Domů     Nemáme kde složit hlavu!
Nemáme kde složit hlavu!
5 minut čtení

Naše opatrnost nestačila. Realitní kancelář nás lehce a rychle připravila o bydlení. Bydlíme v jedné pronajaté místnosti a o naše tvrdě vydělané peníze se soudíme.

Dům, který jsme kdysi koupili v dezolátním stavu a opravovali celý život, nám najednou byl k nepotřebě. Děti odešly a my neměli peníze, abychom zbytečně vytápěli pět místností. „Odstěhujeme se. Dům prodáme, něco si schováme na zadní kolečka a koupíme si byt. Nebo malinký domeček, jen pro nás dva!“ navrhl manžel, ale mně se nechtělo!

Rozhodl vysoký účet

Všude kolem mě byly vzpomínky. Na první krůčky našich dvou dcer, na první školní den. Na to, jak manžel sám obkládal dlaždičkami koupelnu a ony mu do rána spadly. Nebo na moje vánoční cukroví, které jsem zapomněla osladit a nebylo k pozření. Přemýšlela jsem o jiném řešení, ale nic mě nenapadlo.

Byla to vážně hloupost, vydat důchod jen za energie. Nehádali jsme se. Manžel moc dobře chápal moje důvody a já zase ty jeho. Rozhodl až dopis s vyčíslením nedoplatku za elektřinu. Měli jsme doplácet osm tisíc. „A to byla mírná zima!“ konstatoval manžel a já věděla, že je rozhodnuto.

Vše šlo rychle

Za pár dní už procházela domem realitní makléřka a fotila místnosti. „To prodáme jedna báseň!“ vrkala spokojeně a hned se začala dohadovat o prodejní částce. Manžel byl nadšený, a mně bylo do breku. Hned druhý den nám volala, že má kupce. Prý náhoda!

Nevím, jak popsat ten pocit, který se mě zmocnil, když manžel rozhodl, že nabídku přijmeme.

Nějak mě začal bolet žaludek a zmocnila se mě špatná předtucha. Sama sebe jsem přesvědčovala, že to je jen špatný pocit z prodeje. Že si všechno jen namlouvám. Manžel samozřejmě nad mými pocity jen mávl rukou. Prý jsem hysterka.

Zbývalo jen najít rychle nějaké bydlení. Abychom se mohli okamžitě vystěhovat!

V jedné místnosti

„Vezmeme si zatím nějaký podnájem a dáme se do shánění něčeho vlastního. Budeme mít čas, a tak si hezky vybereme,“ pohladil mě manžel po zádech a já se uklidnila. „Všechno dobře dopadne!“ říkala jsem si v duchu, ale vůbec jsem tomu nevěřila.

Cítila jsem blížící se katastrofu, kterou jsem neuměla pojmenovat. P

odnájem v malém bytě byl dražší, než jsme předpokládali. Nakonec jsme se spokojili s jednou velkou místností opatřenou miniaturní kuchyňskou linkou.

„Dobře ti tak, už ti nenapeču tvoje oblíbené buchty!“ říkala jsem si trochu pomstychtivě, ale naprosto tajně, aby nikdo nevěděl, jakou nechuť v sobě skrývám.

Nebyli jsme neopatrní

O svých pocitech jsem s nikým nemluvila. Dcery jsem nechtěla zatěžovat a kamarádka byla překvapivě na straně manžela. Prý je to dobré rozhodnutí a já si mám vážit svého muže, že se o mě tak stará!

„Peníze už jsou na kontě, můžete se vystěhovat!“ zavelela makléřka a my se začali balit.

Smlouvu jsme si nechali zkontrolovat u právníka a potom ještě u známého, který se podle nás v takových věcech vyznal. Nikdo neshledal nic podezřelého. Důvěřivě jsme se přestěhovali.

Vše nepotřebné jsme mohli nechat na místě, prý si to nový majitel vyklidí v zájmu urychlení zcela sám.

Chtěl mě potěšit

Čekali jsme trpělivě na peníze a pročítali inzeráty. Já toužila po domečku, manžel preferoval byt. Prý se nebude muset starat o zahrádku, kde ho to v poslední době vůbec nebaví. Co baví mě, jaksi zapomněl zmínit! „Co bys tomu řekla, bychom si pořídili pejska?

Nějakého malého, třeba čivaváčka. Nebo bišonka, ten vůbec nelíná,“ lákal mě.

Tušil problém

Zabrnkal na moji citlivou strunku a já opustila inzeráty na prodej nemovitostí a začala v útulcích vybírat pejska. Mohl být i starší, vždyť my už taky nebyli nejmladší. „Ty peníze nějak nejdou.

Jdu do realitky!“ sdělil mi manžel a já viděla na jeho tváři poprvé od prodeje domu velký stín. Začal tušit, že máme problém. Velký problém! Vrátil se až o několik hodin později.

Přišli jsme o všechno

Ztěžka usedl na židli a podepřel si hlavu. Koukal mlčky před sebe a nemluvil. Bylo mi jasné, že se stalo něco hrozného. „Holky jsou v pořádku?“ zeptala jsem se a on na mě pohlédl, jako by mě viděl poprvé v životě. Potom jen mávl rukou.

„No jasně že jsou, O dcery nejde,“ řekl tiše. Já odpověděla: „No tak vidíš. To je nejdůležitější! Všechno ostatní překonáme!“ Usmál se. Vstal a vzal mě do náruče. „Ta realitka je zamčená. Byl jsem na policii a podal trestní oznámení. Asi jsme přišli o dům i o peníze… Ta kupní smlouva je prý platná!“

O peníze se soudíme, ale už jsme ztratili naději, že se dočkáme spravedlnosti. Bydlíme v jedné místnosti a společnost nám dělá pejsek. Jezevčík! Pocit hořkosti nám ale zůstal!

Helena D. (67), Ústí nad Labem

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud