Domů     Vyhnala jsem souseda hudbou
Vyhnala jsem souseda hudbou
5 minut čtení

Jeho hlasitá hudba, smích a mlácení mě obtěžovaly každý den. Domluvy ani prosby nezabíraly. Nezbylo mi, než vyhlásit válku!

Byt vedle toho mého byl stále prázdný. Ne, že by se nějaký ten nájemník nenašel, ale hned se zase odstěhoval. Rodiny i jednotlivci, matky s malými dětmi i senioři. Nebyl snad nikdo, kdo by v tom bytě vydržel déle než pár měsíců. Nedovedla jsem si to vysvětlit!

Bez časopisů bych nemohla žít

„Ten byt je snad úplně zakletý, to není možné,“ stěžovala jsem si kamarádce, co ke mně chodila pravidelně na kus řeči. Já totiž skoro nikam už dost dlouho nemohla. Po banální zlomenině nohy jsem skoro přestala chodit. Navzdory operaci a mnoha rehabilitacím.

Stala se ze mě puťka domácí. Tak mi říkala ta moje kamarádka Monika. Byla na mě moc hodná. Vždycky mi přinesla něco dobrého na zub a hlavně, moje milované časopisy. Bez nich jsem si svůj život neuměla vůbec představit!

Na nějaké dlouhé romány jsem neměla trpělivost. Ale kratší příběhy, křížovky, recepty a články o nějakých těch celebritách, to bylo moje! Monika mi jich vždycky pár koupila a také hodně starších přinesla po známých a příbuzných.

Já sama jsem měla předplacené asi čtyři tituly. O zábavu nebyla nouze!

Zprvu mi byl sympatický

Člověk přišel na jiné myšlenky a zapomněl na trápení všedního dne. Těch jsem měla celkem dost. Špatně jsem spala a taky noha pobolívala stále stejně, nic se nelepšilo. Pomalu už mi docházela trpělivost!

Když se vedle mě nastěhoval takový starší pán, měla jsem velkou radost. Těšila jsem se, že si popovídáme a chystala se mu i občas něco uvařit. Proč ne. Byl sám a já měla času dost! Hned první den jsem se mu šla představit a on se tvářil mile.

Vstřícně a dokonce mě pozval dál! Nábytek neměl nic moc, ale alespoň nebyl namyšlený. Pracoval jako nějaká ostraha objektů. Děti ani manželku neměl. „Vlk samotář,“ pomyslela jsem si a hned jsem pomyslela na Moniku. Byla také sama a ten můj nový soused by se mi k ní docela líbil…

Lezlo mi to na nervy

Já nikoho nehledala. Rozvod a potom bolestný rozchod s dlouholetým přítelem mě náležitě poučily. Už nikdy! Monika byla jiného názoru. Věčná optimistka a idealistka. Na chlapy neměla štěstí, ale já doufala, že se jí přece jen jednou poštěstí najít toho pravého.

Moc by si to zasloužila, chudák. „Sousede, nesu vám bábovku ke kafíčku!“ zaťukala jsem jednou u vedlejších dveří, ale odpovědí mi byl jen zvuk vrtačky. Tedy spíš řev. Ten chlap snad boural zeď, či co.

Trpělivě jsem čekala, až skončí, ale nebylo to dřív než po půlnoci. Sprosťárna a bezohlednost! Ráno vše začalo nanovo. A v poledne? Místo klidu hlasitá hudba. Nějaká klasika, ale strašidelná! „Je to Carmina burana,“ řekla o dost víc vzdělaná Monika.

Následovala Beethovenova Osudová. Ocitla jsem se na pokraji sil. Depresi bych mohla krájet!

Lékař mi vnukl nápad

Klid, který po mnoha hodinách následoval, netrval dlouho. Ten chlap vedle snad vůbec nepotřeboval spát! Moje nervy vypověděly službu a já šla poprosit lékaře o antidepresiva.

„A co kdybyste se k problému postavila čelem?“ navrhl mi, ale netušila jsem, jak to myslí. On jen pokrčil rameny: „Každý problém se dá vyřešit!“ Napsal mi jen mírné léky na uklidnění a s úsměvem mě vyprovodil ze dveří.

Stála jsem tehdy před poliklinikou a přemýšlela, co mi vlastně lékař chtěl naznačit. Byla jsem čím dál víc přesvědčená, že mě naváděl k nějaké pomstě. K odvetě! Byl to takový mladík, pohledný a milý. Nedivila bych se, kdyby měl za lubem nějakou odvetnou akci.

Cestou domů mě přece jen něco napadlo. Když soused do mě klasikou, já do něho jazzem!

Klasické hudbě jsem vyhlásila boj

Koupila jsem pár cédéček takového toho moderního jazzíčku. Kvílivé zvuky saxofonu, bubny a trumpety. „To bude ono!“ pomyslela jsem si radostně a pro jistotu zakoupila taková ta jakoby traktoristická sluchátka.

Abych nic z toho, co budu hlasitě pouštět, sama neslyšela. Trpělivě jsem vyčkala, až na chvíli přestane ťukat. Dle mých zkušeností měl následovat poslech klasické hudby, ale já byla rychlejší. Pustila jsem mu svůj koncert! A nahlas. Vážně hodně nahlas!

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. „Paní, nezbláznila jste se? Kdo má tohle poslouchat?“ ptal se mě výhrůžně u dveří, na které zvonil snad deset minut, než jsem se uráčila otevřít. Hezky jsme se usmála: „No, přece neustrneme u poslechu jednoho žánru.

Na zítřek mám připravenou dechovku!“ Zhnuseně mávl rukou. Z jeho bytu se už neozvalo vůbec nic. Za měsíc se stěhoval. Mám zatím klid, ale obávám se dalšího nájemníka. Co když se mu bude líbit techno?

Klára M. (58), Zlín

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může