Domů     Nebyla jsem holka na vdávání
Nebyla jsem holka na vdávání
3 minuty čtení

Ve sňatky a jejich příslib „spolu šťastně navěky“ jsem nevěřila. Sama sobě jsem ale dnes důkazem toho, že mýlit se může každý, i já.

V partnerských vztazích bývají obvykle karty rozdané tak, že tím, kdo nechce svatbu, je muž. V našem případě to ale bylo přesně naopak. To já jsem zarputile odmítala závazek podobného typu. Přišlo mi zbytečné a nerozumné, hnát se do svatby za každou cenu.

Proč vlastně? Protože se to tak v životě dělá?

To pro mě nebyl důvod měnit něco, co funguje, a navíc za to vynakládat nemalé peníze. Svatby nebyly nic pro mě. Možná to bylo tím, že jsem vždy řešila vše spíše rozumem než citem. Nebo tím, že jsem kolem sebe neměla ty nejlepší vzory.

Rozvedla se má teta i babička a mí rodiče, ti to měli udělat už dávno, v zájmu všech, nenašli ale odvahu. Zato Jirka, můj partner, pocházel z rodiny, kde vše vždy klapalo jako hodinky a svatba byla samozřejmostí.

Byla jsem ale přesvědčená, že ani u nich není nic tak růžové, jak se dělají. Na pohádky už jsem byla velká.

Svatba? Ta nikdy nebude!

Ten rozdíl jsme začali naplno vnímat až po čtyřech letech vztahu. Na svatbě jeho sestry se mě Jirka zeptal, jak já si představuji naši veselku. Už jen ta samotná představa mě rozpálila doběla.

„Ideálně tak, že nikdy nebude!“ odpověděla jsem mu rázně a on na mě zůstal nevěřícně koukat.

Uprostřed toho svatebního veselí jsme započali naši první z mnoha hádek, zda svatbu ANO, či NE. Až později jsem se dozvěděla, že tou dobou měl už pro mě koupený prsten. Pokud jsme spolu chtěli zůstat, jeden z nás musel ustoupit.

Já věděla, že já to nebudu. Z přesvědčení! Z rozumu! A nakonec se s tím k mému nadšení smířil i Jirka. Dodnes si vážím toho, že se mnou i přes to všechno zůstal.

Za pár let se nám narodily děti a žili jsme krásný rodinný život, ke kterému jsem dlouho nepotřebovala nosit na prstu zlatý kroužek ani měnit příjmení.

Ale Jirka je tím nejlepším parťákem, jakého jsem mohla mít. Vydrželi jsme spolu daleko déle než všechny mé nešťastné manželské vzory z mládí, a dokonce jsme se měli stále rádi.

Něčemu takovému bych dříve nevěřila. Musela jsem tedy uznat svou porážku. S přibývajícím věkem se ze mě, dříve poněkud cynické holky, stala romantička tělem i duší.

Tak tedy přece jen ANO!

Často to bývá naopak, ale já mám vedle sebe úžasného chlapa, který mě změnil a po třiceti společných letech se přece jen nakonec odhodlal požádat mě o ruku.

Pravda, prstýnek, který mi před lety pořídil, už se mi na prst dost nesnadno navléká, nosím ho ale pyšně jako přívěsek na řetízku a už se nemohu dočkat, až k němu přibude ten druhý, jednoduchý, snubní.

Monika (55), Brno

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.