Domů     Mám skvělého muže a báječnou tchyni
Mám skvělého muže a báječnou tchyni
8 minut čtení

Že si jednou budu vybírat budoucího partnera podle potenciální tchyně, to by mě dříve nenapadlo. Po špatné zkušenosti už jsem ale neponechala nic náhodě.

Byla to naše druhá schůzka. „Už se nemůžu dočkat, až tě představím mamince,“ řekl mi tehdy nadšeně Tomáš. Zrovna jsme stáli ve frontě na lístky do kina a já si říkala, jak je ten kluk skvělý.

Líbilo se mi, jak o své mamince krásně mluví a obdivovala jsem ho, že je jí velkou oporou poté, co zůstala na jeho výchovu sama.

Když si to tak zpětně vybavím, věděla jsem toho o jeho matce už na té druhé schůzce vlastně víc, než o něm samotném. Na to nejdůležitější jsem si ale nakonec musela přijít sama, to mi její milovaný synek pochopitelně povědět ani nemohl.

Tomáše jsem potkala na střední škole. Chodili jsme spolu pár měsíců a řekli si, že je nejvyšší čas, vzájemně se představit rodičům.

Nejprve jsme jeli k nám, kde Tomáše celá rodina přivítala s otevřenou náručí, někteří doslova, a poté jsme vyrazili za jeho maminkou, o které jsem toho už tolik slyšela.

Nemohla jsem se dočkat, až tu paní, která prý tak krásně zpívá, háčkuje ubrusy a peče ten nejlepší štrúdl na světě, poznám osobně. Kdybych jen tehdy věděla…

„Slavná“ maminka nás přivítala ve velkém, moderně zařízeném a dokonale uklizeném bytě. Už ve dveřích se mi ale zdálo, že mě sjela pohledem od hlavy až k patě. A ten pohled, byť trval sekundu, se mi vůbec nelíbil.

Jako by přemýšlela, zda má tu kudrnatou holku v džínové bundě vůbec pustit přes svůj práh.

V momentě ale nasadila opět dokonalý úsměv, který skvěle ladil s její perfektní trvalou, elegantním kostýmkem a vystupováním velké dámy. Tohle, že je ženská, která ve volném čase háčkuje ubrusy a patlá se s domácím moučníkem?

Té představě neodpovídala ani délka jejích nehtů. Neměla jsem z ní dobrý pocit a sama na sebe jsem se zlobila.

Přece nemohu dát na první dojem, Tomáš mi o ní vyprávěl tolik krásných věcí, musí být úžasná. Uklidňovala jsem se, zatímco mě podrobovala plejádě záludných otázek. Od známek ve škole až po majetkové poměry mé rodiny. Z tváře jí ale po celou dobu nezmizel ten potutelně milý úsměv.

„Svaťák“ u tchyně

„Máma je úžasná, vid? Určitě ses jí líbila, to poznám,“ říkal mi Tomáš, když mě doprovázel na autobus. Šourala jsem se vedle něj a stále jsem zpracovávala události posledních hodin.

Popisoval ji vždy jako maminku z pohádky, já jsem se ten den setkala ale spíše s čarodejnicí.

Musela jsem si všechno srovnat v hlavě a po pár dnech jsem usoudila, že si možná to špatné jen namlouvám.

Tomáš mi ve škole vyřídil, že mě maminka nechává pozdravovat, a dokonce mi nabídl, abych u nich doma bydlela během svatého týdne – tedy týdne před maturitou.

Jelikož moje rodina bydlela daleko, přes týden jsem vždy byla na internátě, co si ale budeme povídat, na učení to není právě nejklidnější místo. Usoudila jsem tedy, že jeho nabídku přijmu, alespoň maminku lépe poznám. Už první večer jsem toho litovala.

Seděli jsme u večeře a diskutovali o tom, proč mladé holky jako já, vůbec nevaří.

Tedy, diskuse je v tomto případě silné slovo. Maminka rozjela svůj monolog ihned poté, jakmile zjistila, že jediné, co v kuchyni zatím dokážu, je houskový knedlík.

Za jeden týden jsem se od ní dozvěděla, že nosím špatný účes, zvláštní oblečení, neumím se učit a vlastně se ani neumím postarat o domácnost, zatímco ona vydělává a já se „flákám“ doma.

