Byly snem každé mladé dívky té doby. Záviděla jsem je kamarádce tolik, že jsem neodolala pokušení. Musela jsem je mít. Džíny z tuzexu!

Vdnešní době musí být obtížné představit si, že byly kdysi obyčejné džíny nedostatkovým zbožím. Moje vnučka měla své první snad už v kočárku, já na ně musela čekat dlouhá léta. Daly se většinou koupit jen v tuzexu.

Chodila jsem na střední školu a moje spolužačka a kamarádka Hanka přišla jednoho dne v kalhotách, o kterých každý snil. Její první džíny a snad i první džíny v našem okrese jí tehdy poslal strýček z Rakouska. My, kteří jsme žádné příbuzné v zahraničí neměli, jsme měli smůlu.

Příležitost dělá zloděje

Touha po džínách mne dohnala tak daleko, že jsem se odhodlala k velké špatnosti. Když jsme se převlékali na tělocvik, zůstala jsem v šatně déle. Všechny holky už byly pryč. V myšlenkách jsem se viděla v Hančiných džínách a nemohla s tím nic dělat.

Protože měla Hana skoro stejnou postavu jako já, džíny padly i mě jako ulité. Co teď? Rychle jsem se vysoukala z vysněných kalhot, zabalila je do ručníku, který jsem měla v aktovce, a balíček jsem ukryla na chodbě za bednou na míče. Až skončí vyučování, vrátím se pro ně…

Odpustila mi

Když jsme se po hodině vrátily do šatny, měla Hana málem infarkt. Prohledaly jsme s paní učitelkou všechny kouty, džíny se ale nenašly a Hanka odcházela domů v teplákách a se slzami v očích. Já se celou dobu třásla strachy, za chvíli jsem je ale už měla doma. Jaksi jsem ale zapomněla, že je vlastně nebudu moct nosit.

Vždyť by je holky hned poznaly! Když jsem je po více než deseti letech Hance na pomaturitním srazu vrátila, nevěřila svým očím. Džíny stále zářily novotou, a dokonce jí ještě padly!

Mou školní krádež omluvila Hani mladickou nerozvážností a já byla ráda, že mi bylo po letech odpuštěno. Byla to zkrátka moje nejlepší kamarádka.

Kateřina (60), Jičín