Když vyhlásili dámskou volenku, neváhala jsem, využila příležitost a byla rychlejší než ostatní dívky, které stejně jako já vykročily k mému vytouženému objektu.

Tančili jsme spolu a on mi náhle pošeptal: „Adélo, víš, že jsi vlastně nejhezčí holka tady v tanečních?“ Ta otázka mě zastihla nepřipravenou. Nebyla jsem na lichotky právě zvyklá. „A neříkáš to jen tak?“ zeptala jsem se. „Říkám to proto, že je to pravda,“ přesvědčoval mě a já mu ráda uvěřila.

Idol z tanečních

Věděla jsem, že se jmenuje Ondra. Připadal mi jako nedosažitelný sen. Úžasný kluk s tmavými vlasy a pronikavými pohledem. Pro mě, nezkušenou sedmnáctiletou slečnu, která zatím s nikým nechodila, to byl zázrak, vznášet se spolu na parketu.

Takhle nějak začínají velké lásky, blesklo mi v tu chvíli hlavou. Ondra se mě zeptal, jestli bych se s ním nechtěla sejít někdy mimo taneční. Samozřejmě jsem souhlasila. Moje starší sestra Romana se mě cestou z tanečních zeptala:

„Domluvili jste si s tím fešákem alespoň rande?“ „Ano,“ začervenala jsem se. Konečně to nebude pouze ona, kdo vykládá o svých citových problémech a milostných zkušenostech. Cítila jsem, že mi ho sestra potají závidí. Naštěstí jí bylo o sedm let víc a Ondra byl už mimo oblast jejích zájmů.

Naše první rande

Rande probíhalo tak, že jsme nejprve byli ve vinárně. Ondra tam znal číšníka a tak nám nalili, i když ani mně ani jemu ještě nebylo osmnáct let. Nebyla jsem zvyklá pít alkohol a ten mi hned stoupl do hlavy. Z vinárny jsme šli do kina.

Ondra mě k sobě přitiskl a jeho ruka mě hladila i na místech, kde jsem to ještě nikomu nedovolila. Trochu mě to polekalo a z filmu jsem nic neměla. Musela jsem pořád myslet na Ondru a jeho důvěrnosti.

„Mám od kamaráda půjčený byt, půjdeš tam se mnou?“ zeptal se mě po kině. Podívala jsem se významně na hodinky, ale pak jsem se rozhodla to risknout, abych ho neztratila. Bylo jasné, proč do toho bytu jdeme.

„Ondro, já… já jsem ještě nikoho neměla,“ zašeptala jsem jenom vyplašeně. „Neboj, jednou to přijít musí. Budu opatrný,“ sliboval.

Z dívky ženou

S důvěrou jsem se mu odevzdala. Teprve doma mi došlo, co se vlastně přihodilo a svoji ztrátu nevinnosti jsem trochu obrečela. Romaně jsem se s tím ale nesvěřila, třebaže jsem jí to kdysi slíbila.

Rozporuplné pocity dívky, proměněné v ženu, byly naštěstí překonány vědomím, že mám nádherného vytouženého kluka a právě s ním jsem prožila první milování.

Tvrdé probuzení

S Ondrou jsem se měla vidět zase příště v tanečních. Další pokračování kurzu připadlo právě na den svatého Valentýna, svátek zamilovaných. Těšila jsem se, až svého prvního kluka zase uvidím.

On se však ke mně choval chladně a přehlíživě, jako bych něco provedla. Pozorovala jsem ho užaslýma a nevěřícíma očima. O přestávce jsem ho vyhledala. Zdálo se, že přede mnou chce utéct, ale já jsem ho chytila za rukáv. „Co je? Co chceš?“ zeptal se podrážděně.

„Vždyť přece…“ začala jsem a chtěla mu připomenout, že spolu chodíme. „Už jsem tě dostal, to mi stačí,“ zasmál se zle. „A teď běž a neotravuj,“ dodal nasupeně.

Život neměl smysl

Do tanečního sálu jsem se už nevrátila. Utíkala jsem pryč. Pro slzy jsem neviděla na cestu. Říkala jsem si, že všechno je podvod. Svět je podvod, láska je podvod. Byla jsem rozhodnutá s tím lživým životem dnes večer skončit.

Mému úmyslu jen nahrávalo, že rodiče byli na zimní dovolené. Dorazila jsem domů a běžela k lékárničce. Našla jsem několik tub s prášky a vysypala je do hrnku. Zalila jsem je vodou. Začala jsem pít. Mělo to ohavnou chuť a já se snažila přinutit obsah hrnku do sebe dostat.

Sestřička mě zachránila

Vtom jsem uslyšela zarachocení klíče v zámku. Za minutu už u mě stála Romana a doslova mi vyrazila hrnek z ruky. „To jsem si mohla myslet, ty náno pitomá!“ nadávala mi. Donutila mě vydávit to, co jsem zatím vypila.

Teprve v tu chvíli mi došlo, co jsem vlastně chtěla udělat. Sestra mě uložila do postele. Prosila jsem ji, ať o tom neříká našim. „Neřeknu, ale ty už nikdy takovou hloupost neuděláš, rozumíš? Nikdy! Žádný kluk za to nestojí.“

Byla jsem nedůvěřivá

Po této těžké ráně jsem přestala chodit do tanečních, protože bych nesnesla další setkání s Ondrou. A stala jsem se i nedůvěřivou vůči klukům. Když si sestra jednoho odpoledne přivedla kamaráda Ivana a ten o mě projevil zájem, odmítla jsem ho.

„Jsi hloupá, je to moc hodný kluk, s přítelkyní se rozešel před půl rokem a nikoho nemá. S ním bys mohla prožít opravdový vztah, ne jako s tím hloupým floutkem,“ hučela do mě Romana. „Alespoň to zkus.“ Nakonec mě do vztahu s Ivanem tak nějak dotlačila.

Skutečná láska

Život je zvláštní. Nebýt toho, že mě Ondra svedl a oklamal, asi bych se s Ivanem, starším o šest let, nikdy dohromady nedala. Po dvou letech vztahu jsme se vzali a dneska tvoříme šťastnou a spokojenou rodinu se dvěma dětmi.

Mám po svém boku skvělého manžela, na kterého se můžu spolehnout a vím, že mě má rád.

Adéla M. (51), Praha