Na návštěvě u dcery jsem si zabouchla dveře. Nevěděla jsem, v kterém patře bydlí a zapomněla dokonce i její příjmení! Sousedé mě měli za blázna!

Sama bych nevěřila, že je něco takového možné. Dcera se po krátké známosti vdala, přestěhovala se k manželovi. Do takového ošklivého obrovského paneláku. Měl snad patnáct podlaží, možná i víc. A také nepočítaně vchodů.

Všechno jsem zapomněla

Pozvala mě na návštěvu, abych ji pomohla vybalit vše, co si do nového bydliště přistěhovala. Bylo toho hodně! „Mami, odskočím si něco vyřídit do města, nevadí?“ zeptala se mě a já jen zavrtěla hlavou. Po jejím odchodu jsem chtěla vynést plný koš.

Popadla jsem ho do ruky a vyběhla ze dveří. Až když jsem sjela výtahem do přízemí, uvědomila jsem si, že nemám klíče. A také kabát! Jen tričko a pantofle. Venku foukalo a do mě se dala zima.

„Paní, hledáte něco?“ zeptala se mě nějaká slečna a já jen bezmocně zavrtěla hlavou. Nemohla jsem si vzpomenut, v kterém podlaží dcera bydlí. A nevěděla jsem dokonce ani to, jak se jmenuje!

Ten její měl totiž takové zvláštní příjmení a já ho hned od samého počátku oslovovala Jarouši…

Zachránil mě zeť

Jak jsem tak zmateně pobíhala, nebyla jsme si už jistá ani vchodem, z kterého jsem vyšla ven. Stejně to bylo jedno. Dveře od všech vchodů byly zacvaknuté, nedobytné! Chtělo se mi plakat. Jakýsi pán na mě ukazoval prstem a potom si zaklepal na čelo.

„Blázen!“ četla jsem mu ze rtů. „Olinko, co to tady vyvádíte, vždyť nastydnete!“ ozvalo se za mnou a já se překvapeně otočila. Za mnou stál pohledný muž. „Jak to, že mě zná?“ pomyslela jsem si v duchu a on mi nahlas odpověděl:

„Jsem váš zeť!“ Ani toho jsem nepoznala. Měl totiž nové brýle a byl čerstvě ostříhaný! Přijel se na mě podívat. Byla jsem zachráněná!

Olga N., (64), Litvínov