověk si má vážit každé chvilky
Člověk si má vážit každé chvilky
3 minuty čtení

Byla to shoda náhod. Připravila o život mou nejlepší kamarádku a mě přinesla už v mládí ponaučení na celý život.

Ten příběh se stal v mém mládí, bylo to koncem padesátých let. Bydlela jsem na severu Čech v Sudetech, kam se naše rodina po válce přistěhovala v rámci osídlování. Bylo mi sedmnáct a pracovala jsem v nedalekém městečku v porcelánce.

Měly jsme tehdy s kamarádkami partu, a chodily na různé čaje a zábavy. Moje vesnice byla na samé hranici dvou okresů, tak jsme měly přehled o všech společenských akcích od Karlových Varů až po Chomutov.

Někdy se nám dokonce podařilo během jednoho večera stihnout akcí i několik. V naší partě jsme měly kamarádku Lenku, která bydlela v malé vísce nad řekou Ohří. Vedla přes ní hlavní vlaková trasa z Karlových Varů do Chomutova a pak dále na Prahu.

Nádraží

Klasické nádraží tam nebylo, jenom taková zastávka s dřevěnou budkou. Nebyly tam tudíž žádné cedule ani amplion, kde byste se dozvěděli, že má nějaký vlak zpoždění.

Nebyly tam žádné závory přes koleje, místní museli být ostražití, a proto dobře věděli, kdy který vlak projíždí. Kamarádka byla taková dobrá duše, vždy opatrná a pečlivá. Přesto se jí náhoda ten večer stala osudnou…

Krutá realita

Ten večer jsme si plánovaly zábavu v Klášterci. Já se  dvěma kamarádkami seděla v naší lokálce, která už měla vyjet, a do ní měla kamarádka v Kotvině přistoupit. Náš vlak čekal na zpožděný rychlík z Karlových Varů. Byla zima, a tudíž tma, i když bylo před šestou.

Konečně se prohnal kolem nás expres, naším malým nádražím proletěl jako šíp. Nikdo tehdy netušil, že za dvě minuty pod jeho koly vyhasne jeden mladý, nevinný život. Jak jsme se krátce nato dozvěděly, byla to naše kamarádka.

Ta vždy tolik opatrná a svědomitá osmnáctiletá Lenka, která měla celý život před sebou.

O zpožděném rychlíku nevěděla, přesně ve chvíli, kdy měl přijíždět náš místní osobáček, uviděla blížící se světla, a tak se rozběhla od svého domu přes koleje na zastávku, asi v domnění, že vlak zastaví.

Jenže on se hnal dál.

Byl to pro nás strašný šok, byly jsme tak mladé a plné života, smrt měla být od nás tak vzdálená, a přesto byla najednou tak blízko. Člověk zkrátka nemá v životě na nic čekat, protože nikdy nevíte dne ani hodiny.

Olga (79), Chomutov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud