Oslava narozenin skončila sázkou. Kamarádka nevěřila, že dokážu svést o mnoho let mladšího souseda. Musela jsem ji přesvědčit!
Svobody jsem si užívala plnými doušky. Kdybych tušila, jak mi bude tak dobře, rozvedla bych se už dávno! Kamarádka nade mnou jen kroutila hlavou. A když se trochu napila, kroutila hlavou ještě víc! „Teda, tu tvoji dobrou náladu ti vůbec nevěřím.
Těšínská jablíčka to jsou! Prostě, už na to nemáš…“ řekla a nalila si další sklenku.
Trapná sázka mě zaskočila
Bylo to na oslavě mých šedesátin. Pozvala jsem ji, a pár dalších kámošek, na pěknou večeři a několik lahviček vínečka. „Jak to myslíš, těšínská jablíčka. Co tím jako chceš říct?“ vyjela jsem na ni. Ona si mě prohlédla od hlavy až k patě a zopakovala:
„No, prostě na to nemáš! Na nějakého chlapa, svést ho!“ Musela jsem se smát. Nelákalo mě nikoho svádět! Ale jak to vysvětlit tak zapšklé ženské. Chtěla jsem jí dokázat, že se mýlí a rozhodla se jí vyhovět. „Někoho svedu. Někoho, koho určí!“ umínila jsem si.
Když jsem jí svůj návrh přednesla, jen polkla. Potom se na chvíli zamyslela a vyhrkla: „No, tak svedeš toho pěkného souseda, co se k vám do domu nedávno přistěhoval!“ Chvíli jsme nevěřila, že to myslí vážně. Vždyť byl snad o dvacet let mladší! Stydlivý introvert.
Nechtěla jsem ani pomyslet
„To snad nemyslíš vážně! Proč zrovna toho? Chceš se mi snad nějak pomstít?“ ptala jsem se nechápavě. Bylo mi líto, že mě moje kamarádka tak nenávidí! Že mě chce ponížit. Ztrapnit! Ona si ale vedla svoji: „Prostě jsem ti ho určila!
Když ho do jednoho měsíce nesvedeš, zaplatíš nejen další večeři, ale i bednu šampaňského!“ Souhlasila jsem. Nic jiného mi nezbývalo! Cestou domů jsem přemýšlela, jak to narafičit, abych sázku vyhrála. Nebo se z ní nějak vykroutila!
Ani ve snu jsem nepočítala, že bych chudáka souseda svedla. Vlastně jsem vůbec na nic takového nechtěla ani pomyslet! Brr, svlékat se před mladíčkem…
Nalákala jsem ho na jídlo
„Sousede, něco jsem vám upekla!“ zaťukala jsem po pár dnech přemýšlení na vedlejší dveře. Soused spal po noční, ale rozmrzelý výraz se mu rychle změnil v nadšený úsměv. To když ucítil vůni čerstvě upečených povidlových buchet.
Začala jsem mu podstrojovat s železnou pravidelností. Vždy po jeho noční jsem pekla, vařila a smažila. Nepřestával mi děkovat. „Tedy paní Jarmilko, vy jste snad anděl! Jak se vám jen odvděčím? Kutit moc neumím…“ ptal se starostlivě.
Koukal na mě tak mile, že bych mu nejraději dala pusu! „No, o něčem bych věděla…“ odpověděla jsem trochu tajemně a potom mu všechno řekla. O oslavě, sázce i té mojí, nyní už asi bývalé, kamarádce. Nezlobil se, spíš ho to pobavilo!
Sázku jsem vyhrála
Nastal den D. Den, kdy přišla kmoška zhodnotit, zda jsem vyhrála či prohrála. „No tak se pochlub, svůdkyně!“ řekla mi výsměšně hned na prahu. Zaťukala jsem na vedlejší zeď. Soused přispěchal v nátělníku a kraťasech.
Byl tak roztomilý, s těma svýma hubenýma nožkama a propadlým hrudníčkem! Naklonil se ke mně a dal mi na tvář pusu. Potom se otočil k mojí kamarádce a řekl jí: „Tady Jarmilka se nezdá. Svedla mě, ani jsem nestačil říct švec!“ Víc říkat nemusel.
Sázku jsem vyhrála a bedna šampaňského byla moje! Kamarádka nic netušila a já mohla mít svědomí čisté. Soused nelhal. Svedla jsem ho, i když jen k mlsání!
Jarmila M. (60), Orlová
