Domů     Hledala jsem štěstí v hlavním městě
Hledala jsem štěstí v hlavním městě

Práce ve světě módy mě už pomalu přestávala bavit. Kromě toho jsem se rozešla s partnerem, kterého zase přestaly bavit ženy.

Kdekdo jezdí na Vánoce domů, a tak mi nic jiného nezbylo. Naši nejsou tak špatní, ale vydržet v jejich společnosti delší dobu vyžaduje sebeovládání. Měli o mé budoucnosti odedávna úplně jiné představy než já.

Tři dny to musím vydržet, umiňovala jsem si, když jsem vystupovala z vlaku, který měl kvůli stromům spadlým na koleje dvě hodiny zpoždění. To to pěkně začíná, povzdechla jsem si v duchu.

Byla jsem zmrzlá jako preclík, čepice ani rukavice nepomáhaly, sněžilo jak na obrázcích Josefa Lady.

Pod nohama křupal sníh, měděná věž kostela si nasadila bílého kulicha, obecní rozhlas chraptěl a chrchlal – asi hrál koledy, ale vzhledem k jeho technickému stavu to nebylo příliš poznat. Slova a hudbu jste si museli domyslet.

Hned jsem potkala spolužačku Magdu, brodila se závějemi s kočárkem, a v duchu jsem zaúpěla. Tak už má mimino i Magda. To budu mít na talíři celé Vánoce.

Máma mi pravidelně vyjmenovávala, kdo všechno z mých spolužaček už chová, a Magda na seznamu donedávna ještě nebyla.

Chudinka statečně bojovala s čerstvým prašanem, s kočárkem se vichřicí jen těžko probojovávala, v jedné ruce táhla tašku s nákupem, cinkalo tam pivo. Měla o dvacet kilo víc než v deváté třídě základní školy, zato jiskřiček v očích ubylo. Tak takhle dopadnout nechci.

Kolik je ti let?

“Á, návrat ztracené dcery,” vítal mě tatínek. “Vidělas Magdu?” neodpustila si maminka.

“I Magda už vozí kočárek.” Kuchyň byla vánočně nazdobená, záclonky bílé jako sníh, ve váze zlatě kvetly větvičky zlatého deště, podlaha se leskla čistotou, cukroví na stole lákalo k ochutnání. “Dělala jsem pětadvacet druhů,” pyšně pronesla maminka.

Místo abych ji pochválila, pronesla jsem: “Ze mě hospodyňku neuděláš.”

To byl startovní výstřel – všichni tři jsme se začali hádat. “Kolik ti je let, Ivano?” štěkla maminka. “Tak ji nech, Hanko, vždyť jsou svátky,” nesměle ji napomenul tatínek, aby vzápětí vyslechl: “Ty mlč, Karle!

Všechno je to tvoje vina!” Divila jsem, proč táta může za to, že jsem mizerná hospodyně. “Příšerně tě rozmazlil,” oznámila máma. “A takhle to dopadlo. Zůstala jsi na ocet. Nikdo tě nechce.” Sevřela jsem ruce v pěst a odpověděla:

“Veselé Vánoce!” Pak jsem popadla batoh a vláčela ho nahoru do dětského pokojíčku, odkud jsem před nevím už kolika lety utekla do Prahy, protože jsem si myslela, že tam na mě čeká bůhvíco.

Svalila jsem se na gauč a očima bloudila po stěnách, po starých zarámovaných fotografiích, po tapetách plných modrých chrp a růžových tulipánů. Dole se otevřely dveře a vysoký ženský hlas zavřeštěl: “Našla sis už konečně v té Praze někoho?”

Model Martin

Koukala jsem ven z okna pokojíčku, jak se stmívá a jak padají veliké těžké sněhové vločky, sedají na římsu a na borovici a na smrky, vítr se ztišil, vypadalo to, že bude klidná noc.

Bylo mi třicet devět let, pracovala jsem v Praze jako děvče pro všechno v módním salonu, byla jsem sekretářka, asistentka, hromosvod majitelky a vrba pro modelky, zákazníky, milence modelek a milence zákaznic.

Nejdřív se mi moje práce jevila jako zábavná, později jako docela zábavná a s léty už to byla jenom rutina, občas snesitelná, jindy nepříjemná. Toho času se se mnou rozešel model Martin, neboť zjistil, že ho daleko více než ženy zajímají muži.

To by byla pěkná historka pro uši mých konzervativních rodičů, mohla bych ji vyprávět, až se rozbalí dárky, maminka nám rozdá červené víno svařené s hřebíčkem a skořicí a v krbu bude přátelsky praskat oheň.

To je atmosféra jako stvořená k vyprávění příběhů, a ten o Martinovi, který mi utekl s Igorem, by maminka a tatínek obzvlášť ocenili.

Lachtan u stolu

Bílé Vánoce, to není samozřejmost. Tentokrát nám je obloha seslala. Okouzleně jsem oknem pozorovala zasněženou krajinu a pomáhala mamince prostírat k slavnostní večeři. “Budeme tři, to je liché číslo,” varovala jsem z legrace.

“Jestlipak víte, že smrtka o Štědrý den nakukuje do domácností, aby zjistila, kde je u stolu lichý počet strávníků? A do roka si pak pro jednoho přijde.”

Máma se oproti očekávání zasmála a spokojeně mi sdělila: “Ale my nebudeme tři.” Vidlička mi vypadla z ruky. Jestli pozvala strýce Josefa a tetu Boženu, strávím večer v lese, v krmítku pro zvěř. Svatosvatě mi slíbila, že je pozve až na Boží hod.

“Neboj,” smál se táta. “Pepa s Božkou přijdou až na Boží hod. Máma pozvala Tomáše.”

Teď mi vypadl z ruky i nůž. “Děláte si legraci, že jo? Přece s námi nebude u stolu sedět cizí…” Máma mě přerušila: “Tomáš není cizí. Bydlí o dva baráky dál a letos mu umřel táta. Nikoho nemá. Byl rád, když jsem ho pozvala.” Nevěřila jsem svým uším.

U štědrovečerního stolu s námi bude sedět můj spolužák ze základní školy, který měl přezdívku Lachtan. “Nemohli by přijít radši Božka s Pepou?” zaprosila jsem.

Šikovný kluk

Když jsem se v pokoji oblékala do svátečních šatů, táta zaklepal, pootevřel dveře a zašeptal do ticha: “Radši ti to řeknu. Máma Tomášovi namluvila, že byl tvoje tajná láska, že jsi ho na základce potají milovala.” Málem jsem se skácela. Ten trapas nepřežiju.

Chystala jsem se seběhnout prastaré schody a ječet jako siréna, ale zvonek vše změnil. Když vešel Lachtan v tmavém obleku a se dvěma kyticemi, byl můj obličej zkřivený vzteky, což se ke slavnostnímu večeru nehodilo.

Trošku mi spravilo náladu, že se podobal lachtanovi o něco méně než ve školních lavicích. Ovládla jsem svou nezměrnou zuřivost a poděkovala za květiny. “Ivanka pracuje v Praze v módním salonu,” hrdě prohlásila máma, aniž vnímala mé vzteklé obličeje.

Lachtan odpověděl, že to ví, a zasedli jsme ke stolu. Bylo mi tak trapně, že se mi chtělo vlézt pod stůl anebo se schovat za příborník, který ostatně zhotovil šikovný Lachtan, truhlář, o kterého se v kraji zákazníci prali. Hodně vydělával, i proto z něj byla maminka celá pryč.

Přišel už Ježíšek?

Při kávě a cukroví jsem se rozhodla stát se královnou trapasů. “Proč ty ses, Tome, vlastně neoženil?” vypálila jsem. Máma se rozkašlala a Lachtan odpověděl: “Protože mě nikdo nechce.” Táta rozlil kafe a já pokračovala v konverzaci: “Mě taky ne.

Akorát teď jsem s jedním chodila, jeomže víš co? Utekl mi s chlapem.” Zazvonilo to, jak mámě upadla lžička, a táta zachraptěl: “Tak jestlipak už nepřišel ten Ježíšek?”

Kupodivu přišel. Když jsme vybalili pletené čepice, teplé svetry, ponožky, vázy, ba i smysluplné dárky, tedy lahve, vytratila jsem se na zahradu se svou věrnou družkou cigaretou. Blížila se půlnoc, byl slyšet kostelní zvon.

Sněžilo, hvězdy se schovaly, svítila jen moje cigareta a najednou se k ní přidala druhá. I Lachtan si přišel zapálit. “Hele, to že jsem tě v devátý třídě tajně milovala, to si máma vymyslela,” řekla jsem zajíkavě do svaté noci.

“To mi bylo jasný,” zasmál se Lachtan. “Byl jsem nejtlustší ze třídy.” Teď se k nám nesl tklivý zvuk varhan. “Mrzí mě, že ti ten tvůj prásknul do bot s chlapem,” řekl zdvořile Lachtan.

Dívala jsem se, jak padá sníh, a něco mi šeptalo, že je ten Lachtan vlastně docela prima. Za nějaký čas hrály zdejší varhany jenom pro nás.

Ivana (53), okolí Prahy

reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští