Rodiče šli na večírek a já zůstala doma sama. Televize se rozbila a já začala u knihy usínat. Najednou se přede mnou objevil rozjásaný klaun a dívka na hrazdě.

Znáte to, na Silvestra vše, co má zdravé nohy, kouká někam vypadnout a pobavit se. Tak tomu bylo i u nás. Naši rodiče – bylo mi tenkrát kolem patnácti – se vypravili na nějakou podnikovou akci a já zůstala doma sama.

Nic mi nechybělo, maminka mi nadělala dvě mísy chlebíčků a v ledničce se chladily lahve s kofolou. Seděla jsem před televizí a těšila se, jak si ji užiju, protože mě nikdo nebude posílat v deset hodin spát. Dá se říct, že jsem se dokonce nemohla dočkat, až naši vypadnou.

Obrazovka zhasla

Jenomže čert nikdy nespí. Asi v půl osmé, to už běžel nějaký zábavný pořad se známými zpěváky, v televizi zablikalo – a obrazovka zhasla. Měla jsem v tu chvíli pocit, jako by mi někdo vzal něco, bez čeho nedokážu žít. Nemohla jsem se s mířit s realitou.

To se mi snad zdá! To nemůže být pravda! Řvala jsem nahlas, kopala do křesel a bušila do televize. Celý týden jsem se tolik těšila, že prožiju televizní orgie, a teď taková čára přes rozpočet.

Nevěděla jsem, co dělat, jestli se mám rozběhnout k nějaké spolužačce, abych se u ní mohla dívat na silvestrovské televizní veselí, nebo se rozbrečet.

Zklamání bylo velké

Bývala bych to nejspíš udělala, ale došlo mi, že rodiče budou do půlnoci nejméně dvakrát volat a ujišťovat se, že jsem v pořádku. Kdybych nezvedla telefon, rozjeli by se domů a měli by zkaženého Silvestra i oni. To jsem jim nemohla udělat.

A tak jsem se rezignovaně začala ládovat chlebíčky. Znechucená jsem odešla i s mísou občerstvení do svého pokoje a našla si knížku – Vejce a já od Betty Macdonaldové. Byla to ale marná snaha. Moje oblíbená autorka mě nerozesmála.

Cítila jsem kolem sebe i v sobě jakousi velkou prázdnotu. Otráveně jsem seděla na posteli a čuměla do blba…

Stíny se roztančily

Jak jsem tak zírala do stropu, z ničeho nic se z něho spustila houpačka, taková ta tyč, co na ní v cirkuse cvičí artisté. Překvapeně jsem na ni zírala. Byla jsem jako uhranutá. Nedokázala jsem se pohnout.

Na houpačce seděla krásně oblečená dívka asi v mých letech a houpala se. Vyskočila tam u stropu na hrazdu a létala mi nad hlavou jako nádherný motýl. V uších mi k tomu zněla tichá hudba. Se zájmem jsem její cvičení sledovala a vůbec jsem se nebála.

Jak jsem tak tu dívku sledovala, najednou jsem ucítila jemný dotyk na ruce. Vedle mě stál pejsek v sukýnce. Rozběhl se pokojem po zadních a roztomile poskakoval. Od stěny se odlepil průsvitný klaun. Usmíval se na mě a jak se blížil, byl více a více skutečný.

Krásně barevný. Hudba v mých uších sílila. Přede mnou se rozjelo úžasné vystoupení. Naši mě našli spící v krkolomné pozici na posteli. Nevěděla jsem, jestli se mi to všechno jenom zdálo, nebo zda šlo o nějaké vidění duchů.

V každém případě se lidem, kteří na duchy věří, nesměju. Něco na tom asi bude.

Jitka (53), Strakonicko