Když se mi doktor podíval do očí a řekl, že by se mnou rád mluvil, s napětím jsem čekala, co mi řekne. Ať už to bude cokoliv, bylo jasné, že se konečně zbavím pochybností.

„Asi je vám jasné,“ začal doktor, „že se jedná o vaše těhotenství. Jste skutečně v jiném stavu. V jiných případech bych podobnou zprávu oznamoval rád, ale u vás, vzhledem k vašemu věku a riziku s tím spojeným, musím bohužel konstatovat, že se jedná o problém.“

Nelehká situace

Pomalu jsem se vzpamatovávala z toho, co mi doktor řekl. Zatím o tom nikdo nevěděl, jen já a on. Neřekla jsem o svých pochybnostech ani Mirkovi, svému manželovi.

Nedovedla jsem si představit, jak by zareagoval – chtěl by se snad v jednapadesáti letech stát znovu otcem? Z úvah mě vytrhl hlas doktora. „S ohledem na gynekologickou operaci, kterou jste před lety prodělala, vidím jako optimální řešení interrupci.

Případný porod by vás mohl ohrozit na životě.“ „Je tedy vyloučeno, že bych mohla donosit zdravé dítě a v pořádku se dočkat jeho narození?“ zeptala jsem se. „Úplně vyloučeno to není,“ konstatoval doktor, „ale jak jsem řekl, je to spojeno s velkým rizikem. Zvažte to, proberte vše s manželem.“

Stál při mně

Pozdě odpoledne, když se Mirek vrátil z práce, měla jsem už jasno v tom, že dám především na jeho názor. Po večeři jsem Mirkovi řekla: „Potřebuji se s tebou poradit. Jedná se o problém, který se tě také týká.

Chci, abys upřímně řekl, co si myslíš.“ Mirek se na mě podíval a do očí mu vstoupilo napětí. Stručně jsem mu vylíčila situaci. Posadil se a tvářil se bezradně. „Dovedeš si představit nás dva znovu jako rodiče malého dítěte?“ zeptala jsem se.

„S tebou mi nevadí prožít cokoliv, a když si vzpomenu, jak jsme si kdysi užívali rodičovské radovánky, jsem ochoten si to zopakovat,“ odpověděl Mirek. „Jenže jde o tvoje zdraví, možná i o tvůj život,“ dodal.

„Vůbec mi to neusnadňuješ,“ zasmála jsem se trochu trpce. „Nechci se vymlouvat, ale rozhodnout se musíš ty sama,“ řekl manžel. „Máš mé slovo, že jakýkoliv tvůj krok budu respektovat a zařídím se podle něj.“

Rozhodnutí

Vzala jsem si dva dny na rozmyšlenou. Svým způsobem jsem si Mirkova postoje vážila. Věděla jsem, že mi nebude nic vyčítat, pokud podstoupím interrupci. Na druhou stranu je připraven stát při mně i tehdy, pokud zvolím možnost být znovu matkou.

Byla jsem přesvědčená, že také on udělá všechno pro to, abych těhotenství i následné pozdní mateřství zvládla. Moje srdce se přiklánělo k možnosti dítě si nechat.

Jediný rozpor, který jsem v sobě měla, byl ten, že podstoupeným rizikem dávám do hry i štěstí svých blízkých v případě, že by se mi něco stalo. Nakonec jsem se rozhodla to riziko na sebe vzít.

Byl mi oporou

Když jsem to Mirkovi oznámila, jen se usmál a stiskl mi ruku. „Jsem s tebou, lásko,“ řekl a v následujících týdnech to dokázal. Obětoval mi všechen čas, který měl.

Vysvětlil vše i našim dětem a stál při mně i ve chvíli, kdy jsem se musela přemístit do nemocnice a tam se v rámci rizikového těhotenství odevzdat do každodenní péče lékařů.

„Kdyby se mi něco přihodilo, pamatuj si, že to bylo mé dobrovolné rozhodnutí,“ připomínala jsem mu stále. Uklidňoval mě, že všechno dobře dopadne.

Šťastní rodiče

Dcera Iva se narodila v osmém měsíci císařským řezem. Byl to těžký porod a já se v jednu chvíli skutečně ocitla v ohrožení života. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Dnes jsem šťastná, že jsem se rozhodla mít ve svém věku ještě další dítě.

Připadám si, jako bych omládla o mnoho let. A s Mirkem prožíváme šťastné měsíce nového rodičovství.

Alice H. (51), Jičín