Když žena, která nikdy neměla děti, ovdoví, nemá nikoho. Do práce jsem sice chodila, ale nikdy jsem si kolegyně k tělu nepouštěla.

Ven jsem chodila pouze s manželem – na jeho večírky, do divadla, na koncerty. Nikdy jsme neměli žádné zvíře. Manžel si je nepřál, a já jsem to přijala. Ve chvílích, kdy byl manžel na služebních cestách, já doma pěstovala kytičky.

Kdyby nebylo manželovy rodiny, nebyla bych schopná zařídit záležitosti ohledně jeho pohřbu.

Samota mě ničila

Hned druhým dnem nastalo v mém životě ticho. Samota je smutná. Byla jsem v důchodu, tak jsem nikoho nezajímala. Moje opuštěnost mi najednou začala vadit. Najít si tak nějakou spřízněnou duši, pomyslela jsem si.

A tak jsem pár dní nato vyrazila do kavárny, v níž jsme s manželem občas sedávali.

Debata o kytičkách

Zrak mi spočinul na čtyřech starších ženách, které se náramně bavily. Musely to být dobré kamarádky. Posadila jsem se k vedlejšímu stolku a natahovala uši, o čem je řeč. Povídaly si o kytičkách, které zajímaly i mě. Probíraly rýmovník a kde jej sehnat.

Moje srdce zajásalo. Měla jsem ho doma tolik, že jsem nevěděla, co s ním. A tak jsem se osmělila a navázala hovor.

Přijaly mě mezi sebe

Hlas se mi při prvních slovech chvěl, ty ženy se na mě ale dívaly s úsměvem a pozvaly mě mezi sebe. Za hodinku jsem se už smála s nimi. Než jsme se rozloučily, pozvaly mě ty dámy na večerní posezení při kávě k jejich dobré známé. S radostí jsem jejich nabídku přijala.

Oáza klidu

Když jsem dorazila na místo, čekala mě skupina pěti žen. Majitelka mě hned vedla na svou terasu, která sloužila jako skleník. Byla to úžasná soukromá botanická zahrada, ve které se to různými, dokonce i cizokrajnými, rostlinami jen hemžilo. Byla to nádhera!

Ale co víc! Létali tam motýli, které jsem z našich luk neznala a zahlédla jsem najednou i andulku, která volně lítala. V tom nejhezčím zákoutí bylo posezení. Usadily jsme se kolem velkého stolu. „Dáme karty?“ zeptala se ta žena. Já vrtěla hlavou, že je neumím.

„Však se to rychle naučíš,“ nedala se. A tak jsem začala karbanit.

Našla jsem přítelkyně

Hned první večer jsem se zabrala do hry, až jsem zapomněla na čas. Dala jsem si dokonce i borůvkový likér, který mi nabídly. Domů jsem odjížděla v pozdních nočních hodinách a těšila se, jak se za týden sejdeme zase.

Povídání o kytičkách předcházelo kartám, během nichž jsme popíjely likér od jiné z přítomných dam. Co ale přinesu já, až na mě dojde řada? Vzpomněla jsem si na jednu z bývalých kolegyň. Nosila do práce likéry z bylinek, tak jsem jí zavolala.

Další do party

Byla překvapená, že mě slyší. Byla taky sama, vdova a její syn v cizině. Na další sezení jsme přišly spolu. Nikdy bych nevěřila, že se ze mě na stará kolena stane společenský a veselý člověk. Asi doháním to, co jsem během života zanedbala.

Vlasta H. (66), Praha