Po smrti manžela jsem si našla ženatého. Čekala jsem na něho roky a věřila, že spolu jednou budeme. Když po dvaceti letech odešel od ženy, už mi to bylo jedno.
Manžel byl moje velká láska, byl to skvělý, pracovitý člověk. Nebylo člověka, který by ho neměl rád . Jenže naše štěstí netrvalo dlouho. Zabil se v autě. Nebýt syna, kterému tehdy bylo pět let, tak bych se snad dobrovolně vydala za ním.
Začala jsem nový život rozhodnutá se už nikdy nezamilovat a nemít žádné další dítě. Chtěla jsem žít jen se vzpomínkami na manžela. Jenže čas všechno zahojí. Měla jsem kamarádku v práci, byla v mém věku, svobodná a bez známosti. S ničím si moc hlavu nedělala.
Čtyři roky po manželově smrti jsme spolu šly jednou večer do kina a pak si chtěly zajít na večeři. Syn byl u mých rodičů a já měla před sebou volný den. Ve vinárně jsme potkaly dva muže.
Slovo dalo slovo a nakonec mě Milan vyprovodil domů, ale domů jsem ho nepozvala.
Sliby jsou chyby
Začali jsme se scházet a na páté schůzce se mi svěřil, že je ženatý. Kdyby mi to řekl už v počátcích, ukončila bych to, jenže já už se do něj zamilovala. Tak mě potkalo přesně to, co většinu žen, které si začaly se ženáčem.
Poslouchala jsem jeho stesky, jak mu žena nerozumí, jak je s ní jen kvůli dceři, on ji prý má moc rád a ví, že by mu žena dělala problémy se s ní vídat. Tak jsem všechno chápala a věřila, že se brzy rozvede a bude jen se mnou. Jenže roky šly a on pořád nic.
Vymlouval se na to, že manželka je po operaci, pak, že dcera má problémy na střední škole, pak že maturuje, a tak to šlo pořád dokola. Nevím, čím to bylo, že jsem se s Milanem nerozešla. I syn mi mockrát řekl, ať se na něj vykašlu, že se stejně nikdy nerozvede.
A to, co se zdálo nemožné, se nakonec stalo. Milan se rozvedl. Mně tvrdil, že to udělal kvůli mně, ale já moc dobře vím, že to bylo jinak. O rozvod požádala manželka a řekla mu, aby se odstěhoval z bytu. Je její po rodičích.
Doneslo se mi to od jedné naší společné známé. A Milánek teď přišel s tím, že se ke mně nastěhuje. Já už delší dobu bydlím sama, syn se odstěhoval a žije s přítelkyní a malým synem. Aby mi nebylo smutno, pořídila jsem si kočku a papouška.
Ani jeden z nich nevidí Milana rád. Nedovedu si představit, že bych ho měla doma pořád. Nevím, jak je to možné, nejspíš Boží mlýny, ale karta se po dvaceti letech obrátila.
Milena (59), Tábor
