Oběti zločinu, který neměl svědky, se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tahle strašlivá domněnka možná stojí v pozadí i tohoto příběhu.

Stalo se to už před dvaceti lety, ale dodnes jde o nevyřešenou a děsivou záhadu. Týká se mojí kamarádky Kateřiny, bývalé kolegyně, se kterou jsem se scházela i poté, co změnila zaměstnání.

Nakonec zůstala bez práce, ale přesto nesla svůj osud statečně, včetně toho, že žila sama.

Na schůzku jsem zapomněla

Jednoho dne jsme se měly setkat v naší oblíbené kavárně. Měla jsem zrovna nějaké rodinné starosti, a tak jsem na domluvenou schůzku zapomněla. Chtěla jsem se pak Kateřině omluvit, ale když jsem jí volala, telefon mi nezvedla. Myslela jsem si, že se urazila.

Když ale hovory nepřijímala celý týden, začalo mi to už být divné, a tak jsem se rozhodla, že ji navštívím osobně doma.

Slehla se po ní zem

Zvonila jsem na zvonek, ale marně. Neotevřela mi. Sousedka z protějšího bytu mi řekla, že ji naposledy viděla, když odcházela před týdnem pryč. To odpovídalo datu, kdy jsme se měly sejít.

Po krátké poradě jsme se domluvily, že pro jistotu nahlásíme Kateřino zmizení na policii. Strážníci pak otevřeli kamarádky byt, ale Kateřina tam nebyla. Neobjevila se už vůbec nikdy. Jednoduše zmizela…

Strašil mě její přízrak

Asi měsíc od jejího zmizení jsem začala mít hrůzné sny, ze kterých jsem se probouzela zpocená a vystresovaná. Viděla jsem v nich svou zmizelou kamarádku se zkrvaveným obličejem. Promlouvala ke mně a vyčítala mi, že jsem tenkrát nepřišla.

Prý jsem jí mohla zachránit život. Tenhle sen se mi zdál opakovaně.

Svěřila jsem se sestřenici

Napadlo mě zajít na policii a o snu jim říct, ale včas jsem si uvědomila, že by se mi jen vysmáli. Nakonec jsem se svěřila své sestřenici Zdence, kterou vždy zajímaly tajemné věci.

Zdena byla přesvědčená, že Kateřinu někdo zabil a teď mě její duch chodí s výčitkami strašit. Potvrdila mi jen to, co jsem si sama myslela.

Tělo nikdy neobjevili

Pokoušela jsem se pak s Kateřinou nějak spojit, vyzkoušela jsem i spiritistickou seanci. Nikdy jsem se však nedočkala žádné odpovědi. Její tělo se nikdy nenašlo a po Kateřině nezůstala vůbec žádná stopa.

Stále mi chybí

Jak čas ubíhal, strašidelné sny už nepřicházely tak často. Dodnes se mi ale o kamarádce zdá v den výročí naší zmeškané schůzky. Už si ji neumím představit jinak, než s krvavými ranami. Bojím se, že to tak zůstane napořád!

A trápí mě také to, že se nejspíš nikdy nedozvím, jaký krutý osud Kateřinu potkal.

Mirka L. (61), Domažlice