Úplatek může mít mnoho podob. Pro někoho jsou lákavé peníze, pro jiného pracovní pozice. Coby učitelka jsem měla jen dobré a špatné známky. Uplatila jsem jimi milenku svého manžela!

Zasloužený odpočinek jsem si moc dlouho neužila. Moje ředitelka, s kterou jsem se mnoho let nesnášela, přišla prosit až na můj práh, abych se vrátila. Abych jí vytrhla trn z její bolavé paty! Učitelů bylo málo a na pár hodin týdně se to navíc nikomu nevyplatilo.

Na návrat jsem se těšila

Ředitelka musela být hodně zoufalá, když se přemohla a ponížila takovým způsobem! Bylo by mi trapné ji odmítnout. A také, přiznávám, mi byla každá koruna dobrá!

Tak proč neudělat gesto a s velkou slávou se nevrátit na „místo činu?“ Tak jsme trochu ironicky nazývaly s kolegyněmi naši základní školičku. Byla malá, ale hodně rušná. Chodily do ní totiž děti z nejrůznějších vrstev.

Od těch z vilové čtvrti za městem, až po ty nejchudší z vybydleného sídliště. Že nebyla nikdy nouze o nejrůznější rvačky a třenice, asi nikoho nepřekvapí. Ti zámožní se posmívali chudším kvůli oblečení. A hlavně mobilním telefonům.

Klidně si školy přinesli mobil za dvacet tisíc! Ti chudí se zase rádi rvali. Jejich síla byla tím jediným, čím se mohli chlubit.

Kolegyně na mě byly podezřele milé

Radostně jsem se tedy vrátila do školy a začala učit. Jen atmosféra v kabinetu se nějak záhadně změnila. Všichni na mě byli hodní, jenom, že až moc! Bylo mi to hned divné.

Obskakovali mě, jako bych byla nemocná, či co… Zprvu jsem chvíli myslela, že je to z radosti z mého návratu. Ne, že by mě tak milovali, ale ušetřila jsem jim hodiny za zástupy, které by museli odučit oni. Ale potom mi to všechno začalo být podezřelé.

Nevěděla jsem, koho se zeptat. Kolegyně byly proradné, jako ostatně vždycky! Jen co jedna odešla z místnosti, hned ji pomluvily. Ani jim to nebylo trapné. Nezbývalo, než udeřit přímo na ředitelku. Byla mi laskavost dlužná, tak ať se ukáže!

Řekla něco nečekaného

„No, nevím, co říct. Vlastně vám to tedy řeknu. Stejně by se to provalilo. Váš manžel má ženskou. A ta má syna. U nás. Občas na ni čeká před školou, vlastně na toho syna. Dovede ho domů a tak…“ řekla a bylo zjevné, že jí to není moc příjemné. Také aby ano!

Ve mně by se krve nedořezal. Manžel byl starý jako já, a měl snad o dvacet let mladší milenku s dítětem! Nemínila jsem v důchodu prohrát a zůstat sama. Už párkrát mi nevěrný byl, ale vždycky jsme to nějak vyřešili. Tentokrát je v tom ale dítě.

Bylo to horší, o mnoho! O týden později se konaly rodičovské schůzky. Já měla vše rozmyšleno. Syna manželovy milenky jsem sice neučila, ale všechno se dalo zařídit. Číhala jsem na ni před třídou. Přišla na čas a hleděla na mě, jako bych byla vzduch.

Známkami se dá podplácet

Já ji ale nabídkou překvapila! A hodně! „Váš syn je na propadnutí. A hned z několika předmětů! Když k tomu přičteme skutečnost, že se o něho zajímá sociálka, kdo ví, kde a jak skončí!“ oznámila jsem jí a ona viditelně zbledla.

Dokonce si musela sednout do lavice, jak se jí udělalo slabo! Já ale byla nekompromisní a pokračovala ve výhrůžkách: „Asi chápete, že záleží jen na libovůli nás učitelů, jak to se synem nakonec dopadne!

Když necháte mého muže na pokoji, nechám i já na pokoji vašeho syna. Přimhouřím obě oči! Jinak…“ Paní jen kývala a slzela. Skoro mi jí bylo líto! Svůj slib dodržela. A já ten svůj také. Manžela si hlídám na každém kroku. Není to z lásky, ale ze sobectví. Abych o něho nepřišla!

Dagmar P. (64), Ústí nad Labem