Co může nabídnout obyčejná ženská s výučním listem dámám, které mají na kontě miliony? K mému překvapení hodně. Začala jsem vyučovat obyčejné věci. Vaření, pečení i pletení!

Občas vám může změnit život obyčejná náhoda. Nenápadná a zdánlivě úplně banální. V obchodě nad regálem s kořenovou zeleninou mě oslovila mladá žena. V první chvíli jsem se skoro lekla, co se děje. Nebyla jsem zvyklá, aby na mě někdo mluvil!

Měla spoustu otázek

Už na první pohled bylo zřejmé, že nějakou nouzí rozhodně netrpí. Krásná, sněhobílá halenka a k ní kožená béžová sukně. Vlasy sčesané do drdůlku a ozdobené jakousi sponou z želvoviny. Nádherná vůně a dokonalé nalíčení.

Pomyslela jsem si, že takhle nastrojená bych se na nákup rozhodně nevydala. Vlastně tak oblečená bych být nikdy nemohla, protože tolik peněz, co ta paní na sobě evidentně měla, bylo víc, než stálo moje postarší auto. A to jsem nepočítala šperky.

Nenápadné, luxusní, vkusné. „Paní, prosím, mohu se na něco zeptat? K čemu používáte tenhle pastinák? Já myslela, že je to petržel a teď jsem z toho úplně zmatená!“

Pozvala jsem ji domů

Měla hezký melodický hlas a její otázka mě překvapila. Tipla bych si spíš, že nevaří vůbec, než aby se mě ptala na něco tak banálního. Udělala jsme jí rychlopřednášku o kořenové zelenině, ale stále se ptala na něco dalšího. Pomalu mi docházela trpělivost.

Pospíchala jsem, abych manželovi uvařila oběd! Byl na jídlo náročný. Vyžadoval zdravá jídla a k obědu si přál před hlavním jídlem i polévku. Bylo to takové menší otroctví, vymýšlet denně, co vařit. „Víte co, pokud byste chtěla, jdu zrovna k plotně.

Pojďte se mnou a já vám všechno ukážu!“ navrhla jsem, ale vážně to nemyslela. Spíš jsem se jí chtěla zbavit! Ona ale k mému údivu souhlasila. Bylo mi to trapné odmítnout, a tak mi stála tahle elegantní ženská přímo za zády.

Měla jsem sice naklizeno, ale přesto jsem se cítila trapně. Moje skromná kuchyň ji určitě neohromila!

Posteskla si, že nic neumí

Ale opět jsem se v ní mýlila. Linda byla úplně nadšená! Půjčila jsem jí zástěrku, aby se neumazala a ona krájela, míchala a ochutnávala. Tváře jí zrůžověly a oči rozzářily. Jakoby najednou úplně ožila!

„Připadám si jako někde v kuchařském studiu!“ básnila nadšeně. Ke stolu jsme usedli všichni tři. Ona, manžel a já. Podával se kuřecí vývar s parmazánovými knedlíčky, vepřové v kořeněné zelenině a karlovarský knedlík. „Škoda že to samé nemohu uvařit manželovi.

Pořád mi vyčítá, že ty moje moderní jídla se nedají jíst. Je o dost starší, než já, víte…“ svěřovala se mi a potom dodala: „I moje kamarádky jsou na tom stejně.

Máme všechny hromadu peněz a můžeme si koupit, díky svým manžílkům, co chceme, ale žádná z nás neumí pořádně vařit. No, vlastně ani péct!“

Ukázal jí starý svetr

Chvíli pokyvovala nesouhlasně hlavou a potom, rozhořčeně pokračovala: „Na mojí nejlepší přítelkyni pořád mámí ten její ručně pletený svetr. S copánky! No, kde by se to v dnešní době asi tak měla naučit? Můj manžel, do teď tichý jako hrobka, vyhrknul:

„No tady Boženka vás to všechny naučí. Umí všechno, koukejte!“ Zvedl se od stolu a za chvíli se vrátil navlečený ve starém svetru. Pletla jsem ho já už kdysi, a byl s copánky! Bylo mi trapně, že se chlubí takovým starým hadrem. Ale Linda úplně oněměla.

Potom se zeptala: „Opravdu byste nás mohla učit? My bychom vám dobře zaplatily!“ Myslela jsem, že žertuje, ale nikoli. Opravdu jsme se dohodly. Vyučování mohlo začít!

Všechny se moc dobře bavíme

Sestavila jsem nabídku, co všechno umím, a co by mohly chtít ony. Holky z bohaté čtvrti za městem. Ženské, co si mohly dopřát všechno a přece jim něco chybělo. Zkušenosti postarší praktické ženské!

A tak jsme začaly dva krát týdně s vařením, pečením i tím zpropadeným pletením. Zprvu jim to moc nešlo. Hned za chvíli byly všechny upatlané až za ušima. Ale nasmály jsme se jako nikdy! Byly to všechny moc příjemné holky.

První, co jsem je učila, byly palačinky. Na radu manžela. Prý na tom není co zkazit! Opak byl pravdou. Dalo se zkazit úplně všechno…Následovaly knedlíky bramborové i houskové. A omáčky. Dorty, koláče a štrúdly. Byla to zábava!

Linda mi sama od sebe navrhla hodinovou mzdu. Vydělávala jsem víc než univerzitní profesor. No, to by tak moc, spíš víc, než špičkový zedník!

Chystáme se na studijní cestu

„Můj manžílek je na vrcholu blaha. Prý vařím skoro tak dobře, jako kdysi jeho maminka! Takovou pochvalu jsem nečekala ani ve snu. Víte, že za odměnu mě vezme na Maledivy?“ chlubila se Linda, nyní už moje kamarádka, a dala mi pusu na čelo.

„A kam mě vezmeš za odměnu ty?“ ptal se mě můj manžel nad talířem křupavých bramboráků. Nechápala jsem. Proč bych ho měla někam brát? Vždyť učím já, ne on! „Ale já jsem to vymyslel. Jsem manažer té nejlepší kuchařinky!“ lísal se a já mu musela dát za pravdu.

V létě se chystáme na Slovensko. Budu studovat jejich kuchyni, abych svým holkám mohla předložit učební rozvrh na další pololetí!

Božena K. (67), Brno