Domů     Moje skvělá rodina
Moje skvělá rodina
4 minuty čtení

Moje babička mi říkávala, že jsem se narodila pod šťastnou hvězdou. Měla jsem krásné dětství. Milující rodiče, kteří by své jediné dceři splnili takřka cokoliv.

Otec zastával vysokou funkci v podniku ve městě, a po materiální stránce jsme nikdy nestrádali. Maminka mě i tak vedla ke skromnosti a poslušnosti. Věděla jsem, že ne všichni mají takové štěstí jako my a mohou si dovolit žít v blahobytu.

Pro příklad jsem nemusela jít daleko. Můj strýc bydlel se čtyřmi dětmi v malém polorozpadlém domku. I když jim můj otec sem tam finančně vypomohl, bylo to možná strýcovou hrdostí, že podporu ne vždy přijal. Na návštěvy jsme k nim často nechodili.

Oslava kulatin

Když otec slavil padesáté narozeniny, připravili jsme velkou oslavu. Byli pozváni všichni známí. Uklízelo se, vařilo a peklo už od časného rána. Vše probíhalo hladce a kolem čtvrté se začali scházet první hosté. Posadili mě ke stolu k sestřenici s bratrancem.

Nebyla jsem nadšená, neměla jsem si s nimi pořádně ani co říct. Vídali jsme se vždy jen jednou, dvakrát do roka. Atmosféra dobré nálady se však přenesla i na mě, a tak večer příjemně ubíhal.

Otec byl nadšený z toho, kolik lidí mu přišlo poblahopřát a máma se radovala už jen z toho, že on má radost.

Bratranec si pustil pusu

Kolem půlnoci na mě dolehla únava z celého kolotoče příprav a tak jsem jen seděla a poslouchala hudbu. V tom přišel za mnou můj nejstarší bratranec Marek. Přisedl si ke mně se sklenkou vína. Bylo vidět, že už je řádně ovlivněn alkoholem.

„Markétko, nebuď jako cizí. Vždyť jsi přece moje sestřička, ne?“oslovil mě opilý. Nejprve jsem nechápala, co mi to říká. On se jen usmál a zopakoval, co mi řekl před chvílí. „Však se zeptej svojí mámy,“ zakončil svůj projev.

Během minuty se vše změnilo

Chtěla jsem věřit, že celé to byl jen výplod Markova opilého mozku. Celou noc jsem nemohla spát. Ráno jsem šla rovnou za mámou. Řekla jsem jí, co mi bratranec minulou noc prozradil. Čekala jsem, že mi máma všechno vysvětlí jako hloupý žert.

Když jsem však uviděla její pohled, věděla jsem, že smát se v ten den určitě nebudu. Máma začala plakat. „Jsi naše dcera, vždy jsi byla, prosím tě, věř mi. Tohle se nemělo stát, já jsem to říkala, já jsem to vždycky říkala…“ opakovala stále dokola.

Poprosila mě, ať si sednu a zavolala otce. Spolu mi pak vyprávěli celou pravdu.

Šokující pravda

„Markéto, můj bratr a tvůj biologický otec měl se svojí ženou už čtyři děti. Když ses narodila ty jako pátá, tvoje maminka při porodu zemřela. Už i tak se jim žilo velmi těžce. Věděl, že péči o malé dítě a čtyři odrostlé by nezvládl.

Tehdy jsme mu navrhli, že si tě vezmeme za svou. My jsme vlastní děti nikdy mít nemohli,“ pokračoval otec, protože mámě se zlomil hlas. „Chtěli jsme ti to říct, abys znala pravdu. Nejprve jsme však váhali, zda ještě není brzy.

Čas však tak rychle letěl a najednou jsi maturovala. Báli jsme se, že pokud ti to řekneme teď, tak nás budeš nenávidět, že jsme ti lhali tak dlouho. “

Velká šťastná rodina

Je pravda, že po tomto přiznání jsem si k rodičům musela opět najít cestu. Čas je však nejlepším lékem. A když jsem pak poznala Milana, svého muže, kterého moji rodiče přijali za vlastního, šlo to ještě o něco snadněji.

Naše svatba proběhla o necelý rok později a sjela se na ní celá naše široká rodina. K oltáři mě dokonce vedli oba moji otcové. Mezi bratrancem i sestřenicemi, tedy vlastně bratrem a sestrami, se postupně vytvořilo krásné pouto.

Dodnes se pravidelně navštěvujeme, naše děti dokonce chodí na stejnou školu. A co je nejdůležitější, když je třeba, všichni si navzájem pomáháme.

Markéta T. (52), severní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
3 minuty čtení
S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se. Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních
2 minuty čtení
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence. Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu
5 minut čtení
Jsme úplně obyčejná rodina. Přesto se nám za posledních padesát let stalo i mnoho toho špatného a my k sobě zase museli hledat cestu. Mého muže Pepu jsem si brala v polovině sedmdesátých let. Mně bylo devatenáct, jemu o dva roky víc. Bydleli jsme v malém panelákovém bytě 2+1 v pražských Nuslích. Pepa pracoval v ČKD, já jako účetní v podniku na Smíchově. Brzy se nám narodil syn Martin a dva roky
5 minut čtení
Snacha mě k tomu dohnala. Nejen nějakou hádkou, ne jednou nevhodnou větou, ale dlouhými roky drobného, ale o to vytrvalejšího nátlaku. Poznala jsem ji jako mladou, hezkou holku, která se motala kolem mého syna. Ze začátku se na mě usmívala, přijímala ode mne dárky, později si nechávala s radostí hlídat děti, aby si mohla vyrazit s kamarádkami. Jenže postupně začala snacha měnit své chování vůči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
historyplus.cz
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
Nazout brusle, popadnout hokejku a honem na led. Na Ulickém rybníku v Telči je rušno. Hokejisté v teplých svetrech s pětilistou růží na hrudi se musejí před utkáním ještě rozbruslit. Uprostřed jejich chumlu se rozjíždí tmavovlasá usměvavá slečna. Jediná mezi houfem chlapů…   Novému sportu, který v českých zemích získává stále větší popularitu, propadne i
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
21stoleti.cz
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
Tady byste pastu mohli jíst celý den. Maso má rodokmen od Luigiho z vedlejšího kopce. A každé desáté jablko prý pochází z Jižního Tyrolska, a když mi Francesca jedno dává, chutná jako božská mana. A p
Švestková pomazánka na chléb
tisicereceptu.cz
Švestková pomazánka na chléb
Výtečná rychlá švestková pomazánka potěší malé i velké. Navíc má velmi univerzální využití. Ingredience 1,5 kg hodně zralých švestek 250 g cukru krupice 250 g třtinového cukru 1 sáček vanilko
Sousedka si mě vybrala jako terč
skutecnepribehy.cz
Sousedka si mě vybrala jako terč
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
iluxus.cz
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
Gastronomie může být zážitkem, který se neodehrává jen na talíři. V Panské Zahradě v Dobřichovicích se o tom hosté přesvědčí během jedinečného večera věnovaného porcování celého tuňáka. Tato kuliná
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
epochalnisvet.cz
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?   Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky…
Výstava Faustův labyrint –  Faust, Goethe a … Aš
epochanacestach.cz
Výstava Faustův labyrint – Faust, Goethe a … Aš
Základem výstavy jsou výtvarná díla malíře Vladimíra Kiseljova, který se ve své tvorbě také dlouhodobě zaměřuje na velké postavy dějin. K objektům jeho zájmu patří i Johann Wolfgang Goethe (1749-1832). Jak známo J. W. Goethe Aš několikrát při svých lázeňských cestách navštívil a zmiňuje se o ní i ve svých denících a osobních dopisech. Protějškem
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
epochaplus.cz
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi. Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého
Sytý italský salát s vejci a salámem
nejsemsama.cz
Sytý italský salát s vejci a salámem
Že by po tomto salátu měl ještě někdo hlad, to opravdu nehrozí ani u hodně velkých jedlíků. Ingredience: ● 2 hrsti na kousky natrhané červené čekanky ● 2 hrsti ledového salátu ● 2 hrsti polníčku ● 150 g kvalitního italského salámu nebo středně suché klobásky ● 150 g mozzarellových třešinek ● 3 vejce ● 1 menší ciabatta ● olej ● 1 lžíce kaparů ● 5 lžic panenského olivového
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
nasehvezdy.cz
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
V dětství si Hana Kusnjerová (41) prošla tvrdou výchovou, která ji poznamenala. Zlomí herečka rodinné prokletí? Herečka ze seriálu Polabí Hana Kusnjerová (41) sice pracovně září a nabídky se jí jen
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
enigmaplus.cz
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
Bludičky? Přírodní jev? Něco víc? V mlhavých nocích nad rašeliništi a lučinami Šumavy se od nepaměti objevují světélka, která místní i poutníci popisují jako záhadné tančící plamínky. Už v 19. stol