Domů     Vzácný amulet zachránil životy
Vzácný amulet zachránil životy
3 minuty čtení

Nevím, čím mě ta ošklivá soška uchvátila. Vedla mě snad intuice, že ochrání mou rodinu?

Starověkou Čínu jsem měla v lásce. Před dvěma roky jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme nějakou pěknou dovolenou. Peněz jsem měli našetřeno dost a nakonec jsme vybrali Čínu. Moc jsem se těšila a manžel také.

Jako třešničku na dortu jsme si dopřáli výlety na historická místa a prošli jsme se po trzích. Říkala jsem si, že si koupím nějakou sošku jako suvenýr. Nakonec jsem si vybrala sošku želvy.

Budila pozornost

Všichni, kdo ji uviděli, kroutili nevěřícně hlavou. Já si ale v tu chvíli, kdy jsem ji uviděla, neuměla pomoct. Prostě jsem ji musela mít. Nejvíce se smál sošce můj syn. Říkal, že něco tak příšerného v životě neviděl. Já ji ale pečlivě každý den oprašovala a leštila.

Autohavárie

Měsíc po našem návratu se stala hrozná věc. Syn se snachou a malým vnoučkem Vašíkem havarovali v autě. Vnukovi se jako zázrakem nic nestalo, ale snacha i syn na tom byli velmi špatně. Absolvovali několik operací. Každý den jsem se za ně modlila a společně s manželem jsme se starali o Vašíka.

Stejný sen o sošce

Nebesa naše modlitby vyslyšela, syn se snachou se probojovali z nejhoršího. Co ale bylo zvláštní – oba měli v umělém spánku stejný sen. Kralovala v něm moje soška. Byla obrovská a stála u jejich nemocničního lůžka.

Když se prý toužili vznést a letět, želva vytáhla krk a upřela na ně veliké oči. V hrůze se zase vrátili do svého těla. Tak se to stalo několikrát, želva byla vytrvalá, nespustila z nich ani na chvíli oči. Oba se smáli, že teď aspoň vidím, jak je ta moje soška děsivá.

Zvídavý vnuk

Čas běžel, snacha i syn se vrátili domů a všechno bylo zase jako dřív. Uběhl rok a Vašík byl u nás na letních prázdninách. Je to chytrý a zvídavý kluk.

Rád si čte a také na internetu si hledá zajímavosti z historie a o zvířatech. Zrovna jsem vařila jeho oblíbené meruňkové knedlíky, když vnuk spustil poplach. „Babičko, pojď se na něco podívat! Rychle!“

Symbol štěstí a síly

Když jsem doběhla k vnukovi, ukazoval mi na obrazovce jakousi kresbu želvy a pod ní text. „Přečti si to! To tvoje soška zachránila maminku s tatínkem!“ Až mně mrazilo v zádech, když jsem četla, že želva je v čínské mytologii velice rozšířeným symbolem.

Podle knihy o symbolech je znamením stability a štěstí, její krunýř je podle mystiků znázorněním nebe a spodek země, je tak podle esoterických nauk spojena jak se zemí, tak i s nebesy. Také dnes je stále symbolem štěstí, síly a obrany.

Rodinný amulet

To proto jsem byla tou soškou tak posedlá a musela ji mít? Cítila jsem snad šestým smyslem, že budou moji blízcí v ohrožení života? Od té doby sošku leštím s ještě větší láskou a považuji ji za posvátný rodinný amulet.

Alena J. (63), Jičín

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let