Byla to shoda náhod. Připravila o život mou nejlepší kamarádku a mě přinesla už v mládí ponaučení na celý život.

Ten příběh se stal v mém mládí, bylo to koncem padesátých let. Bydlela jsem na severu Čech v Sudetech, kam se naše rodina po válce přistěhovala v rámci osídlování. Bylo mi sedmnáct a pracovala jsem v nedalekém městečku v porcelánce.

Měly jsme tehdy s kamarádkami partu, a chodily na různé čaje a zábavy. Moje vesnice byla na samé hranici dvou okresů, tak jsme měly přehled o všech společenských akcích od Karlových Varů až po Chomutov.

Někdy se nám dokonce podařilo během jednoho večera stihnout akcí i několik. V naší partě jsme měly kamarádku Lenku, která bydlela v malé vísce nad řekou Ohří. Vedla přes ní hlavní vlaková trasa z Karlových Varů do Chomutova a pak dále na Prahu.

Nádraží

Klasické nádraží tam nebylo, jenom taková zastávka s dřevěnou budkou. Nebyly tam tudíž žádné cedule ani amplion, kde byste se dozvěděli, že má nějaký vlak zpoždění.

Nebyly tam žádné závory přes koleje, místní museli být ostražití, a proto dobře věděli, kdy který vlak projíždí. Kamarádka byla taková dobrá duše, vždy opatrná a pečlivá. Přesto se jí náhoda ten večer stala osudnou…

Krutá realita

Ten večer jsme si plánovaly zábavu v Klášterci. Já se  dvěma kamarádkami seděla v naší lokálce, která už měla vyjet, a do ní měla kamarádka v Kotvině přistoupit. Náš vlak čekal na zpožděný rychlík z Karlových Varů. Byla zima, a tudíž tma, i když bylo před šestou.

Konečně se prohnal kolem nás expres, naším malým nádražím proletěl jako šíp. Nikdo tehdy netušil, že za dvě minuty pod jeho koly vyhasne jeden mladý, nevinný život. Jak jsme se krátce nato dozvěděly, byla to naše kamarádka.

Ta vždy tolik opatrná a svědomitá osmnáctiletá Lenka, která měla celý život před sebou.

O zpožděném rychlíku nevěděla, přesně ve chvíli, kdy měl přijíždět náš místní osobáček, uviděla blížící se světla, a tak se rozběhla od svého domu přes koleje na zastávku, asi v domnění, že vlak zastaví.

Jenže on se hnal dál.

Byl to pro nás strašný šok, byly jsme tak mladé a plné života, smrt měla být od nás tak vzdálená, a přesto byla najednou tak blízko. Člověk zkrátka nemá v životě na nic čekat, protože nikdy nevíte dne ani hodiny.

Olga (79), Chomutov