Nejvíce mě rozčilovalo, jak každou svou připomínku završila tím falešně milým úsměvem, jako by bylo všechno v pořádku. Přitom se mi ale evidentně snažila říct, že svého milovaného syna pro někoho, jako jsem já, rozhodně nevychovala.

Svatý týden jsme společně v jednom bytě přežili, což mi přišlo jako větší zázrak než to, že se mi poté podařilo odmaturovat. Na rozdíl od Tomáše, což byl pro jeho mámu jen olej do ohně. Bez skrupulí za jeho neúspěch obvinila mě. Tu, která se jim nastěhovala do bytu a rušila chudáka Tomáška od učení.

„Možná máš na mě opravdu špatný vliv,“ přijal nakonec zbaběle Tom názor své matky a já jsem měla chuť mu vzteky roztrhat všechny maturitní otázky, na které se během svaťáku ani nepodíval.

Rozešli jsme se a v následujících letech jsem se obávala každého dalšího vztahu. Ne proto, že bych se bála nové známosti s mužem…to spíše s jeho matkou.

Druhá máma

Se svou hrůzou z příšerné tchyně jsem se hned ve své první práci svěřila starší kolegyni. Nejsem právě „svěřovací typ“, to byste ale museli znát Jarušku.

V kanceláři jsem s ní seděla sotva měsíc a už jsme byly jako nejlepší kamarádky, nebo spíš jako máma s dcerou. Věděla jsem, že má manžela a tři syny.

„Ty bych ti ale děvenko nepřála, jeden kouří, druhý pořád leží v knihách a ten třetí by nejradši pořád někde cestoval,“ odrazovala mě s nadsázkou a já jsem se poté musela smát. I díky skvělé kolegyni mi práce rychle utíkala a překvapivě mě i bavila. Kdo to o svém prvním zaměstnání může říct?!

Dělala jsem jednu ze sekretářek ve velkém podniku a značnou náplní mé práce bylo papírování. Denně mi prošlo pod rukama tolik lejster, že by to vydalo snad na Ottův slovník naučný.

Často jsem pak se štosy nejrůznějších smluv, přes které jsem mnohdy ani neviděla na cestu, běhala do archivu a zase zpět, a to byl můj denní chleba.

A přesně tak jsem se s hromadou listin k archivaci řítila chodbou i to osudné srpnové odpoledne, a nebýt toho nečekaného průvanu, možná bych je tam i v pořádku donesla. Udělala jsem pár kroků, když v tom někdo otevřel dveře.

Už to lítá…

Chodbou se rozlétl svěží vítr. Pořádný průvan by byl jindy v dusné budově určitě požehnáním, ale ve chvíli, kdy nesete štos papírů, je vítr to poslední, co potřebujete. Dokumenty se vznesly a zaplnily téměř celou chodbu.

„Já se z toho zblázním,“ začala jsem lamentovat a zběsile sbírat a rovnat všechno, co jsem nestačila pochytat ještě ve vzduchu.

„To jsem tomu dal, nezlobte se,“ říkal mi neznámý muž, který se ke mně skláněl a pomáhal mi ze země sbírat tu spoušť. Bylo více než jasné, že tu nepracuje. Takového fešáka, bych si zapamatovala.

Nemohla jsem z něj spustit oči a potěšilo mě, že ani já jemu nejsem lhostejná. Než jsme sebrali ze země poslední dokument, stihl se mi představit jako Zbyněk a jako omluvu mě pozvat na skleničku.

Souhlasila jsem a domluvili jsme se ještě na tentýž večer. Když jsem druhý den ráno přišla do práce, nemohla jsem se dočkat, až Jarušce povyprávím, jak krásné rande jsem měla.

„Jaruško, ani nevíš, jak skvělý večer jsem včera zažila,“ začala jsem na ni chrlit už od dveří a ona mi se šibalským úsměvem odpověděla, „Ale vím!“ Ukázalo se, že Zbyněk, není nikdo jiný, než jeden z jejích synů – ten, který by nejraději pořád cestoval.

