Domů     Skoro jako Sněhurka ve skleněné rakvi
Skoro jako Sněhurka ve skleněné rakvi
3 minuty čtení

Bývala bych potřebovala nějakého zkušeného dětského psychiatra. Ale žádného pro mne nevyhledali, a tak jsem se trápila víc a víc.

Už jako děvčátko jsem trpěla depresemi, jenže nikdo se tím nezabýval. Byla jiná doba, dětští psychiatři sice existovali, ale bezpochyby někde hodně daleko od našeho městečka.

Maminka se domnívala, že mám prostě takovou povahu, že jsem tichá, ustrašená, věčně zamyšlená.

Babička, kterou jsem měla moc ráda, se mě občas ptávala: „Pročpak ty jsi, Miluško, taková utrápená?“ Na to jsem neuměla odpovědět. Soužily mě noční můry. Byla jsem samotářská. Mateřská školka pro mě byla peklo.

Věčně jsem stála u dveří vedoucích na dvorek a čekala, kdy si pro mě máma konečně přijde.

Nehrála jsem si s ostatními dětmi, utíkala jsem před nimi, a tak jsem byla terčem posměšků. Jednou jsem se na vycházce schovala tak důkladně, že mě nešťastná učitelka nemohla najít a křičela na kolemjdoucí, že se jí ztratilo dítě. Mně bylo samotné v křoví dobře, daleko líp než v dětském kolektivu.

Nějaká divná

Máma si stěžovala obvodní dětské doktorce, že jsem nějaká divná, nějaká taková moc smutná. „To přejde,“ odvětila lékařka. „Každý je někdy smutný, no ne? Já jsem taky smutná, když koukám na výplatní pásku.“ Se smíchem se rozešly. První třídu jsem prostonala.

Teplota střídala horečku, chřipka průduškový zánět. Zázrak, že jsem nemusela třídu opakovat. Dál to nebylo o mnoho lepší.

Nejkrásnější den pro mě byl, když jsem směla nejít do školy, sednout si pod stůl, který představoval jediný bezpečný úkryt, a vystřihovat si z časopisů fotografie krásných manekýnek.

S nimi jsem si povídala a hrála s jistotou, že mi nemohou ublížit, že se od nich nedočkám posměšků ani nadávek, tak jako od vrstevníků, od nichž jsem často slýchala: „Hele, nejseš ty nějaká divná?“

Na starých fotkách

Když se dívám na staré černobílé fotografie, říkám si, že jsem možná byla i hezká. Kdybych se usmála… Jenže v mém pohledu byl smutek. Takhle se asi dívala Sněhurka ze skleněné rakve. Tu vysvobodil polibkem krásný princ, mě nikoli.

Už v šesté třídě základní školy jsem pochopila, že kluci mají zájem o hlučné, temperamentní a veselé holky, zatímco utrápená divoženka třesoucí se v koutě si získá v nejlepším případě soucit, v horším opovržení.

V pohádce zachrání zakletou princeznu chrabrý jinoch, ve skutečnosti ji nechají být.

Nikdy jsem se nevdala. Od jisté doby žiji převážnou část roku v léčebně. Jednou v noci jsem totiž přelezla hřbitovní zeď a přitiskla se k hrobu, v němž leží máma a babička. Ani jsem nevnímala, že hustě prší.

Kdosi zavolal policii, myslel, že na hřbitov vnikl vandal. Odvezla mě sanita.

Miluše (57), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika