Syn Alex byl od dětství samotář. Když jsem chtěla, aby si šel s kamarády hrát ven, hledal výmluvy, aby mohl zůstat v pokojíčku a číst sci-fi knížky nebo kreslit komiksy.
Když začal chodit na střední školu, pokračovalo to podobně. S manželem jsme začali mít strach, že z našeho syna bude samotář, který se jednou ani neožení. Měli jsme proto velkou radost, když si jednou v sedmnácti přivedl domů na návštěvu spolužačku, která se nám navíc velmi líbila.
Vyhnal je z domu
Chodili spolu několik měsíců a my si na Renatku zvykli. O to větší rána pro mne byla, když Alex přišel jednou večer domů celý zničený. Horko těžko jsem z něj vytáhla, že Renatin otec se chce rozvést a ona s maminkou musejí pryč z domu. Dědeček s babičkou jim sice nabídli celé patro v rodinném domku, ale nějakých sto kilometrů od nás. Renatina maminka dokonce dostala nabídku na práci v tamní firmě. Ovšem s jednou podmínkou, nástup ihned. Zdrceného syna večer přišla navštívit Renatka, a když jsem se s ní loučila u dveří, rozplakala se. Bylo mi jasné, že vztah v sedmnácti letech nemusí být v životě poslední, ale tihle dva ho prožívali opravdu nesmírně silně.
Jediné řešení
Zavolala jsem Renatině matce, abych si s ní domluvila schůzku. Sešly jsme se o polední pauze v kavárně. Vyslechla jsem příběh hodně nepříjemného rozchodu po dvaceti letech a pochopila, že jiné řešení než odstěhovat se ona nemá. I když ji mrzí, jak jsou Renatka a Alex, kterého si také oblíbila, zoufalí. Problém byl i s tím, jak bude řešit Renatka školu, půl roku před maturitou. V úvahu padalo složité dojíždění nebo ubytovna. Ale to se nelíbilo ani mně.
Maturita jako nájemné
Když jsem přišla domů, dostala jsem nápad, který jsem sice hned odmítla, ale pak jsem se přece jen svěřila manželovi. Ten se na mne nejdřív díval jako na úplného blázna, ale potom došel k závěru, že i vzhledem k Alexově blížící se maturitě nemusí jít o nejhorší řešení. Druhý den jsem si znovu domluvila schůzku s Renatinou maminkou a navrhla jí, aby její dcera bydlela do konce školního roku u nás. Alexův pokoj je dost veliký. Mladí se aspoň budou učit na maturitu spolu, místo aby trávili čas utápěním se ve smutku. Nakonec jsme se domluvili, že to tak bude nejlepší a rozhodli se tento návrh mladým sdělit společně. Nadšení bylo mnohem větší, než jsem si uměla představit. Když jsme s vážnou tváří řekli, že cena za nájemné je dobrá maturita a udělané přijímačky na vysokou školu pro oba, padli si do náruče a rozplakali se oba.
Jsem pyšná babička
Nad naším rozhodnutím vrtěli hlavou jak moji rodiče, tak sousedi. Moje nejlepší kamarádka sýčkovala, že to je nejbezpečnější způsob, jak se stát do roka babičkou, ale nedali jsme na to. Navíc se ukázalo, že Renatka je vynikající pomocnice v kuchyni a baví ji vařit, což ocenil zejména můj muž. Maturitu zvládli mladí s vyznamenáním. Oba byli přijati sice na různé vysoké školy, ovšem v Brně, čímž potvrdili, že jsou naprosto nerozluční. A to i dnes, kdy mají dvě děti, a já jsem pyšná babička, která chodí dost často hlídat. Dnes už bydlí o několik ulic dál v bytě, který usilovně splácejí. My jim pomáháme, jak umíme. Renatina maminka se znovu vdala a pořád spolu dobře vycházíme. Když se naši mladí brali (to už byl jejich staršímu Tomáškovi rok), přiznala, že kdyby šlo o jiného chlapce, než našeho spolehlivého a přemýšlivého Alexe, nebyla by dceru k nám pustila. A že Renatka nakonec vysokou nedostudovala, je jen malá daň za jednu spokojenou rodinu, kterou mám často na očích.
Jaroslava P. (60), Prostějov