A jsme rodina

Mělo mě to napadnout už ve chvíli, kdy mi vysvětloval, že v podniku byl jen navštívit maminku. Nebo, když říkal, že pracuje jako řidič autobusu. Byla to náhoda, kterou dokáže přichystat jenom sám život.

Pořádně jsme se tomu všichni zasmáli a já jsem byla šťastná, že Jarušce nevadilo, když jsem se začala s jejím synem scházet.

Zbyněk je skvělý chlap, se srdcem na správném místě a nevšedním smyslem pro humor, kterým dodnes dokáže odlehčit nejednu svízelnou situaci. Jsem vděčná, že ho mám, a že svatbou s ním se ze mě a Jarušky stala rodina.

Jaruška je jako mercedes mezi tchyněmi.

Hodná, dobrosrdečná, upovídaná… a zejména jednu její oblíbenou větu jsem vždy ze srdce ocenila, „Dělejte si to děti, jak chcete, já vám do toho mluvit nebudu!“ Nejlepší ženská na světě, která pro mě vychovala toho nejbáječnějšího manžela!

Hana (56), západní Čechy

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Žijeme s bratrem v malém domku na kraji vesnice, kde čas jakoby se zastavil. Dům je starý, patřil totiž už našim prarodičům. Dřevěné trámy, zahrádka s ovocnými stromy, kuchyň s kamny, na kterých pořád vařím. S Karlem, který je o tři roky mladší než já, jsme se sem nastěhovali po smrti rodičů. Já byla po těžkém rozvodu, kdy mě manžel v šedesáti opustil pro mladší, a bratr zůstal sám po smrti mil
5 minut čtení
Tehdy jsem si myslela, že je snacha pro našeho syna štěstí, ale teď? Teď vím, že to byla chyba. Ta proradná snacha mi svádí muže, a já to tak nenechám! Celý život jsem pracovala jako švadlena. Můj manžel Josef je o pět let starší, dnes už důchodce, který dříve dělal v továrně na nábytek. Máme spolu dva syny. Staršího Petra, který se odstěhoval do Prahy, a mladšího Tomáše, který zůstal blízko
5 minut čtení
Jeho pohled si pamatuji dodnes. Takový ten dětský, nevinný, jako by beze slov prosil: „Vezmi si mě domů.“ Nedalo se mu odolat. A pak? Zmizel mi ze života. S manželem Petrem jsme se roky snažili mít dítě. Marně. Lékaři nám nedávali moc naděje, a tak jsme začali přemýšlet o adopci. Věděli jsme, že nás čeká zdlouhavý proces, a nechtěli jsme ztrácet čas, přáli jsme si být ještě dost mladí na to, ab
3 minuty čtení
Dcera otěhotněla brzy, a navíc se ženatým chlapem. Byla by to taková ostuda! Raději jsem se tvářila, že to dítě, které se jí narodilo, je moje. S mým mužem jsme byli mladí, když jsme se brali. Mně bylo osmnáct a on se vrátil čerstvě z vojny. Vychovali jsme spolu dvě děti. Naše starší dcera Marta se vdala na Moravu. Odešla tam za klukem, který u nás sloužil na vojně. Jeho rodina je fajn a Martič
2 minuty čtení
Když se naši mladí hádali a jejich vztah procházel krizí, utekl malý vnouček z domova. Vnučka to řešila jinak. Volala rovnou policii i hasiče. Každý to asi zažil. Někdy prostě emoce potřebují ven, aby se vyčistil vzduch. Ale když se k tomu přimotají děti, může to mít nedozírné následky. Že ale každé dítě reaguje jinak, to jsme pochopili až u mých vnuků. Proč ne u mých dětí? Protože můj manžel h
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
MIND dieta: recept pro zdravý mozek
nejsemsama.cz
MIND dieta: recept pro zdravý mozek
Jste to, co jíte, tady platí i pro duševní zdraví. Věděla jste, že prevencí Alzheimerovy nemoci je i jídlo? Alzheimerova choroba straší celý svět. Dobrou zprávou ale je, že MIND dieta může riziko jejího vzniku snížit. Jídlo jako lék pro mozek Lékařské studie ukazují, že to, co máte na talíři, může zpomalit stárnutí mozku a snížit riziko demence až
Bezpečná schránka na severu: Česko poslalo do Globálního úložiště semen novou zásilku
21stoleti.cz
Bezpečná schránka na severu: Česko poslalo do Globálního úložiště semen novou zásilku
Špicberky jsou souostroví v Severním ledovém oceánu spadající pod Norsko. Snad každý je má spojené se zimou, sněhem a ledem. Mnohem méně lidí už ví, že tu funguje Globální úložiště semen, důležitých p
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Utajený rozchod Holubové s manželem?
nasehvezdy.cz
Utajený rozchod Holubové s manželem?
Hvězda seriálu Jedna rodina Eva Holubová (66) našla před lety ve výtvarníkovi Miroslavu Zdeňkovi (67) toho pravého. Mají spolu dvě děti, nikdy se nemluvilo o žádné krizi, možná až podezřelá idylka. J
Callanish: Je to místo s mystickou aurou, nebo jen starověký kalendář?
enigmaplus.cz
Callanish: Je to místo s mystickou aurou, nebo jen starověký kalendář?
Představte si kamenný kruh starší než Stonehenge. Uprostřed divoké skotské krajiny se tyčí menhiry, které po tisíce let mlčí a střeží svá tajemství. Co nám chtějí říct? A jaké znalosti měli naši předk
Perníková chaloupka a realita: Překvapivé paralely mezi pohádkou a skutečným světem
epochaplus.cz
Perníková chaloupka a realita: Překvapivé paralely mezi pohádkou a skutečným světem
Příběh o Jeníčkovi a Mařence zná každé dítě. Děsivá pohádka o kruté čarodějnici, která láká děti do domku z perníku, aby je pak upekla v peci. Děti ji však přelstí, a babizna nakonec umírá ve vlastním ohni. Takto příběh zaznamenali bratři Grimmové v roce 1812, ale mnozí historici a badatelé se domnívají, že tato verze
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Livigno poprvé v historii hostí závod Světového poháru mužů v Super-G
iluxus.cz
Livigno poprvé v historii hostí závod Světového poháru mužů v Super-G
Livigno se chystá na historický okamžik. Pouhý měsíc před začátkem zimních olympijských her 2026 přivítá tato ikonická alpská destinace poprvé v historii závod Světového poháru v alpském lyžování – Su
Víc než jen pokrevní pouto!
skutecnepribehy.cz
Víc než jen pokrevní pouto!
Žijeme s bratrem v malém domku na kraji vesnice, kde čas jakoby se zastavil. Dům je starý, patřil totiž už našim prarodičům. Dřevěné trámy, zahrádka s ovocnými stromy, kuchyň s kamny, na kterých pořád vařím. S Karlem, který je o tři roky mladší než já, jsme se sem nastěhovali po smrti rodičů. Já byla po těžkém rozvodu, kdy mě manžel v šedesáti opustil pro mladší,
Záhada vrchu Mouřenec: Straší tam přízraky mrtvých vojáků?
epochalnisvet.cz
Záhada vrchu Mouřenec: Straší tam přízraky mrtvých vojáků?
Na vrchu se drží oblaka mlhy. Vzduch je zde těžký a atmosféra tíživá. Přichází soumrak s ním i otázky, které dosud nebyly zodpovězeny. Opravdu se na Mouřenci po setmění objevují duchové padlých vojáků? Nebo jde o pouhé halucinace?   Vrch Mouřenec leží v údolí řeky Otavy na Šumavě. Působí jako místo, kde se zastavil čas.
Lahodná bramboračka
tisicereceptu.cz
Lahodná bramboračka
S nástupem chladných dní přijde vhod výživná polévka. Díky zdravému tuku ghí naše tělo lépe vstřebá potřebné vitamíny. Potřebujete 3 větší brambory 1/2 celeru 2 mrkve 1 petržel 2 stroužky če
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
historyplus.cz
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
Barokní přestavbu zámku v severočeských Zákupech dokončila na přelomu 17. a 18. století Anna Marie Františka Toskánská. Po energické milovnici lovu a jezdectví v areálu zůstala i unikátní konírna. Je velmi bohatá a svoje peníze utrácí zodpovědně a s rozvahou. Velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741) je investuje především do rozvoje zámku v Zákupech. Díky