Domů     Hledala jsem štěstí v hlavním městě
Hledala jsem štěstí v hlavním městě

Práce ve světě módy mě už pomalu přestávala bavit. Kromě toho jsem se rozešla s partnerem, kterého zase přestaly bavit ženy.

Kdekdo jezdí na Vánoce domů, a tak mi nic jiného nezbylo. Naši nejsou tak špatní, ale vydržet v jejich společnosti delší dobu vyžaduje sebeovládání. Měli o mé budoucnosti odedávna úplně jiné představy než já.

Tři dny to musím vydržet, umiňovala jsem si, když jsem vystupovala z vlaku, který měl kvůli stromům spadlým na koleje dvě hodiny zpoždění. To to pěkně začíná, povzdechla jsem si v duchu.

Byla jsem zmrzlá jako preclík, čepice ani rukavice nepomáhaly, sněžilo jak na obrázcích Josefa Lady.

Pod nohama křupal sníh, měděná věž kostela si nasadila bílého kulicha, obecní rozhlas chraptěl a chrchlal – asi hrál koledy, ale vzhledem k jeho technickému stavu to nebylo příliš poznat. Slova a hudbu jste si museli domyslet.

Hned jsem potkala spolužačku Magdu, brodila se závějemi s kočárkem, a v duchu jsem zaúpěla. Tak už má mimino i Magda. To budu mít na talíři celé Vánoce.

Máma mi pravidelně vyjmenovávala, kdo všechno z mých spolužaček už chová, a Magda na seznamu donedávna ještě nebyla.

Chudinka statečně bojovala s čerstvým prašanem, s kočárkem se vichřicí jen těžko probojovávala, v jedné ruce táhla tašku s nákupem, cinkalo tam pivo. Měla o dvacet kilo víc než v deváté třídě základní školy, zato jiskřiček v očích ubylo. Tak takhle dopadnout nechci.

Kolik je ti let?

“Á, návrat ztracené dcery,” vítal mě tatínek. “Vidělas Magdu?” neodpustila si maminka.

“I Magda už vozí kočárek.” Kuchyň byla vánočně nazdobená, záclonky bílé jako sníh, ve váze zlatě kvetly větvičky zlatého deště, podlaha se leskla čistotou, cukroví na stole lákalo k ochutnání. “Dělala jsem pětadvacet druhů,” pyšně pronesla maminka.

Místo abych ji pochválila, pronesla jsem: “Ze mě hospodyňku neuděláš.”

To byl startovní výstřel – všichni tři jsme se začali hádat. “Kolik ti je let, Ivano?” štěkla maminka. “Tak ji nech, Hanko, vždyť jsou svátky,” nesměle ji napomenul tatínek, aby vzápětí vyslechl: “Ty mlč, Karle!

Všechno je to tvoje vina!” Divila jsem, proč táta může za to, že jsem mizerná hospodyně. “Příšerně tě rozmazlil,” oznámila máma. “A takhle to dopadlo. Zůstala jsi na ocet. Nikdo tě nechce.” Sevřela jsem ruce v pěst a odpověděla:

“Veselé Vánoce!” Pak jsem popadla batoh a vláčela ho nahoru do dětského pokojíčku, odkud jsem před nevím už kolika lety utekla do Prahy, protože jsem si myslela, že tam na mě čeká bůhvíco.

Svalila jsem se na gauč a očima bloudila po stěnách, po starých zarámovaných fotografiích, po tapetách plných modrých chrp a růžových tulipánů. Dole se otevřely dveře a vysoký ženský hlas zavřeštěl: “Našla sis už konečně v té Praze někoho?”

Model Martin

Koukala jsem ven z okna pokojíčku, jak se stmívá a jak padají veliké těžké sněhové vločky, sedají na římsu a na borovici a na smrky, vítr se ztišil, vypadalo to, že bude klidná noc.

Bylo mi třicet devět let, pracovala jsem v Praze jako děvče pro všechno v módním salonu, byla jsem sekretářka, asistentka, hromosvod majitelky a vrba pro modelky, zákazníky, milence modelek a milence zákaznic.

Nejdřív se mi moje práce jevila jako zábavná, později jako docela zábavná a s léty už to byla jenom rutina, občas snesitelná, jindy nepříjemná. Toho času se se mnou rozešel model Martin, neboť zjistil, že ho daleko více než ženy zajímají muži.

To by byla pěkná historka pro uši mých konzervativních rodičů, mohla bych ji vyprávět, až se rozbalí dárky, maminka nám rozdá červené víno svařené s hřebíčkem a skořicí a v krbu bude přátelsky praskat oheň.

To je atmosféra jako stvořená k vyprávění příběhů, a ten o Martinovi, který mi utekl s Igorem, by maminka a tatínek obzvlášť ocenili.

