Domů     Pochopila jsem, že dítě nemusí být vlastní
Pochopila jsem, že dítě nemusí být vlastní
2 minuty čtení

Byla jsem nešťastná z toho, že nemohu mít děti. Nakonec jsme dceru adoptovali. Nyní jsem změnila názor. Je na mě moc hodná, na rozdíl od vlastních dětí kamarádek.

S Petrem jsme byli mladí a měli pocit, že máme všechno před sebou. Petr začal učit na místní škole a já pracovala ve školní jídelně. Moc jsme si přáli, aby naším bytem zněl dětský smích i pláč. Pláč slyšet byl, ale můj.

Když mně gynekolog řekl, že moje otěhotnění by musel být zázrak. „Hani, nebreč,“ řekl Petr.

„Vlastní nevlastní, vždyť na tom nezáleží. Dáme domov nějakému dítěti, které adoptujeme.“ Moc mě tím překvapil. A tak nám pak jednou zavolali… „Máme pro vás roční holčičku,“ ozval se očekávaný telefon. Uprostřed řady postýlek byl „náš“ prcek.

Chytla jsem Petra za ruku a špitla: „Je tak krásná!“

Je po dědovi

Miluška byla hodné sladké dítě. Radost z ní měli i naši rodiče, i když k tomu měli původně výhrady. Pak si je ale copatá a okatá Miluška omotala kolem prstu. Věděli jsme, že bychom měli Milušce říct, že je adoptivní. Jenže jsme to odkládali.

Nejdříve kvůli babičce a dědečkovi, pak kvůli manželovi, který onemocněl, když se chystala Miluška k maturitě. Nakonec jsem to odkládala tak dlouho, až se Miluška vdala a celá nadšená nám přinesla ukázat narozeného Jindříška.

Celá se rozplývala, že je celý po dědovi, mém manželovi. Petr byl tak dojatý, že jsem zase sklapla.

Ústav nebude?

Když Petr zemřel, začala ve mně opět hlodat myšlenka, že Milušce řeknu pravdu. Odpustí mi to ale? Zase jsem se tím začala trápit. A v tu dobu jsem onemocněla vážně já. Už jsem nemohla být sama ve svém bytě. Tehdy si mě Miluška vzala k sobě domů, do domku ve středních Čechách.

Aby měla vnoučata, narodila se jí tehdy ještě Adélka, svou babičku u sebe. Jsem šťastná. Skamarádila jsem se tu s babičkami v nedalekém domově důchodců a slýchám od nich strašné příběhy, jaký osud jim jejich vlastní děti přichystaly.

A říkám si, že vlastní nevlastní, je to prostě jedno! Miluška je moje a pravdu si už odnesu s sebou do hrobu.

Hana (72), Kolínsko

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může