Domů     Dětem jsem byla jen na obtíž
Dětem jsem byla jen na obtíž
8 minut čtení

Ani jeden z mých potomků nebyl ochotný se o mě postarat, když mi bylo nejhůř.

Celý život jsem v podstatě podřídila péči o své dvě děti, syna Jaroslava a dceru Pavlu. Byly pro mě vším a byla jsem pro ně schopná udělat snad cokoliv.

Když jsem ale zestárla a potřebovala pomoc od nich, nedokázaly se ani domluvit, kdo a jak mi pomůže.

Snažili jsme se dát dětem vše

S manželem Jaroslavem jsme neměli úplně jednoduchý život, ale měli jsme se rádi a to nám pomáhalo překonat různá úskalí, která život přinášel. Když se nám narodil nejdřív Jaroušek a o tři roky později Pavlínka, byli jsme štěstím bez sebe.

Ačkoliv jsme potřebovali každou korunu, dohodli jsme se, že s dětmi zůstanu co nejdéle doma, abych se jim mohla plně věnovat. „Nějak se uskrovníme a vyžijeme z mého platu,“ řekl mi můj muž a já souhlasila.

Byla jsem přesvědčená, že mateřská láska a péče je pro děti to nejdůležitější, co jim mohu dát. Byla jsem s nimi doma celkem šest let a během nich jsem se naučila úplná kouzla, jak vyjít s jedním platem pro čtyřčlennou rodinu.

Samozřejmě nám nezbývalo na spoustu věcí, které bychom si rádi dopřáli, místo dovolené jsem v létě s dětmi jezdila k mým rodičům na venkov, kam za námi manžel dojížděl aspoň na víkendy, léta jsme nebyli v divadle nebo v kině, ale nevadilo nám to, bylo to i tak krásné období.

Jak děti rostly, finanční nároky se zvyšovaly, tak jsem nastoupila do kanceláře alespoň na půl úvazku a jelo se dál.

Nevím, jestli už tehdy jsem je příliš nerozmazlovala, ale nezdá se mi to možné – nemohly přece nikdy dostat všechno, co chtěly, a zdálo se, že i tak rodinnou situaci postupně víc a víc chápou.

I s tím málem, co jsme měli, jsme se s mužem snažili, aby se děti měly co nejlépe. Raději jsme si něco odpustili my sami, jen aby ony co nejméně pocítily nedostatek. A možná to už tehdy začaly brát jako samozřejmost.

Zůstala jsem sama

Děti odrostly a vylétly z hnízda, oběma se dařilo dobře a to nás těšilo.

My se postupem času taky trochu vzmohli, bydleli jsme sice ve státním bytě, ale Pavlínka se dobře vdala, jak se říká, její manžel vydělává hodně peněz a mají hezký domek na kraji města, syn Jarda zase při zaměstnání vystudoval dálkově vysokou školu a sehnal si dobré místo, ženil se později a jeho manželka je také inženýrka.

Už jsme se s nimi tak často nevídaly, ale chápali jsme to, doba se strašně zrychlila a každý měl svých starostí až až.

Pomalu jsme to s Jaroslavem doklepali do důchodu a těšili se, že přece jen přijdou nějaká ta vnoučata a myse s nimi zase budeme těšit ze života. Jenže pak můj manžel dostal silný infarkt a už mu nebylo pomoci. Zemřel, ještě než ho převezli do nemocnice.

Zůstala jsme na všechno sama, ale zdraví mi pořád ještě jakž takž sloužilo, jen mi bývalo často smutno, protože děti jsem vídala stále méně často. Když jsem s nimi chtěla aspoň mluvit, musela jsem volat já a tyto hovory obvykle skončily málem dřív, než začaly.

Naštěstí jsem měla a mám dobrou kamarádku Alžbětu, které jsem se bez obav kdykoli mohla svěřovat se svými stesky.

Ona je přímočará, s ničím se moc nemaže a už v té době mi často říkala, že z mých dětí se stali pěkní sobci, ale já tomu nevěřila a vždycky jsem je obhajovala, že to nemají lehké.

Obvykle z toho málem byla hádka, ale vždycky jsem raději změnila téma, protože jsem se s ní hádat nechtěla. Jinak si totiž rozumíme ve všem. Ona je taková akční, se vším si ví rady a hodně se spolu nasmějeme.

Zdraví mě zradilo

Pak ale došlo i na mě. Začala jsem mít problémy s chůzí, často se mi podlamovaly nohy, jako by mě už nemohly unést. S Alžbětou jsem se dopajdala k lékaři a ten mi řekl, že se mi ucpávají tepny a hned mě poslal do nemocnice, kde jsem dostala termín operace.

V té době jsem požádala syna, jestli by mě do nemocnice neodvezl, ale měl spoustu důvodů, proč to nejde, a stejně to dopadlo, když jsem se obrátila na dceru. Nakonec jsem jela do nemocnice taxíkem.

Tu jsem po nějakém čase skutečně absolvovala, ale problémy s chůzí se nijak nezlepšily a ošetřující lékař mi doporučil, abych byla doma co nejvíce pod dozorem. Nebylo to pro mě jednoduché, ale musela jsem tu situaci řešit.

Zůstávat nadále sama v prázdném bytě, když jsem nevěděla, kdy kvůli nejistotě v nohách třeba neupadnu a nepraštím se třeba o něco do hlavy, už nepřipadalo v úvahu.

Proto jsem se znovu obrátila na obě své děti a zeptala se jich, jestli by si mě jeden z nich nevzal k sobě domů. Netušila jsem, jaké rozbroje moje otázka mezi dětmi vyvolá. Obě mé děti se mezi sebou začaly hrozně hádat, kdo z nich si mě má vzít na starost.

Pavlína, která bydlela v domku, tvrdila, že její muž potřebuje absolutní klid na práci a ona přece je také zaměstnaná, takže bych byla i u nich celé dny sama.

Jaroslav zase prohlásil, že k nim se do bytu nevejdu, a navíc jeho manželka, která je o hodně mladší než on, je prý právě těhotná – a protože je prý těhotenství rizikové, nemůže se o mě starat. Bylo mi jasné, že mě ani jeden z nich doma nechce.

Když jsem položila telefon, dala jsem se od pláče. Co teď budu dělat? Bylo to pro mě velmi bolestivé zjištění, žádná máma nechce slyšet, že je svým dětem jen na obtíž.

Uvědomila jsem si, že Alžběta měla celou tu dobu pravdu, to jen já byla zaslepená a své děti jsem před ní stále omlouvala. Přemýšlela jsem, kde jsem udělala ve výchově chybu, ale na nic jsem přijít nemohla. Prostě se to stalo. Bylo mi hrozně.

Marně jsem čekala, že se třeba děti nakonec nějak domluví a že mi zavolají, ale telefon mlčel a já už jim volat nechtěla. Přece se nebudu vnucovat. Připadala jsem si nejen stará, ale naprosto opuštěná a zbytečná a chtělo se mi umřít.

Dala jsem svým dětem tolik lásky a péče, a ony mi nakonec ani kousíček z toho nevracejí. Nic už ze mě nekouká,

Vyřešila jsem to za ně

Naštěstí tu byla ještě Alžběta. Nebýt jí, vůbec nevím, jak by to se mnou dopadlo. Chodila za mnou obden, obstarávala mi nejnutnější nákupy a byla natolik taktní, že se o mých dětech zpočátku vůbec nezmiňovala. Až po několika dnech mi promluvila do duše.

Řekla mi, že takhle to dál nejde, a když moje děti nemají zájem mi pomoct, budu si muset pomoct sama. Můj byt je státní, takže prodat ho nemůžu, peněz nazbyt nemám, takže ze mě pro mé děti „nic nekouká“.

Nemám ani na to, abych si platila pečovatelku, a ona tu taky věčně nebude, aby mi pomáhala. Takže zbývá jediné – požádat si o místo v domově důchodců nebo s pečovatelskou službou. A ona tam za mnou bude chodit na návštěvu stejně, jako chodí teď ke mně do bytu.

Čekací doby jsou sice dlouhé, ale třeba se tam s přihlédnutím k mému zdravotnímu stavu dostanu dřív. No, tomu jsem sice nevěřila, ale nakonec jsem uznala, že mi asi nic jiného v mé situaci nezbude. Stejně mi ale nebylo do smíchu.

Měla jsme se rozloučit s bytem, kde jsem s manželem a dětmi zažila tolik hezkého. Jsou v něm všechny ty vzpomínky na chvíle, kdy všechno bylo ještě v pořádku a netušila jsem, jak nakonec dopadnu. Ale pak jsem si řekla, že musím uvažovat prakticky, jako Alžběta.

Ta mi vyřídila potřebné papíry a spolu jsme žádost vyplnily. Jen jsem se bála, že než na mě přijde řada, nebudu už třeba moci chodit vůbec. Alžběta ale říkala, že naděje umírá poslední, že se nemám hned vzdávat.

A vůbec se všemožně snažila mi nalít optimismus do žil. A měla jsem štěstí v neštěstí znenadání se uvolnilo jedno místo a já se mohla přestěhovat. Zatím si tu pomalu zvykám, ale musím říct, že se tu o měn starají moc hezky.

Sestřičky jsou milé a Alžběta své slovo splnila – chodí za mnou tak často, jak jen může. Já se cítím sice klidnější, protože je o mně postaráno, ale v srdci mám velkou bolest, která už asi nezmizí.

Musela jsem si přiznat, že z mých dětí vyrostli sobci, pro které už jsem zbytečná.

Marta (68), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více