Jsou mezi námi nepřejícní lidé, kteří dokáží rafinovaně zasahovat do životů druhých. Postihlo to i mě a moji nejlepší kamarádku.

Hanu vidím po dlouhých třech letech. Skoro se tou nechce věřit. Vždyť byly doby, kdy jsme se vídal denně nebo alespoň několikrát týdně. Hana vypadá moc dobře. Musím uznat, že na sobě hodně zapracovala. A taky nebudu váhat jí to říct. Upřímně ji pochválit. Vždy jsme si přece všechno říkaly na rovinu a upřímně.

V dětství i v dospělosti

Nerozlučné kamarádky jsme byly už ve školce, kam nás naše maminky přivedly ve stejný den. Na základní škole jsme se od sebe ani nehnuly. Říkali o nás, že jsme nerozlučné dvojky Stejně pak během dalšího studia. Spoléhaly jsme jedna na druhu.

Svěřovaly se se svými starostmi i radostmi Schvalovaly si vzájemně své kluky a nakonec jsme obě šly té druhé za svědka na svatbu.

Děti, práce, starosti

Život se s nikým nemazlí. Ani nás s Hanou nevynechal. Moje manželství po čase zkrachovalo a zůstala jsem na dceru sama. Hana měla milujícího muže, za to jí trápil jeden z synů, který propadl drogám. Navíc Hana právě té době přišla o práci.

A sehnat v kategorii 50 + práci, nebylo jen tak. Hana situaci řešila zajídáním problémů. Marně jsem jí upozorňovala, že už skoro neprojde dveřmi. Její manžel Josef ji stále miloval a měl o Hanu strach. Byla jsem jediná s kým si o tom mohl promluvit.

Velice všímavá sousedka

Josef se proto několikrát u mě doma zastavil. Snažili jsme se přijít a to, jak Hanu přesvědčit, aby se sebou něco dělala. Po té poslední návštěvě se u mých dveří objevila. Nadávala mi a obviňovala mě z toho, že jí chci odvést muže, protože sama žádného nemám.

Prý nemá cenu zapírat, protože sousedka Josefa opakovaně viděla, jak ke mně domů chodí. Nedala si ode mě ani od Josefa nic vymluvit a vyškrtla mě ze svého seznamu. Na celé tři roky. Teď vypadá skvěle, zhubla a má novou práci. Josef s ní zůstal. Snad konečně pochopí, jak to bylo.

Marcela (54), Čáslav