Domů     Za svoji dceru se stydím
Za svoji dceru se stydím
5 minut čtení

Dvě děti a každé je jiné. Syn má dobré postavení a sedí v představenstvu jedné velké firmy. A dcera? Ta, jak bych to řekla? Ta spíš leží…

Vždy jsme byli taková normální rodina, dvě zdravé děti, kluk a holka. Nikdy s nimi nebyly vážné starosti. Syn Standa od mala seděl u počítače a něco bádal. Vysokou vystudoval s červeným diplomem. Po škole nastoupil do nadnárodní firmy a jeho kariéra se hladce rozvíjela.

Dcera Linda byla o pět let mladší. Byla to taková typická holčička. Zajímaly ji šminky, hrabala se mi ve skříni a zkoušela moje šaty a boty. Byla rozkošná.

Chtěla být modelkou

Bohužel i ve škole ji víc zajímalo co má na hlavě než v hlavě. Naštěstí na průměrné známky to stačilo. „Budu modelkou,“ měla vždy Linda jasno.

„Nejdřív něčím musíš být, pak se procházej klidně po molu,“ bručel vždy můj manžel a snad díky tomu to dotáhla až k maturitě. Vysokou ale rezolutně odmítla. „Zdrávka mi bohatě stačí ke štěstí!“ sdělila nám.

Už na škole chodila po různých castingách a občas dělala komparz. Těsně před maturitou se jí dokonce podařilo nafotit pár reklamních fotografií a jedna agentura o ni projevila zájem. Udělali jí kartu a Lindě se opravdu začaly hrnout kšefty.

Nejen focení, ale i módní přehlídky. A díky tomu, že vždy chodila tančit, mohla dělat tancované módní přehlídky, které v té době byly hitem.

Prázdninová brigáda

Alespoň to byla její verze pro nás. Po maturitě se do práce také nehnala. „Přes prázdniny mám skvělou brigádu,“ oznámila. „Budu pracovat pro zahraniční produkci, alespoň se něco přiučím. Do špitálu mohu nastoupit později. Sestřiček je stále nedostatek!“ na nic se neptala.

Co jsme mohli? Osmnáct jí už dávno bylo. Celé léto jsme ji moc neviděli, přijížděla jen na noc a vždy unavená. Jakýkoliv dotaz na práci vždy zamluvila. Vydělala si ale hodně peněz.

Do práce se jí nechtělo

Jenže práci si nehledala ani po prázdninách. „To se chceš pořád jen flákat?“ udeřil na ni jednou manžel. „Já se neflákám,“ odpověděla vzpurně. „Pokračuju v brigádě na které si vydělám za měsíc víc než sestřička za půl roku. Tak co?

Navíc mi produkce nabídla, že bych pro ně mohla pracovat i jinde než v Čechách! Mohla bych pak prorazit v zahraničí jako modelka, mají pro mne kontakty,“ měla jasno.

Dcera se prostě nechtěla vzdát svého snu, a tak jsme si řekli, že možná je to tak dobře. Snad tedy ví, co dělá, když se v oboru pohybuje.

Přestávali jsme si rozumět

A tak to pokračovalo pár měsíců. Nám už to ale začalo být divné. A tak jsme se začali zajímat víc. „Tomu stejně nerozumíte,“ odbyla nás vždy. „Produkce zahraničních filmů hledají k natáčení lokality v Česku, je to tu totiž levnější,“ moudře nás poučila.

„Shánějí proto i český kompars a další levné síly.“ „Ale nemáš tam přeci žádnou jistotu. Co když si najdeš manžela a budeš chtít založit rodinu. Třeba budete potřebovat hypotéku a tu takhle nedostaneš,“ zkoušeli jsme to s argumenty.

To jen otočila oči v sloup a my to vzdali. Je fakt, že finančně se jí dařilo velmi dobře. Holt nová doba nabízí i nové příležitosti. Zdála se šťastná, a tak jsme se nechali ukolébat.

Šokující odhalení

Až přišla ledová sprcha. „Mami,“ přišel za mnou jednou Standa a zdál se velmi nesvůj. „Musím ti něco říct.“ Měl vážný výraz ve tváři, že jsem se vyděsila, co se mu stalo. „Jde o Lindu.

Když mluvila o té zahraniční produkci, tak jsem si to chtěl najít,“ tiše říkal. „Víš, raději ti to řeknu já, než by ses to dozvěděla od jiných,“ kličkoval.

To jsem už byla nervózní. „O co jde, prosím tě, nenapínej mě,“ začínala jsem mít zlé tušení. „Ta produkce je opravdu zahraniční produkcí, ale porno filmů!“ Nemohla jsem tomu uvěřit. „Třeba tam jen s něčím pomáhá,“ snažila jsem se víc zviklat sebe než syna.

„Ne, mami, ona ty filmy natáčí!“ vzal mi syn poslední naději. „Bohužel se to dá najít na internetu, ale ty se na to radši nedívej!“ dodal nekompromisně.

Bouchla dveřmi a odešla

Je už to už patnáct let, co naše dcera bouchla dveřmi a odešla z domova i z našeho života. Konfrontace byla bouřlivá a my jsme neměli šanci, jakkoliv ji zadržet. Od té doby o ní nemáme zprávy a abychom si ji vyhledali na internetu, na to jsme neměli odvahu.

Alespoň si to myslím, i když mohu mluvit jen za sebe. Manžel nedávno zemřel na následky dvou mrtvic.

Jsem si jistá, že mu k nim naše dcera „dopomohla“. Standa zřejmě o sestře něco ví, ale já si netroufám se ho zeptat. Téma Linda je léta v naší rodině tabu. A tak mlčí i on. Oženil se a má dvě krásné holčičky.

Už teď se ale v noci budím, aby jednou neudělaly stejnou hloupost jako moje Linda!

Linda V. (58), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud