Domů     Povídám si s mrtvými
Povídám si s mrtvými
3 minuty čtení

Když člověk pracuje v nějakém oboru příliš dlouho, někdy se stane, že ho jeho práce ovlivní víc, než by si přál.

Celý svůj život jsem pracovala u strýce v pohřebním ústavu. Práce, o které málokdo sní, ale já jsem v tomto odvětví byla spokojená, i když to zní zvláštně, uznávám.

Po třiceti letech činnosti kolem posledních věcí člověka jsem měla někdy pocit, že vidím bytosti, které z tohoto světa odchází.

Sama sobě jsem si namlouvala, že mi z práce už asi šplouchá na maják a bude dobré nástup do důchodu neodkládat a začít více odpočívat.

Radovala jsem se z vnoučat

Těšila jsem se, jak si začnu užívat důchodový věk. Žila jsem sama, manžel před lety zemřel. Vychovali jsme jednu dceru, která už měla svou rodinu. První měsíce jsem jezdila za vnoučaty a doháněla ztracený čas.

Viděla jsem nebožtíka?

Jednou na zahradě jsem zahlédla pána, který na mě mával a zdálo se, že mi chce něco říct. Ptala jsem se později dcery, kdo byl ten muž vedle na zahradě. Podívala se na mě a řekla: „Mami, tam už roky nikdo nežije. Majitel před deseti lety zemřel, byl to takový starší pán.“

Dívenka na kolejích

Ráno jsem už nad včerejší příhodou nepřemýšlela a chystala se na cestu vlakem zpět domů. Na nádraží jsem dorazila o něco dříve, tak jsem si sedla na lavičku.

Vlak už byl slyšet z dálky a při pohledu na koleje jsem spatřila malou holčičkou, jak volá o pomoc, že se jí tam zasekla noha.

Běžela jsem do vestibulu pro pomoc a s křikem jsem volala: „Rychle, pomoc, jede vlak a je tam dítě.“ Vyběhl se mnou jeden pán, pohlédl na koleje, ale nikdo tam nebyl. Stála jsem jako opařená.

Později ve vlaku jsem se dočetla, že před rokem na tomto nádraží zemřela malá holčička, zasekla se jí noha do kolejiště.

Přicházela jsem snad o rozum?

To už přeci není náhoda, říkala jsem si pro sebe. Já snad blouzním, co se to se mnou děje. Po návratu domů jsem to hned volala své dceři, ta se jen smála, že jsem poznamenaná místem, kde jsem pracovala. To, že vidím někoho, kdo už nežije, se mi stávalo denně.

Někdy jsem už nedokázala poznat, kdo je živý a kdo mrtvý. Nechtěla jsem si to přiznat, ale měla jsem pocit, že jsem se na stará kolena dočista zbláznila.

Svým způsobem je to dar

Zavřela jsem se na nějaký čas doma, strach z neživých lidí na ulici mě dohnal k izolaci. Jednou večer jsem si ze smutku po manželovi pustila náš oblíbený film. Nalila jsem si víno, které jsme spolu vždy popíjeli, a nechala se vtáhnout do děje filmu.

Po cestě na toaletu jsem zaslechla zvuky v kuchyni. Stál tam můj manžel. Usmál se na mě a řekl mi, že mi to dnes vážně sluší. Od tohoto dne spolu mluvíme denně. Jsem vlastně za tuto nadpřirozenou schopnost ráda, ale už to nikomu neříkám.

Anna H. (70), Morava

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.