Černý mrak se přihnal zničehonic modrou oblohou a blesk udeřil přímo do kostela ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Manželství skončilo skutečně tragicky.

Událost, o které vám píši, prožívalo naše malé městečko jako velkou senzaci. Došlo k ní koncem padesátých let minulého století. Jedna studentka místní střední si brala svého češtináře. Kantor byl idolem našich dívčích srdcí.

Navíc to byl dobrý hudebník, měl vlastní soubor a ve škole vedl pěvecký sbor.

Nejpikantnější na celé svatbě bylo, že nevěstě, naší kamarádce a spolužačce, bylo teprve sedmnáct a půl roku, a jak se později mohly přesvědčit i ty největší drbny města, které na nevěstě nenechaly nit suchou, brát se ti dva nemuseli. Byla to prostě jen velká, i když věkově nevyrovnaná, láska.

Událost roku

V té době se toho v naší vesnici moc nedělo, alespoň ne společensky, a tak to byla nejvíce vzrušující událost po vítězném únoru. Na svatbu se tehdy přišlo podívat celé město.

Obřad se konal v kostele, ale tam se nás dobrá polovina nedostala, protože ti chytřejší kostel obsadili už před příjezdem svatebčanů. My méně akční, kteří jsme měli smůlu, jsme postávali a čekali venku.

Živelná pohroma

Ženich, idol našich srdcí, byl ten den dvakrát takový fešák než jindy, a nevěsta měla šaty, nad kterými jsme jen vzdychaly. Vešli do kostela a my venku slyšeli jen hudbu.

Uprostřed obřadu se ale zničehonic nad kostelem objevil strašidelně černý mrak, podotýkám, že to bylo v srpnu a slunce ten den svítilo, jakoby mu za to zaplatili. Z toho mraku začaly padat obrovské kapky a ozvalo se několik hromů za sebou. Vzápětí dokonce do hromosvodu kostela uhodilo.

Boží varování?

Všichni jsme na ten přírodní úkaz se zatajeným dechem zírali, protože na nás, kteří jsme stáli jen dva metry od schodiště ke kostelu, nepadla ani kapka, zatímco oba novomanželé, jakmile vyšli z kostela, dostali sprchu.

Všechno to trvalo jen několik vteřin a pak mrak zase rychle zmizel. Sluníčko svítilo a pálilo jako předtím. Někteří to tehdy považovali za špatné znamení, že k svatbě nemělo dojít. Jak se záhy ukázalo, skutečně tomu tak nejspíš bylo.

Rychlý konec

Po dvou letech se manželům narodil těžce postižený syn a krátce nato se za dramatických okolností rozvedli. Kamarádka se odstěhovala a za dva roky se znovu provdala.

Se svým dalším mužem žila přes čtyřicet let, pak ovdověla, ale podle toho, co jsem slýchala, to bylo krásné a harmonické manželství. Ženich, náš milovaný a obdivovaný učitel, se však už nikdy znovu neoženil. Až do své smrti zůstal sám.

Jaroslava B. (78), Mělník