Rodiče měli v mých očích nádherné manželství. Bylo mým vzorem. Jednou jsem ale zjistila něco, co vedlo k jejich rozvodu.

Když jsem studovala, začala jsem si přivydělávat distribucí parfémů, které šly skvěle na odbyt. Jednoho dne jsem potkala spolužáka ze základky. Dost dlouho jsme se neviděli, a tak jsme skočili na víno.

Po třetí sklence se mi Martin přiznal, že vede penzion, který slouží něco jako nevěstinec a hodinový hotel. Nabídl mi, jestli bych tam se svými parfémy nechtěla zajet. Jeho personálu by to udělalo radost a já budu mít určitě další stálý odbyt.

Ten hlas přece já znám!

Martin mě poslal nahoru do pokojů, kam si dívky vodily hosty. Po pěti prodaných kusech jsem se chystala domů, ale jedna ze slečen mě zarazila: „Holky, kde je Marta?

Určitě by si taky vybrala.“ „Ta má u sebe toho svého Josefa, jako vždycky ve čtvrtek, a ten hned tak nevypadne. Nemá nikdy dost, kanec jeden,“ odpověděly jí ostatní.

Když jsem šla po chodbě, uslyšela jsem z jednoho pokoje vzdechy proložené vulgárními výrazy. „Á, Marta a její „kanec“, napadlo mě. Jenže v tu chvíli jsem si uvědomila, že ten hlas znám. Najednou mi to došlo.

Můj táta se jmenuje Josef, každý čtvrtek chodí s kolegy na pivo a vždycky přijde pozdě večer a hned padne do postele. Ano, byl to jeho hlas!

Nevěděla jsem, co dělat

Než jsem se stihla vzpamatovat, vyšel z pokoje. A byl to opravdu on. „Co tu děláš?!“ osopila jsem se na něj. Překvapením zbledl, nic neřekl a odešel. Cestou domů jsem se vzpamatovávala ze šoku a nevěděla jsem, co mám dělat.

Mám to mámě říct, nebo raději mlčet a tátu krýt? Nakonec jsem nevydržela mlčet a řekla jí celou pravdu. Když otec přišel domů, jen se tiše zeptala: „Je to pravda?“ Táta nezapíral, věděl, že to nemá cenu.

Zůstali ve stáří sami

A tak se rozvedli. Nepomohly otcovy prosby a sliby. Po rozvodu se odstěhoval raději do jiného města a přestal pro nás existovat. Mě ale nikdy nepřestaly pronásledovat výčitky svědomí, že jsem zbytečně zapříčinila jejich rozchod. A nemohu se jich zbavit ani teď, po letech.

Dokonce čím déle jsem vdaná, tím víc si myslím, že jsem udělala chybu. Měla jsem si s tátou promluvit mezi čtyřma očima. Prostě mě to mělo napadnout.

Jenže tenkrát se mi honilo hlavou jen to, že si máma nezaslouží, aby vařila, prala, všemožně se starala a spala s chlapem, který si chodí užívat do bordelu.

Stále nemám klid, a bohužel se nemohu zbavit dojmu, že jsem měla raději mlčet. Každé manželství má nějaké tajemství a našim by se i s ním žilo lépe, než když zůstali na stará kolena každý sám. Jenomže nic už nevrátím zpátky.

Lenka M. (58), Prostějov