Domů     Můj Robinsone, kde jsi, čekám…
Můj Robinsone, kde jsi, čekám…
3 minuty čtení

Na svou první lásku nemohu zapomenout, byla tak perfektní, že to snad musel být sen. Tak ráda bych zase toho kluka potkala…

Mým životem prošlo několik mužů. Někteří se zdrželi déle, jiní, to byly jen krátké romance. Přišli a zase odešli, jak už to tak v životě bývá.

Jen na pár z nich vzpomínám dnes s úsměvem a nostalgií a výsadní právo v mém srdci i myšlenkách má stále má první láska.

Jako každý rok

Bylo mi tehdy čerstvých patnáct a jako každý rok jsem vyrážela začátkem prázdnin na tábor do jižních Čech. Stejné místo, stejní lidé, stejné výlety, rituály. Tento rok byl ale jiný. Začalo to už tím, že mezi naši tradiční partu přibylo pár nových členů.

Mezi nimi i kluk, do kterého se okamžitě zamilovalo celé dámské osazenstvo od holčiček až po padesátiletou ošetřovatelku Naděždu. Jmenoval se Kryštof a okamžitě jsme si padli do noty.

Oba jsme patřili ke starším členům tábora, kteří pomáhali chystat hry a soutěže. Kryštof byl neobyčejně zručný a šikovný.

Jako například když chlapcům vyřezal lodičky ze dřeva a pak jsme pořádali „závody plachetnic“. Pro jeho schopnosti mu nikdo neřekl jinak než Robinson. A já jsem byla jeho věrný Pátek.

Chodili jsme všude spolu, po večerce jsme se vykradli ze stanů a procházeli se kolem rybníka. Byla to ta pravá letní láska, jakou jsem znala z románů.

Přála jsem si, aby náš tábor nikdy neskončil, konec se ale přiřítil nekompromisně. Slíbili jsme si, že si budeme psát, a na památku jsem od Kryštofa dostala ze dřeva vyřezanou postavičku – byla jsem to já i s mými typickými copy, které jsem nosila.

Pak jsme se rozjeli domů, každý na druhý konec republiky. Jak jsme si ale slíbili, psali jsme si dopisy. Snad co týden jsem odeslala nový a za to dostala jeden od něj, vždy podepsaný „Tvůj Robinson!“

Psali jsme si téměř celý rok a už jsem se nemohla dočkat, až se sejdeme na táboře. Bohužel se tak ale nestalo, v posledním dopise, který jsem od Kryštofa dostala, stálo, že se s rodiči stěhuje pryč a na tábor nepřijede.

Potkat ho znovu

Přebolelo to, čas všechno odnesl a do života mi přivál jiné lásky. Žádná ale nebyla tak silná jako ta první. Před pěti lety jsem se rozvedla s manželem, se kterým jsem strávila pětadvacet let.

Od té doby stále častěji myslím na to, jaké by to asi bylo, kdybych si tenkrát vzala Kryštofa. Dopadlo by to stejně, nebo bychom byli stále spolu? Přála bych si ho po těch letech znovu potkat a kdoví, jak by to všechno dopadlo… Nikdy ale neříkej nikdy!

Soňa (58), Jihlavsko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.