Lachtan u stolu

Bílé Vánoce, to není samozřejmost. Tentokrát nám je obloha seslala. Okouzleně jsem oknem pozorovala zasněženou krajinu a pomáhala mamince prostírat k slavnostní večeři. “Budeme tři, to je liché číslo,” varovala jsem z legrace.

“Jestlipak víte, že smrtka o Štědrý den nakukuje do domácností, aby zjistila, kde je u stolu lichý počet strávníků? A do roka si pak pro jednoho přijde.”

Máma se oproti očekávání zasmála a spokojeně mi sdělila: “Ale my nebudeme tři.” Vidlička mi vypadla z ruky. Jestli pozvala strýce Josefa a tetu Boženu, strávím večer v lese, v krmítku pro zvěř. Svatosvatě mi slíbila, že je pozve až na Boží hod.

“Neboj,” smál se táta. “Pepa s Božkou přijdou až na Boží hod. Máma pozvala Tomáše.”

Teď mi vypadl z ruky i nůž. “Děláte si legraci, že jo? Přece s námi nebude u stolu sedět cizí…” Máma mě přerušila: “Tomáš není cizí. Bydlí o dva baráky dál a letos mu umřel táta. Nikoho nemá. Byl rád, když jsem ho pozvala.” Nevěřila jsem svým uším.

U štědrovečerního stolu s námi bude sedět můj spolužák ze základní školy, který měl přezdívku Lachtan. “Nemohli by přijít radši Božka s Pepou?” zaprosila jsem.

Šikovný kluk

Když jsem se v pokoji oblékala do svátečních šatů, táta zaklepal, pootevřel dveře a zašeptal do ticha: “Radši ti to řeknu. Máma Tomášovi namluvila, že byl tvoje tajná láska, že jsi ho na základce potají milovala.” Málem jsem se skácela. Ten trapas nepřežiju.

Chystala jsem se seběhnout prastaré schody a ječet jako siréna, ale zvonek vše změnil. Když vešel Lachtan v tmavém obleku a se dvěma kyticemi, byl můj obličej zkřivený vzteky, což se ke slavnostnímu večeru nehodilo.

Trošku mi spravilo náladu, že se podobal lachtanovi o něco méně než ve školních lavicích. Ovládla jsem svou nezměrnou zuřivost a poděkovala za květiny. “Ivanka pracuje v Praze v módním salonu,” hrdě prohlásila máma, aniž vnímala mé vzteklé obličeje.

Lachtan odpověděl, že to ví, a zasedli jsme ke stolu. Bylo mi tak trapně, že se mi chtělo vlézt pod stůl anebo se schovat za příborník, který ostatně zhotovil šikovný Lachtan, truhlář, o kterého se v kraji zákazníci prali. Hodně vydělával, i proto z něj byla maminka celá pryč.

Přišel už Ježíšek?

Při kávě a cukroví jsem se rozhodla stát se královnou trapasů. “Proč ty ses, Tome, vlastně neoženil?” vypálila jsem. Máma se rozkašlala a Lachtan odpověděl: “Protože mě nikdo nechce.” Táta rozlil kafe a já pokračovala v konverzaci: “Mě taky ne.

Akorát teď jsem s jedním chodila, jeomže víš co? Utekl mi s chlapem.” Zazvonilo to, jak mámě upadla lžička, a táta zachraptěl: “Tak jestlipak už nepřišel ten Ježíšek?”

Kupodivu přišel. Když jsme vybalili pletené čepice, teplé svetry, ponožky, vázy, ba i smysluplné dárky, tedy lahve, vytratila jsem se na zahradu se svou věrnou družkou cigaretou. Blížila se půlnoc, byl slyšet kostelní zvon.

Sněžilo, hvězdy se schovaly, svítila jen moje cigareta a najednou se k ní přidala druhá. I Lachtan si přišel zapálit. “Hele, to že jsem tě v devátý třídě tajně milovala, to si máma vymyslela,” řekla jsem zajíkavě do svaté noci.

“To mi bylo jasný,” zasmál se Lachtan. “Byl jsem nejtlustší ze třídy.” Teď se k nám nesl tklivý zvuk varhan. “Mrzí mě, že ti ten tvůj prásknul do bot s chlapem,” řekl zdvořile Lachtan.

Dívala jsem se, jak padá sníh, a něco mi šeptalo, že je ten Lachtan vlastně docela prima. Za nějaký čas hrály zdejší varhany jenom pro nás.

Ivana (53), okolí Prahy

reklama
Související články
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
3.4.2024
Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t
3.4.2024
Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám. Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky. Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ach, ta láska aneb Co se děje s vaším tělem, když jste zamilovaní
21stoleti.cz
Ach, ta láska aneb Co se děje s vaším tělem, když jste zamilovaní
Kdo by nechtěl být zamilovaný, cítit motýly v břiše, neustále myslet na protějšek bez nutnosti spát či jíst. I když zamilovanost netrvá věčně, protože pro tělo je velmi vyčerpávající, přináší řadu zdr
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Nakonec ještě bude Ryška ráda prodavačkou zmrzliny
nasehvezdy.cz
Nakonec ještě bude Ryška ráda prodavačkou zmrzliny
Během natáčení seriálu Zlatá labuť trávila Kristýna Ryška (38) většinu času ve vlaku. Jedna jízda z Rožnova pod Radhoštěm do pražských ateliérů jí zabrala čtyři hodiny – a takto jezdila i dvacetkrát
Pikantní tuňáková pomazánka
tisicereceptu.cz
Pikantní tuňáková pomazánka
Nevíte, co si počít s konzervovaným tuňákem? Máme pro vás připravený opravdu chutný recept. Suroviny 1 velká tuňáková konzerva 1 větší červená cibule 2 lžíce citronové šťávy 4 lžíce jogurtu n
Sen o americké osadě stál Skoty samostatnost
historyplus.cz
Sen o americké osadě stál Skoty samostatnost
Dlouhá plavba je u konce, lodě zakotvily nedaleko Nového Edinburghu. Skotští kolonisté se těší na svoje krajany, kteří sem připluli už před rokem. Čeká je však obrovské zklamání. Místo vzkvétající osady plné pohody a smíchu je přivítají stovky hrobů…   Skotové by ze své země rádi udělali hospodářskou velmoc. Chtějí – stejně jako Anglie, Nizozemí
Omega připomíná sto dní do zahájení Olympijských her
iluxus.cz
Omega připomíná sto dní do zahájení Olympijských her
Už za 100 dní odstartují Olympijské hry 2024 v Paříži a atmosféra se už nyní elektrizuje přípravami a očekáváním. Hodinářská značka Omega, jako oficiální časoměřič her, přichází s novinkou: hodinkami
Evropský unikát? Neolitické srdce Orknejí!
epochaplus.cz
Evropský unikát? Neolitické srdce Orknejí!
Starší než Stonehenge a pyramidy v Gíze, zachovalá div ne jako Vesuvem pohřbené Pompeje. Tak se často hovoří o unikátní kamenné neolitické osadě Skara Brae na západním pobřeží orknejského ostrova Mainland.   Žije se tu zhruba mezi lety 3180 př. n. l. až 2500 př. n. l. A nejde o žádné chatrče. Desítka kamenných seskupených
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
skutecnepribehy.cz
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku
Poprvé na kameru: Vědci zachytili rozmnožování mořských korálů v laboratorních podmínkách
epochalnisvet.cz
Poprvé na kameru: Vědci zachytili rozmnožování mořských korálů v laboratorních podmínkách
Vůbec první přímý přenos rozmnožování mořských korálů v umělých podmínkách se podařilo zachytit vědcům z londýnského Mordenu. Cílem projektu laboratoře Coral Spawning Lab a společnosti Canon je porozumět životním cyklům těchto organismů klíčových pro udržení ekosystému na planetě a poskytnout informace a nástroje, které umožní je zachránit.   Laboratoř Coral Spawning Lab se zabývá záchranou
Co je pravdy na konspirační teorii chemtrails?
enigmaplus.cz
Co je pravdy na konspirační teorii chemtrails?
Příznivci konspiračních teorií jim říkají chemtrails – chemické stopy. Údajně jsou napuštěny chemikáliemi, viry či kovy a mohou mít nejrůznější účely. Pomalé trávení lidstva, šíření nemocí či steriliz
Kuře na citronech
nejsemsama.cz
Kuře na citronech
Suroviny: 1 kuře 3 citrony 1 svazek petrželky 2 snítky čerstvého tymiánu 2 snítky rozmarýnu 2 stroužky česneku 2 palice česneku 200 g másla cibule olivový olej sůl, pepř mletý Postup: Kuře omyjte a důkladně osušte. Nastrouhejte kůru z jednoho citronu, nasekejte petrželku, polovinu tymiánu a rozmarýnu, rozdrťte dva stroužky česneku a vše důkladně promíchejte
Olomoucká zajímavost: Vodopád v Bezručových sadech
epochanacestach.cz
Olomoucká zajímavost: Vodopád v Bezručových sadech
Tato olomoucká zajímavost nemá dlouhou historii jako gotické nebo barokní památky, ale za prohlídku určitě také stojí. Vodopád na skále v Bezručových sadech vysoký osm metrů vznikl až v roce 1965 u příležitosti květinové výstavy Flora Olomouc a měl tehdy být jen reklamou na kvalitu vodních čerpadel. Voda v něm cirkuluje v uzavřeném okruhu, jehož součástí je podzemní nádrž,