Domů     Skoro jako Sněhurka ve skleněné rakvi
Skoro jako Sněhurka ve skleněné rakvi
3 minuty čtení

Bývala bych potřebovala nějakého zkušeného dětského psychiatra. Ale žádného pro mne nevyhledali, a tak jsem se trápila víc a víc.

Už jako děvčátko jsem trpěla depresemi, jenže nikdo se tím nezabýval. Byla jiná doba, dětští psychiatři sice existovali, ale bezpochyby někde hodně daleko od našeho městečka.

Maminka se domnívala, že mám prostě takovou povahu, že jsem tichá, ustrašená, věčně zamyšlená.

Babička, kterou jsem měla moc ráda, se mě občas ptávala: „Pročpak ty jsi, Miluško, taková utrápená?“ Na to jsem neuměla odpovědět. Soužily mě noční můry. Byla jsem samotářská. Mateřská školka pro mě byla peklo.

Věčně jsem stála u dveří vedoucích na dvorek a čekala, kdy si pro mě máma konečně přijde.

Nehrála jsem si s ostatními dětmi, utíkala jsem před nimi, a tak jsem byla terčem posměšků. Jednou jsem se na vycházce schovala tak důkladně, že mě nešťastná učitelka nemohla najít a křičela na kolemjdoucí, že se jí ztratilo dítě. Mně bylo samotné v křoví dobře, daleko líp než v dětském kolektivu.

Nějaká divná

Máma si stěžovala obvodní dětské doktorce, že jsem nějaká divná, nějaká taková moc smutná. „To přejde,“ odvětila lékařka. „Každý je někdy smutný, no ne? Já jsem taky smutná, když koukám na výplatní pásku.“ Se smíchem se rozešly. První třídu jsem prostonala.

Teplota střídala horečku, chřipka průduškový zánět. Zázrak, že jsem nemusela třídu opakovat. Dál to nebylo o mnoho lepší.

Nejkrásnější den pro mě byl, když jsem směla nejít do školy, sednout si pod stůl, který představoval jediný bezpečný úkryt, a vystřihovat si z časopisů fotografie krásných manekýnek.

S nimi jsem si povídala a hrála s jistotou, že mi nemohou ublížit, že se od nich nedočkám posměšků ani nadávek, tak jako od vrstevníků, od nichž jsem často slýchala: „Hele, nejseš ty nějaká divná?“

Na starých fotkách

Když se dívám na staré černobílé fotografie, říkám si, že jsem možná byla i hezká. Kdybych se usmála… Jenže v mém pohledu byl smutek. Takhle se asi dívala Sněhurka ze skleněné rakve. Tu vysvobodil polibkem krásný princ, mě nikoli.

Už v šesté třídě základní školy jsem pochopila, že kluci mají zájem o hlučné, temperamentní a veselé holky, zatímco utrápená divoženka třesoucí se v koutě si získá v nejlepším případě soucit, v horším opovržení.

V pohádce zachrání zakletou princeznu chrabrý jinoch, ve skutečnosti ji nechají být.

Nikdy jsem se nevdala. Od jisté doby žiji převážnou část roku v léčebně. Jednou v noci jsem totiž přelezla hřbitovní zeď a přitiskla se k hrobu, v němž leží máma a babička. Ani jsem nevnímala, že hustě prší.

Kdosi zavolal policii, myslel, že na hřbitov vnikl vandal. Odvezla mě sanita.

Miluše (57), Zlínsko

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud