Domů     Vidím duše zemřelých
Vidím duše zemřelých
3 minuty čtení

Nikdo mi nedůvěřoval a oni se vraceli. Přesvědčovala jsem samu sebe, že mám opravdu bujnou fantazii a že nic takového vlastně není.

Vzpomínám si, že jsem už jako malá holčička, tehdy mi byly asi tři roky, viděla anděly. Už jako malá jsem se jich nebála a věřila jim. Nejčastěji jsem je vídala, když jsem blouznila v horečkách nebo se něčeho bála. Vždycky byli se mnou a chránili mě. Dávali mi nepopsatelný pocit lásky a bezpečí.

Imaginární kamarád

Když jsem se svěřila rodičům, brali to na lehkou váhu, mysleli si, že si vymýšlím. Také jsem měla přítele, kterého nikdo jiný než já neviděl. Nevím proč, ale říkala jsem mu Adam. Bylo mu osm. Mluvil se mnou prostřednictvím mysli a já mu odpovídala normálně.

To byl první kámen úrazu, rodiče z toho byli zmatení a hledali jakoukoli, dokonce i psychologickou, pomoc.

Setkání na pouti

Byla jsem jedináček a Adam byl můj nejlepší kamarád. Začínala jsem se čím dál tím víc uzavírat do sebe, hlavně proto, že jsem byla pro ostatní „divná“. Nikomu jsem se už nesvěřovala, bála jsem se posměšků, které od dospělých přicházely téměř pokaždé.

Až jednou jsme na pouti s mamkou a Adamem potkali starou cikánku. Mrkla na mě a zeptala se, jestli se jí nechci na něco zeptat. Já byla unesená, málokdo mě takhle někdy přímo oslovil. Pamatuji si, že jí mamka odsekla a táhla mě pryč, ale žena na mě volala:

„Zapal mu svíčku, pomodli se za jeho duši a řekni mu, ať jde za světlem!“ Víc jsem už neslyšela, ale nemyslela jsem ten den na nic jiného. Viděla snad Adama? A o jakém světle to mluvila?

Připadala jsem si osaměle

O několik dní později jsem udělala, co mi ta žena poradila. Adam odešel a už se nikdy nevrátil. Těžce jsem to nesla, ale na druhou stranu jsem chápala, že to tak má být.

Našla jsem si pár kamarádů mezi spolužáky a začínala pomalu zapomínat na to, co se v mém dětství dělo. Bylo to jako sen, po čase jsem si nebyla jistá, zda to, co jsem kdysi denně zažívala, bylo opravdu skutečné. Pak jsem se ale s dalších duchem potkala znovu…

Je to dar?

Bylo mi šestnáct. S přáteli jsme seděli v čajovně a povídali si. Najednou jsem cítila mráz po zádech a koutkem oka viděla mužskou postavu, která ani vzdáleně nepřipomínala živou bytost.

Když mě přátelé oslovili, co se děje, protože jsem prý strnula a zbledla, ta bytost zmizela. Od té doby je ale zase vidím všude. Vzpomněla jsem si na Adama a objevila se ve mě opět víra v něho a jeho existenci.

Modlím se za jejich duše

Nemyslím si, že bych byla nějak zvláštní, jak si mnoho lidí s podobným darem myslí. Ve skutečnosti je můžeme vidět všichni, ale většinou máme strach, pochybnosti nebo je jednoduše zahlédnout nechceme.

Pokaždé, když nějakého ducha spatřím, zapálím svíčku a pomodlím se, aby našel správnou cestu ke světlu.

Ingrid L. (50), Praha

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může